My a média

Dne 27. února uplyne 170 let od narození stožického rodáka, spisovatele, novináře a překladatele Josefa Holečka (1853 - 1929). Jeho vnuk JUDr. Pavel Holeček se při té příležitosti rozhodl obdarovat vodňanské muzeum, které v minulosti dědečkovo dílo několikrát připomínalo. Do muzejní sbírky věnoval portrét Josefa Holečka, který namaloval v roce 1928 tehdy oblíbený portrétista Otakar Sedloň (1885 - 1973) a také jeho bustu. Přináleží mu vděčné poděkování. Dr. Holeček zároveň přislíbil účast na přednášce o historii obcí Stožice, Křepické Hory a Libějovické Svobodné Hory. Kronikářka obce Daniela Liščáková a její spolupracovnice Dagmar Kasnerová přijaly pozvání ve čtvrtek 16. března 2023 do městské galerie. Josefa Holečka ve svém vyprávění jistě neopominou. Srdečně zveme!
Jitka Velková, foto: Petr Totín, Zpravodaj města Vodňany 2023/3

Krajina je vnitřní obraz nás samých. Krajina, ve které žijeme, odráží naší kulturu a naše kultura odráží krajinu. Abychom mohli pozorovat genia loci, je třeba cítit vnitřní krajinu, musíme umět číst jednotlivé příběhy, které jsou zapsané do krajiny, ve které žijeme anebo ve které tvoříme.

Po dobu dvou let jsme se dvěma uživateli sociální rehabilitace Chelčického domova sv. Linharta a profesionálním fotografem panem Karlem Burdou dojížděli na popud spolku Cisterciacké krajiny, z.s. do krajiny Vyšebrodska, kterou jsme mohli nejen procházet, ale také zde tvořit – fotografovat. Krajina vždy ovlivňuje duši člověka. Prostředí, ve kterém žijeme a tvoříme se zrcadlí v nás. Utváří naší kulturu, naše zvyky, náš pohled na svět.

Řád Cisterciáků se stará o krajinu v Čechách již od 12. století a konkrétní lidé z tohoto řádu utváří tím dvě zásadní činnosti: Starají se o stromy, lesy, vodu, cesty a obydlí… a zároveň se starají o svou duši a harmonií v ní. Cisterciácká krajina se již po staletí stává textem, do něhož generace po generaci vpisuje svůj příběh, své představy svůj um i ducha.

Cisterciáci budovali kláštery, zvelebovali a zúrodňovali i některé nejodlehlejší a nejhůře dostupné kouty království. Prosluli svou činorodostí a věrností heslu „Ora et labora“. „Modli se a pracuj“ bylo heslo svatého Benedikta z Nursie, zakladatele benediktinského řádu. Svatý Benedikt ho založil okolo roku 529. Po víc než pěti stoletích odešel opat Robert z francouzského Molesme s 22 následníky na jih od Dijonu a založil nový klášter zvaný Citeaux a s ním nový řád zvaný cisterciácký.

Cisterciácký řád začal rychle růst. Do českých zemí dorazili jeho mniši poprvé ve 12. století. V roce 1259 – založil Vok z Rožmberka cisterciácký klášter v místech, kde se topil ve Vltavě a zachránil se jako zázrakem, tedy ve Vyšším Brodě. Do konce 13. století vznikly na dnešním území České republiky bezmála dvě desítky cisterciáckých klášterů. Některé, jako třeba na místě dnešních obcí Nížkov a Pohled u Havlíčkova Brodu na Vysočině, zanikly po několika letech. Ale většina se udržela a mnichům se v nich dařilo až do 2. světové války a do období tzv. „padesátých let“, kdy při rozsáhlé operaci komunistické Státní bezpečnosti zvané „Akce K“ v dubnu roku 1950 byla zahájena násilná likvidace všech řeholních řádů v Československu. Jejich majetek stát protiprávně zabavil, tisíce řeholníků internoval v táborech. Protože je Vyšší Brod nedaleko hranice s Rakouskem, začala tamní cisterciácký klášter využívat jako kasárna Pohraniční stráž, kostel i ostatní budovy to ale přečkaly. Mniši se vrátili a klášter ve Vyšším Brodě je posledním obsazeným mužským klášterem v Česku.

Krajina je zrcadlo, ve kterém můžeme vidět odrazy lidského bytí… a nám bylo dáno do těchto odrazů nahlédnout… Srdečně vás všechny zveme na prohlídku 50 velkoformátových fotografií této krajiny, které bude možné shlédnout v Městské galerii ve Vodňanech v průběhu celého měsíce ledna. Srdečně zveme návštěvníky také na komentovanou prohlídku v neděli 29. ledna od 14 hodin.

Velice děkuji za spolupráci na tomto díle panu Karlovi Burdovi a jsem ráda, že mohlo vzniknout těchto vybraných průřezových 50 fotografií, které mají ambici zachytit alespoň část díla Cisterciáků na Vyšebrodsku.

Klára Kavanová Mušková, Zpravodaj města Vodňany 2022/12

Řadu sborníků Městského muzea a galerie ve Vodňanech nejnověji doplnila dvanáctka. Vpravdě poněkud silnější, ač panovaly oprávněné obavy z tíživějších dopadů nedávných dlouhodobých uzávěr studoven archivů a knihoven na zamezení šíření nemoci covid-19. Převažují proto příspěvky, věnované hmotným pamětihodnostem, a ubylo takových, které bývají vystavěny na výpovědi pramenů písemných.

Svazek 14 článků od 16 autorů je věnován památce pana Jiřího Pazdery (1933 – 2020), někdejšího ředitele a poté laskavého spolupracovníka MaG Vodňany, na něhož s úctou a vděčností vzpomínáme. Archeologové se zaměřili na nálezy z blízkého okolí i dosud neurčené předměty ve sbírkách muzea, také na výzkumy z let 2016 a 2017 na náměstí Svobody a v prostoru polikliniky přímo ve Vodňanech. Zaujmout mohou výsledky zkoumání výpustí z Metelského a Dřemlinského rybníka taktéž z muzejních sbírek, anebo pojednání o zdejší židovské rodině Brocků/Broků s rodokmenem a s fotografiemi i překlady textů náhrobků. Oddíl hmotných památek uzavírá příspěvek k vývoji symboliky města Vodňan.

Fotokopie a překlady dokumentů přibližují nález historických písemností v baňce farního kostela v Chelčicích roku 2016. Určité drobnosti vodňanského původu dokládají počátky úcty mariánského obrazu v kapli sv. Ducha u Vlachova Březí, kam před mnoha desítkami let Vodňanští putovali o svatodušních svátcích. Dopisy městského úředníka J. K. Haeringa Karlu Havlíčkovi (Borovskému) z nové edice jeho korespondence ukazují jinou tvář zdejší společnosti v revolučním roce 1848. Další články pojednávají o rodových vazbách prvorepublikových agrárních politiků Rudolfa Berana a Františka Machníka, bratranců ze Strakonicka, o návratu vodňanského občana Josefa Brože z koncentračního tábora Buchenwald nebo o společenství holičů, kadeřníků a vlásenkářů ve Vodňanech.

Předposlední příspěvek rozebírá vyobrazení dudáka v díle zdejšího rodáka Antonína Waldhausera. Poslední se vydává po jihočeských stopách spisovatele J. Š. Baara a jeho příbuzných do Putimi a do Bavorova. Sborník pro poučení i pro potěšení z nových poznatků a souvislostí si lze pořídit ve vodňanském infocentru.

Sp.

Ukrajinská výtvarnice Olena Šesteryková si se svým manželem v 90. letech 20. století našla v České republice nejdříve práci. Novým domovem se jí staly jižní Čechy. Zpočátku manželé Šesterykovi bydleli v Bavorově a nyní v malé obci Hájku, kam se přestěhovali k synovi. Náhodný rozhovor o její zálibě s paní doktorkou Janštovou ji nejdříve přivedl do městské galerie a pak mezi členy Klubu vodňanských výtvarníků. Malířka své schopnosti předtím utužila ve výtvarných kurzech v Českých Budějovicích a nyní našla odvahu se podělit o krásu svých obrazů s návštěvníky vodňanského infocentra. Při jejich vzniku bezesporu prožívá radost z tvorby. Náměty hledá především v přírodě a na zahradě. Nevyhýbá se vzpomínkám na moře a občas se inspiruje i obrazy jiných autorů. Radostné obrazy si můžete přijít prohlédnout do konce září. Otevřeno v infocentru je každý den.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2022/9, Foto Petr Totín, ořez Karel Burda

Na průběh současné rekonstrukce Komenského a Parkánské ulice také dohlíží Mgr. Vlastimil Král, archeolog Muzea středního Pootaví Strakonice. Odkrývání základů původních domů a staveb může vždy přinést zásadní poznatky o vzniku a stavebním vývoji města založeného ve středověku. Ve výkopech se mohou navíc objevit zajímavé historické artefakty – keramika, mince, nástroje apod. Bohužel uvedená lokalita byla určitě již několikrát opakovaně dotčena stavební činností, a to především při budování vodovodu a kanalizace, vedení elektrických, plynových a telefonických sítí. Archeologické nálezy zde učiněné pravděpodobně zcela nepřepíší dějiny Vodňan a na závěrečné zhodnocení si budeme muset ještě počkat.

Komenského ulice patřila mezi tři hlavní ulice navazující na čtvercové náměstí, které byly zakončeny vstupními branami do města. V jejím ústí stávala Písecká brána, která zcela dosloužila na počátku 19. století. Po zboření všech městských bran včetně čtvrté Nové brány došlo k definitivnímu zániku funkce městských hradeb. Byly navíc prolomeny další průchody z města. V roce 1817 měšťané z kostelní čtvrti požádali o zřízení nového průchodu s můstkem, vedoucího z Malého rynku za kostelem severní hradbou mezi domy čp. 75 a 76 (nyní čp. 34 a 36 v Písecké ulici) a děkanským parkánem k mlýnskému náhonu. Po roce bylo uděleno povolení, provedení hradili žadatelé a město převzalo údržbu. Nový most nesl až do zahájení provozu na obchvatu města v roce 1996 hlavní tíhu veškeré dopravy směrem na Písek a Strakonice. Proto také přístupová ulice dostala pojmenování Písecká.

Původní umístění Písecké brány se však vytratilo z povědomí Vodňanských. Na podnět Městského muzea a galerie Vodňany bude nyní vyznačeno v nové dlažbě podle katastrální mapy z roku 1837 a zároveň bude vyznačena ohradní zeď před mostem sv. Jana Nepomuckého, kterou se podařilo archeologovi odhalit v průběhu zemních prací. Bude se jednat o první příspěvek k zachování historické paměti našeho města, ukryté pod zemí. Věřme, že ne poslední.

Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany, Zpravodaj města Vodňany 2022

Foto Jakub Samek