My a média

Jak číst v lidských kostech

Téměř 150 posluchačů se zúčastnilo semináře „Jak číst v lidských kostech“ antropoložky Mgr. Marcely Horákové z neziskové organizace Labrys, která usiluje o ochranu a záchranu archeologického kulturního dědictví. Ve dnech 23. a 24. října v městské galerii proběhlo šest přednášek s promítáním a praktickými ukázkami.

 

Obrázek - Jak číst v lidských kostech

24. 10. 2014

Obrazy města Vodňan

Město Vodňany leží v příjemné rovinaté krajině na okraji Českobudějovické pánve, obklopeno rybníky. Nevysoké hory jsou na dohled a výstup na několik zakulacených kopců umožňuje neopakovatelné pohledy na město a okolní krajinu. Členitá zákoutí lesů, luk, polí a vodních hladin lákají malíře k jejímu uměleckému zachycení kresbou i malbou. Vodňansko si tak k sobě osudově připoutává duše umělců, podobně jako protékající řeka Blanice spojuje pravý a levý břeh této části jižních Čech. Dochované obrazy nedokumentují pouze určitou historickou podobu města a jeho okolí, nereprezentují jen umělecký názor a zručnost svých tvůrců, ale především nám uchovávají pocity a touhy do nich vložené. Při jejich prohlížení se díváme na naše oblíbené město a milovanou krajinu.

 

Do sbírky Městského muzea a galerie Vodňany patří téměř 100 vyobrazení Vodňan a jejich okolní krajiny. Nejstarší pochází z roku 1833, kdy město navštívil císař František I. s manželkou Karolinou Augustou. Obrazy jsou vytvořeny různorodými výtvarnými technikami. Mezi jejich autory najdeme významné malíře i šikovné samouky. Často se jedná o učitele. Rozmanitost ucelené sbírky vodňanských vedut se stala inspirací k vydání nového výběrového katalogu Paměť obrazu města Vodňan. Publikační záměr byl finančně podpořen Jihočeským krajem v rámci grantového programu Podpora muzeí a galerií.

 

Veduta – umělecké ztvárnění obrazu města, je bezesporu důležitým historickým pramenem pro poznávání jeho dřívější podoby. Její existence, a to především ta přesně časově určená, může napomoci při záchraně cenných stavebních památek, drobných architektonických staveb či zdobných prvků. Soubor vodňanských vedut ve sbírce městské galerie není jistě uzavřen. Zájem o tradiční kresbu historických památek a krajinomalbu si výtvarníci předávají z generace na generaci. Přání zachovat kouzlo historického sídla v hradbách je nutné podporovat naší soustavnou snahou, zájmem a péčí. Vodňany pak zůstanou nadále přitažlivými pro výtvarnou tvorbu profesionálních i amatérských malířů.

 

Barevný katalog Paměť obrazu Vodňan si můžete prohlédnout či zakoupit v městské galerii. Velká část obrazů zařazených do katalogu je nyní vystavena v městské galerii do 23. listopadu 2014.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/10

 

Obrázek - Obrazy města Vodňan

20. 10. 2014

Historické turistické stezky

Dobové fotografie a publikace Vodňany 1336 – 1936 dokládají důstojnost a bohatost celoročních oslav 600. výročí vydání nejdůležitější dochované středověké listiny – „vodňanského“ privilegia krále Jana Lucemburského. V jubilejním roce se Klub československých turistů ve Vodňanech rozhodl některé tehdejší značené stezky pojmenovat po nejvýznamnějších literátech našeho města a okolí. Připomeňme si ve zkratce jejich trasy.

 

1. Cesta spisovatele Julia Zeyera, červěně značená, 6 km dlouhá, mířila z náměstí přes Žižkovo náměstí a Budějovickou ulicí na travnatou cestu do Lázní Maří Magdalény v Chelčicích. Poté alejí k Novému zámku v Libějovícíh a jeho parkem až na Lomec.

 

2. Cesta spisovatele Františka Heritese, červeně značená, 9 km dlouhá, mířila z náměstí ulicí Rechle okolo plovárny, po lávce na hráz rybníka Hlubokého a od Martinců mlýna do Krašlovic. Pak vystoupala až na vrchol Hradu k zděnému sloupu s hraničním kamenem (obnoven nákladem Lesů ČR v roce 2004).

 

3. Cesta autora odborných učebnic Dr. Antonína Majera, modře značená, 9,5 km dlohá, navazovala na „Cestu Františka Heritese“ na vrcholu Hradu, z vyhlídky na Pošumaví se vracela do Vodňan přes Vitice okolo Karásků mlýna a po hrázi Nového rybníka.

 

4. Cesta básníka Otakara Mokrého, žlutě značená, 8 km dlouhá, vedla z náměstí Husovou ulicí do uličky V líse a navázala na stezku Po Trubách, okolo rybníčku Rýdlovky a pak pokračovala lesem až k božím mukám sv. Linharta. Z Vodňanských Svobodných Hor zamířila na vrchol Svobodné Hory (Haniperku). Letos uplynulo 160 let od narození O. Mokrého a zároveň stezka Po Trubách byla obnovena.

 

5. Cesta spisovatele Josefa Holečka, zeleně značená, 5,5 km dlouhá, začínala na náměstí a ulicemi Heritesovou a Holečkovou zamířila přes železniční přejezd Stožickou ulicí do Stožic. Pokračovala do Křepic a lesem stoupala do kopce k soše sv. Jiří.

 

6. Cesta náboženského myslitele Petra Chelčického, modře v bílém poli značená, 6 km dlouhá, vedla shodným směrem jako „Cesta Josefa Holečka“ z náměstí k železnici a pak po silnici do Chelčic, vesnicí a poli na vyhlídku ke kříži na lomeckém rozcestí. Turista se pak mohl rozhodnout, zda půjde ke kostelu Jména P. Marie na Lomci, nebo delší cestou do zámku Kratochvíle.

 

Značené cesty prošly sice určitou proměnou a jubilejní pojmenování upadla většinou do zapomnění. Tehdejší i současné turistické stezky však vybízely a vybízejí k zdravému pohybu v přírodě a k zájmu o malebná místa v našem okolí.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/10

13. 10. 2014

Výjimečná novoroční oslava

Před dvaceti lety v neděli 1. ledna 1995 byli občané dvou jihočeských měst Vodňan a Bavorova poctěni návštěvou tehdejšího prezidenta České republiky Václava Havla. Jednalo se bezesporu o mimořádnou událost. Prezidenti na vodňanské náměstí dosud přijížděli skutečně zřídka. Dne 7. června 1924 při své cestě do Českých Budějovic navštívil naše město první prezident samostatného Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Při stejné cestě dne 18. května 1961 zopakoval návštěvu Vodňan Antonín Novotný, třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Dlouhodobé a trpělivé čekání na našeho státníka ve funkci bylo odměněno možným setkáním s osobností světového významu. Příležitost novoročního zážitku s Václavem Havlem si v hojném počtu nenechali ujít, a to navzdory předpokládané posilvestrovské únavě, nejen občané, ale také novináři, fotografové a filmaři. Na dochovaných fotografiích mačká spoušť snad každý druhý přítomný. Řada tehdejších vodňanských obyvatel má jistě doma v rodinném albu uschovanou fotografickou vzpomínku. Samotnou reportážní dokumentací pro Vodňany byl pověřen Karel Burda s kamerou a Pavel Hrdina s fotoaparátem. V archivu Městského muzea a galerie Vodňany se nachází 150 jeho barevných fotografií. Většina z nich byla zařazena na výstavu „Návštěva Václava Havla ve Vodňanech“ v infocentru. Osobnost českého dramatika, esejisty, jednoho z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77 a politika připomene také výstava fotografií ze života Václava Havla v listopadu 2014 v městské galerii. Autorem souboru Fotografovy vzpomínky na Václava Havla je Pavel Vácha, umělecký fotograf - portrétista. Nejstarší fotografie zachycují Havla v klubu Divadla Na zábradlí těsně po skončení premiéry známé dramatikovy hry Zahradní slavnost. Zachytil také zlomový okamžik – Havlův projev z balkonu Paláce Kinských, řadu důležitých setkání s politiky a umělci – režisérem Milošem Formanem a spisovatelem Jiřím Stránským, ale i oběd s manželkou Olgou … Zahájení výstavy v sobotu 15. listopadu 2014 přislíbil PhDr. Jaromír Zemina, přední znalec moderního umění. Obě výstavy k 25. výročí Sametové revoluce budou otevřeny do 31. prosince 2014.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 10/2014

 

Obrázek - Výjimečná novoroční oslava

 

Prezident Václav Havel dne 1. ledna 1995 ve Vodňanech. Foto Pavel Hrdina

10. 10. 2014

Historie a současnost „dobytčího trhu“

Na dohled od někdejší Bavorovské brány při ohradní zdi děkanského parkánu a v blízkosti původem středověkého mlýna zvaného Hliněný (Mayerů) se nacházelo městské tržiště, na kterém se obchodovalo s hospodářským zvířectvem, převážně s telaty, dospělým hovězím dobytkem, hříbaty a koňmi. Každý dobytčí trh byl bezesporu provázen nejen čilým obchodním ruchem – v jeho průběhu se prodalo i okolo 1000 kusů zvířat, ale také značným hlukem, zápachem a znečištěním prostranství. Z těchto důvodů byl v roce 1929 trh přesunut na pozemky vzdálenější od středu města – k tehdejším stodolám v Bavorovské ulici, na jejichž místě se nyní nachází areál základní školy a gymnázia. Na území původního tržiště byl vybudován městský park. Jeho slavnostní otevření pro veřejnost se konalo dne 17. května 1936. Upravené travnaté prostranství s výsadbou listnatých stromů a keřů bylo oploceno a postranní vstupní branka se večer zamykala. V průběhu let se ne vždy podařilo udržet v parku příjemné prostředí a zdařile obnovovat chátrající mobiliář. Plot s bránou i brankou zanikl. Nevhodně zvolené pískové cesty ohraničené betonovými obrubníky ze 70. let 20. století ztěžovaly bezpečný pohyb v parku a musely být odstraněny. Vítané oživení přinesla na počátku nového století velká prolézačka. Přes veškeré nedostatky hojně navštěvovaný park vždycky býval oblíbeným místem her a setkávání. Dokonce zde stával pouťový kolotoč se střelnicemi. Místo si udrželo lidové označení „dobytčí trh“ či „dobytčák“. Název Náměstí 5. května připomíná začátek ozbrojeného povstání Čechů proti nacistickým okupantům na sklonku 2. světové války v Praze. Obnova parku v roce 2014 je vedena snahou, aby nezaniklo jedno z příjemných vodňanských zákoutí, vyhledávané dětmi i dospělými.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 2014/9
 

3. 9. 2014

Historická paměť cyklostezky Po Trubách

Základní podmínkou existence každého lidského sídliště bez ohledu na jeho velikost a počet obyvatel je bezesporu dostupný a dostatečně vydatný zdroj pitné i užitkové vody. Území bohaté na prameny, které byly v minulosti vyhledávaným zdrojem vody pro město Vodňany, se nachází na rozlehlých podmáčených loukách a polích po obou stranách někdejší polní cesty z Vodňan na Pražák. Voda odtud samospádem sváděná přírodním korytem i dřevěným potrubím zásobovala především kašnu na vodňanském náměstí, a to po celý rok. Kašna vždy bývala v zimě zakryta a chráněna před mrazem tak, aby mohla být voda bez přerušení k dispozici všem domácnostem ve vnitřním městě. Přiváděnou vodu obyvatelé nabírali také z „vodovodních pumpiček“ zejména podél Bavorovské ulice. Největším odběratelem pramenité vody byl až do svého uzavření na základě rozhodnutí protektorátních úřadů v roce 1942 měšťanský pivovar. Právě historický potrubní vodovod se ukrývá v místním názvu „Po Trubách“ pro menší lokalitu přiléhající k západní hraně města, nýbrž také pojmenování bývalé pěší cesty i současné cyklostezky.

 

Na konci 19. století se město Vodňany rozhodlo vybudovat nový vodovod z obavy z nedostatku vody při požárech, ale i z důvodu požadavků obyvatel na dostupnost vody po celém území města. V roce 1893 vypracovala pražská kancelář Ing. Karla Kresse technickou zprávu o stavebním zabezpečení prameniště pod Pražákem ve vzdálenosti asi 2 km od Vodňan. Voda rozváděná v kovových trubkách měla být přivedena nejen do hlavních ulic, ale i do obytných domů. K realizaci však v tomto rozsahu nedošlo. Na konci 30. let 20. století přineslo určitou změnu vybudování vodojemu na návrší severně od města, který čerpal vodu z řeky Blanice. Obyvatelé Vodňan se celoplošného zavedení vodovodu dočkali v 50. letech 20. století.

 

Vokounův kříž

 

Téměř uprostřed cyklostezky stojí od ní na dohled tepaný kříž. Původně byl umístěn na samém vrcholu věže vodňanského kostela Narození Panny Marie. V roce 1865 ho za silné bouře srazil blesk. Na věž se již nevrátil a postaven byl při někdejší cestě. Kříž je spojován se jménem děkana Antonína Jana Václava Vokouna (1691 – 1757). V době jeho působení ve Vodňanech zachvátil město v květnu 1722 veliký požár. Jeho rozsáhlých katastrofálních následků nezůstala ušetřena budova děkanství ani samotný chrám. Památkou na úsilí děkana Vokouna při opravách budov a nápravu škod po požáru je nejen dochovaná barokní podoba fary, ale také největší vodňanský zvon sv. Marek, odlitý roku 1725, a právě tento kříž.

 

Zájemci se více informací z vodohospodářské historie našeho města mohou dočíst ve výborné knize Rudolfa Berky Vodňanské vody. Osobnost děkana Vokouna a jeho dobu mapuje muzejní sborník z roku 2008 za autorského a redaktorského přičinění PhDr. Pavly Stuchlé, Ph. D., odborné pracovnice Městského muzea a galerie Vodňany.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňan, 2014/9

3. 9. 2014

Florian Fencl – výrazná osobnost Vodňan

Dne 1. září 1904 nastoupil Florian Fencl na místo kaplana do Vodňan, aby zde nakonec prožil většinu svého života ku prospěchu věřících spoluobčanů i města samotného. Narodil se 2. května 1879 v Adamově u Č. Budějovic. Do obecné školy chodil v Rudolfově. V roce 1899 odmaturoval na Jirsíkově gymnáziu v Č. Budějovicích. Pokračoval studiem teologie. Na kněze byl vysvěcen 20. července 1903. Před nástupem do Vodňan působil v Bošilci. Povinnosti ho zpočátku krátce odvolaly do Strakonic a Protivína. Ve Vodňanech se zcela natrvalo „usadil“ v roce 1910. V kostele Narození Panny Marie odsloužil v neděli 7. července 1918 mši za národní samostatnost. Jeho vlastenecké a kulturní působení dokládá především redaktorská práce ve věstníku Okrašlovatel, později Náš domov, který vydával Okrašlovací spolek ve Vodňanech. Velmi cenným redakčním počinem bylo v roce 1914 vydání Almanachu Královské město Vodňany a okolí. Napsal několik knih a aktivně publikoval v řadě periodik. Sesbíral vzpomínky na Julia Zeyera ve Vodňanech. Je autorem zásadního díla vodňanské historie 20. století - „kroniky válečných let (1938 – 1945)“ Soumrak a svítání. Hodně cestoval po Čechách, Slovensku, Německu, Podkarpatské Rusi, ale navštívil také Egypt a Svatou zemi. O cestách přednášel a naopak do Vodňan zval známé osobnosti. Na svých cestách sbíral minerály. Katecheta Fencl byl prvním, který rozpoznal křepické resp. vodňanské zlato při jeho nálezu v roce 1927. Jeho zásluhou se podíl zlata nachází ve sbírce vodňanského muzea. V průběhu německé okupace ho ukryl, aby ho ochránil před odcizením. Založil dobročinný spolek Mikuláš na podporu dětí z nemajetných rodin. Inicioval založení spolku pro postavení pomníku obětem 2. světové války na Kulovatém vrchu u Radčic. K jeho realizaci však nedošlo. Florian Fencl zemřel 28. prosince 1951 ve Vodňanech a byl pohřben na tehdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele. Později byly jeho ostatky uloženy do kněžského hrobu na nově zřízeném hřbitově u kaple sv. Vojtěcha. Svou činností usiloval vždy o rozvoj vzdělanosti, kultury a duchovna v našem městě. Připomínají to jeho knihy, historické a vlastivědné články, povídky i básně. Ve vodňanském muzeu je uchováváno klekátko, na kterém se jistě často modlil za naše město a jeho obyvatele. Florian Fencl prožil příkladný život, naplněný aktivitou a obětavostí pro své současníky, ale i pro nás budoucí.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/8

1. 9. 2014

Ferdinand Mašek - Vůdčí osobnost města Vodňan z dob mocnářství i první republiky

Obrázek - Ferdinand Mašek - Vůdčí osobnost města Vodňan z dob mocnářství i první republiky Ferdinand Mašek knižně

 

Celý rok se v redakční „kuchyni“ vodňanského muzea připravoval dárek, kterým se vedení Města Vodňany – za spolupráce Městského muzea a galerie Vodňany – rozhodlo loni u příležitosti kulatého životního jubilea poděkovat všestrannému místnímu znalci panu Rudolfu Berkovi. Stalo se jím knižní vydání jeho studie o Ferdinandu Maškovi (1859 – 1938), kterého lze právem nazývat vůdčí osobností zdejšího města nad Blanicí z dob rakouského mocnářství i první československé republiky. Zastávaje na sklonku 19. a po první dvě třetiny 20. století přední pozice na radnici, z toho sečteno téměř plná dvě desetiletí coby starosta města, obrazně i skutkem převedl Vodňany ze staré do nové doby. Příznačným bylo jeho úsilí o modernizaci města, podpořené jeho zájmem o technické výdobytky, ale i dlouholetou praxí v hospodářském a finančním prostředí. Charakterizovaly ho pracovitost, píle, výborná paměť i rozhodnost. Výrazně se mj. zasadil o zřízení rybářské školy ve Vodňanech. Sám dobře hmotně zajištěn mohl se cele věnovat službě rodnému městu, což prokázal zvláště v těžkých dobách první světové války. A jak to bývává, ne vždy nacházel pro své plány pochopení, třebaže i za republiky zůstával respektovanou osobností. Obrazová část přílohy přibližuje a vlastně též dokumentuje, jakými proměnami město za Maškova působení prošlo, i současný stav některých objektů s ním spojených. Publikaci lze zakoupit ve vodňanském infocentru.

 

Cena: 60 Kč 
 

26. 8. 2014

KOLO je vynález století, a to i toho našeho

Krásnou letní neděli prožili návštěvníci vernisáže výstavy „Historická kola“ v bývalé synagoze. Sběratelé Jiří Plíva z Protivína (původem z Vodňan) a jeho písečtí přátelé Vojtech Košičár a Zdeněk Janů připravili mimořádnou expozici velocipedů a kol. Nejstarším exponátem je „kostitřas“ vodňanského zámečníka pana Souchy z roku 1882 ze sbírky vodňanského muzea. Ve výborném stavu je také vystaveno kolo z dílny pana Slavíka z Vodňan ze sbírky Prácheňského muzea v Písku. J. Plíva v úvodu připomněl nejen jeho zručnost, ale také um Antonína Štampacha a Václava Dorta, kteří trpělivě opravovali kola vodňanských cyklistů. V. Košičár zajímavě promluvil o historii výroby kol v Čechách, která bohužel skončila na počátku 90. let 20. století. Výstavě, sběratelům a cyklistům vůbec popřál vše dobré František Šesták, známý dálkový jezdec z Blatné. Návštěvníci měli možnost si nejen prohlížet exponáty a ochutnávat výborné pohoštění, ale i zkusit si jízdu na vybraných kolech před muzeem v Majerově ulici. Našli se odvážné dívky, které nastoupily na vysoký velociped s velkým a malým kolem (považte, dorazil rekordní počet – 4 jezdci bez úrazu!). Také dědečkové našli odvahu a s vnoučaty vyzkoušeli dvojkolo aj. Členové historického Klubu velocipedistů ochotně svá kola ukazovali a vysvětlovali technické detaily. Zasloužený zájem vzbuzovalo jejich dobové oblečení a elegantnost žen – cyklistek. Kdo chce výstavu ještě stihnout, ať nasedne na kolo a přijede se podívat. Ve vodňanském muzeu je otevřena od úterý do neděle 9 – 12, 13 -16 hodin do 14. září 2014.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 8/2014

28. 7. 2014

110 let vodňanského muzea je společnou oslavou

Rozhodnutím založit muzeum v našem městě v roce 1904 uložili tehdejší zastupitelé nám budoucím především odpovědnost za shromážděnou sbírku, která má bezesporu ryzí a nenahraditelnou dokumentační hodnotu o Vodňanech, Vodňansku a především o lidech, kteří zde zanechali jmenovitě, ale i anonymně, nesmazatalnou stopu. Vášeň sběratelství lidstvo ovládá od nepaměti a není pro ni rozhodující věk, pohlaví, postavení, peníze, tj. žádné překážky. Spisovatel Julius Zeyer se svými přáteli Františkem Heritesem a Otakarem Mokrým, ale také s učitelem Haštalem Mosteckým probudil na Vodňansku vášeň pro sbírku veřejnou, která se stane hmatatelným dokladem řemeslných, uměleckých a intelektuálních schopností zdejších obyvatel. V roce 1895 společně připravili národopisnou výstavu a položili základy pro budoucí městské muzeum. Aktivita získávání cenných a zajímavých předmětů v období do druhé světové války se opírala především o nadšené dobrovolníky. Shromáždili sbírku takových rozměrů, že po skončení války si její péče již vyžádala stálého pracovníka. Pro její prezentaci se stále hledali vhodné prostory a v roce 1967 ohromující dar obrazů PhDr. Blahomíra Žahoura vedl ke konečnému umístění ve 2. patře radnice. Byl to návrat do prostor konání zmiňované národopisné výstavy a také muzea v době první republiky. Instalace exponátů poodhalila nutnost zaměření se na jejich péči.  Její podporu začalo Město Vodňany zohledňovat v rozpočtu Městského muzea a galerie Vodňany až v 90. letech 20. století. Bohužel prostředky byly často využity jinak. Od roku 2002 je však určená finanční částka vždy cíleně užita na opravu sbírky. V roce 2003 vznikl Jihočeský kraj, který zahrnul do koncepce grantových programů také muzea a galerie, které sám nezřizuje – tj. i naše muzeum. Grantové programy „Podpora muzeí a galerií“ a „Movité dědictví“ velmi podpořily záchranu sbírkového fondu Městského muzea a galerie Vodňany. Motivovaly muzejní pracovníky k výběru poškozených předmětů i aktivnímu vyřizování žádostí. Mimořádnou podporu realizace úspěšných projektů vyslovily také zastupitelné Města Vodňany, kteří vždy souhlasili s navýšením provozních prostředků potřebných k jejich dofinancování. Tuto aktivitu Jihočeského kraje a Města Vodňany považujme za nadčasový počin! Od roku 2004 do roku 2014 se jedná o 24 úspěšných žádostí na restaurování a konzervování sbírkových předmětů (z toho dva projekty se realizují letos) v celkové výši 1 102 743 Kč s grantovou podporou Jihočeského kraje ve výši 658 000 Kč. V roce 2005 byl zrestaurován obraz bavorovského rodáka Josefa Jakšího Stětí sv. Jana Křtitele. Záchrana uměleckého díla doslova odstartovala jeho objevení pro prezetnaci u nás i v Evropě. Vystaven byl v Plzni, Olomouci, ale také v Bruselu. Nyní se nachází v polském Krakově a bude opět vystaven na Moravě. Velkým úspěchem byla realizace záchrany největšího obrazu Panny Marie Monserratské v letech 2006 – 2008, kde náklady dosáhly téměř 300 000 Kč. Na více než polovinu přispěl Jihočeský kraj. Výjimečný votivní obraz si mohou návštěvníci prohlédnout v bývalé synagoze. Mimořádně náročné bylo především restaurování praporů – dvou kostelních korouhví a praporu TJ Sokola z roku 1869, které nyní vystavujeme v galerii. V letošním roce muzeum získalo maximální podporu od JčK ve výši 100 000 Kč na restaurování předmětů v celkové výši 144 500 Kč. Konzervuje se kolekce vojenských čepic, klobouků, brašen aj. a restaurují se dvě středověké sošky. Uvedené dotační programy mají sice limitní hranice v deseti tísících korunách, ale pravidelná součinnost takto získaných prostředků a financí od zřizovatle přinesla malému muzeu nevídané možnosti. 110 let jeho trvání oslavujeme výstavou „Umění restaurovat“, na které vystavujeme téměř 100 sbírkových předmětů, které byly restaurovány, konzervovány či „jen“ mají novou adjustaci. Poděkování patří ochotným a spolehlivým restaurátorům, konzervátorům a řemeslníkům, kteří vždy přistupovali ke sbírkovým předmětům vodňanského muzea s patřičným respektem a provedli jejich opodstatněnou a vhodnou opravu, dále také pracovníkům Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích za odborné rady a podporu. Odvedená péče poskytuje všechny předpoklady pro uchování sbírky budoucím generacím. Neváhejte a přijďte se podívat na náš společný vodňanský „poklad“ do 17. srpna 2014 v městské galerii.


Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/7

16. 7. 2014