My a média

V neděli 4. září 2022 se uzavřou dveře za posledním návštěvníkem výstavy Jihočeská krajina, která mimořádně připomněla tvorbu padesáti jedna výtvarných umělců. Vystaveny byly také obrazy původních elektráren na Vltavě, které na počátku šedesátých let dvacátého století zatopila voda přehrady Orlík. Nechyběla elektrárna v Rejsíkově (viz obraz). Záměr vybudovat ji v blízkosti tehdejšího mlýna podpořilo v roce 1914 také město Vodňany, které zde pak elektřinu nakupovalo a přivádělo do Vodňan. V roce 1926 elektrárnu přímo koupilo. Obraz připomínající historii podnikání našeho města před sto lety a další obrazy zapůjčila do Vodňan energetická společnost E.ON, řada soukromých sběratelů a Galerie Procházka České Budějovice. Děkujeme! Také současní jihočeští umělci neopomíjení oblíbené téma krajiny a jejich tvorba se pro kurátory jeví jako výzva připravit navazující výstavu, na kterou se můžete těšit v některém z následujících letech. Zájemci nejen o historii elektrárny Rejsíkov, ale i mlýnů a přehrady Orlík na řece Vltavě od Týna nad Vltavou na Zvíkov, si jistě nenechají ujít přednášku Jaroslavy Pixové. V úterý 20. září 2022 v 18,00 hodin v městské galerii představí novou dvojdílnou publikaci Když Vltava zpívala. Srdečně zveme.

Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany, Zpravodaj města Vodňany 2022/9

Jan Pešťák (1910 – 2003) Vodní elektrárna Rejsíkov, sbírka E.ON České Budějovice, foto Světlana Procházková

Na podzim uplyne čtyřicet let, kdy se rodina, blízcí přátelé i Vodňanští naposledy rozloučili s akademickým malířem Václavem Štětkou, rodákem ze Strmilova. V roce 1938 našel se svou manželkou a dcerou v našem městě útočiště. Prachatice, ve kterých Štětkovi žili a učili, obsazované německou armádou museli za dramatických okolností opustit. Přesunuté gymnázium bylo záhy uzavřeno a pensiovaný malíř se mohl ve veškerém volném čase věnovat své tvorbě. Školený figuralista se znalostí rybářského řemesla již od dětských let tu našel zásadní téma svých obrazů. Vodňany neopustil ani po brzké smrti své paní v roce 1947 a ani po odstěhování se provdané dcery.

Zde se s ním seznámil spisovatel a kreslíř Ladislav Stehlík, který si nenechal ujít příležitost být při tom, když vznikal nový výtvarný záznam úkonů rybářského řemesla, po staletí téměř neměnného. Své vzpomínky na časné vstávání, přípravu obrazu před příchodem rybářů a malování navzdory nevlídnému počasí zaznamenal v knize Země zamyšlená. S obdivem a pochopením napsal:

„Každá hráz je otevřená větru, který proniká až ke kostem, ale malíř nedbá nečasu ani zimy, maluje soustředěně, vidíme, jak plátno ožívá postavami rybářů, jak jsou zachyceni přesvědčivě s celou krajinnou atmosférou, za podmínek, o kterých nemá městský malíř, pracující v klidu a teple ateliéru, ani potuchy. Chápu, proč tento malíř už celou řadu let zápasí o svou představu rybolovu, do jakých jemností zná každý rybářský úkon i všechny rybníky svého kraje. Chce se dobrat vlastní syntézy a o jeho poctivosti nemůže být pochyb.“

V období mezi jarními a podzimními výlovy se Václav Štětka věnoval krajinomalbě a grafice. Řada děl zachycuje tradiční polní práce. Známá jsou jeho zátiší, a to s kyticemi rozkvetlých zahradních i lučních květin či s rybami, loveckými trofejemi a úlovky. Naopak vzácná jsou vodňanská zákoutí.

V následujícím roce si budeme připomínat 130. výročí malířova narození. Městské muzeum a galerie Vodňany v určitém předstihu připravilo za dotační podpory Jihočeského kraje kalendář výtvarníkových obrazů na rok 2023 ve spolupráci s fotografem Pavlem Hrdinou, grafikem Mgr. Štěpánem Viktorem a firmou PTS Vodňany za účelem propagace umělcova odkazu našemu městu. Akademický malíř Václav Štětka si to jistě zaslouží.

J. Velková, Zpravodaj měta Vodňany 2022/7-8

Tvorbu umělce Václava Štětky vždy obdivoval protivínský malíř Josef Milota. Na hrázích rybníků ho zachytil na několika fotografií, které laskavě poskytl do nového kalendáře.

Kouzlo jihočeské krajiny pro českou výtvarnou scénu objevil Antonín Chittussi (1847–1891). Jeho pobyt v Člunku na jindřichohradecku a v Třeboni (1886) přinesl díla s námětem rybníků. Krajina se stala nositelkou duševní nálady autora, lyrická, nostalgická, zadumaná. Malířovo já se stalo součástí přírodního děje… a přírodní děj se stal součástí malířova já. Formou byl v Chittussiho díle definován krajinářský realismus s předznamenáním impresionismu.

Nová výstava jihočeských výtvarníků v městské galerii představuje díla několika generací – od autorů narozených kolem roku 1890 až po současníky, pro které zůstává krajina stále silným inspiračním zdrojem. Kurátor rozsáhlé výstavy PhDr. Jaromír Procházka čerpal z výtvarných sbírek společnosti E.ON České Budějovice a Městského muzea a galerie Vodňany (26 obrazů) i ze soukromých sbírek.

Sbírka společnosti E.ON Česká republika vznikala od 50. let dvacátého století v rámci společnosti Jihočeské Elektrárny a. s. (1920–1990) a později byla rozšířena v 90. letech minulého století pod novým názvem společnosti Jihočeská energetika a.s. V roce 2004 došlo k sloučení Jihočeské energetiky s energetickou společností E.ON Česká republika v jejímž fondu sbírka dnes je. Díla z této sbírky jsou poprvé představena široké veřejnosti právě ve Vodňanech od 3. července do 4. září t. r. Srdečně zveme!

Jaromír Procházka, Zpravodaj města Vodňany 2022/7-8

Kateřina Strnadová-Leboutte má velmi blízký vztah k Vodňanům. S městem ji pojí milované vzpomínky na dětství a mládí, kdy zde trávila volný čas o víkendech a prázdninách u babičky a dědy. Ve vodňanském kostele se provdala a společně s manželem zde nechali pokřtít starší dcery. Přestože již více jak polovinu života žije s rodinou v Belgii, stále se sem vrací. V roce 2017 uspořádala ve Sloupové síni Městského úřadu úspěšnou výstavu nejen svých obrazů, ale také tvorbu dcery Karolíny. Dívky, která v roce 2012 onemocněla autoimunitní encefalitidou NMDA. Postupně přestala mluvit, ztratila paměť i svou osobnost. Dceřin návrat do života a cestu k samostatnosti popsala její maminka ve své knižní prvotině Pokoj č. 9. Skutečný příběh nemůže sice být návodem, jak se zachovat ve chvílích, které otřásají jistotami a bezpečím rodiny. Může však pomoci a dávat naději. Autorka do románového deníku zařadila vlastní desatero pravidel, které jí pomohlo, i nejnovější poznatky o léčbě nemoci, která byla popsána teprve v roce 2007. Právem věří, že může pomoci dalším, kteří pečují o své blízké. Knihu vydala za podpory čtenářů prostřednictvím nakladatelské online služby a komunity Pointa. V sobotu 6. srpna 2022 v městské galerii bude nyní úspěšná výtvarnice, učitelka výtvarných kurzů pro dospělé a především maminka čtyř dětí číst ze své knihy. Hostem setkání bude Zuzana Froňková, která v roce 2021 získala cenu Městské knihovny v Praze za knížku Bůh a neónové žabky, vydanou také v nakladatelství Pointa. Autorské čtení doprovodí hudba. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2022/7-8

Paní Kateřina Strnadová-Leboutte s dcerou Karolínou na vernisáži ve Vodňanech v roce 2017.

Foto Pavel Hrdina

Neuvěřitelných 140 let pravidelně vychází odborný Časopis českých lékárníků (ČČL), nyní měsíčník stavovské lékárnické komory. Narozeninové dubnové číslo obsahovalo nejen historické ohlédnutí v podobě reprintu prvního čísla z roku 1882 a článek z dějin časopisu v letech 1882 až 1900, ale také mnohá překvapení pro vodňanské čtenáře. Autorem úvodního provolání byl pravděpodobně lékárník a spisovatel František Herites (1851 – 1929), který za pomoci magistra Bohumila Krafta vedl redakci ČČL v letech 1896 – 1899. Do časopisu zpočátku přispíval i jeho otec Antonín Karel Herites (1819 – 1883), tehdejší přednosta lékárnického grémia píseckého kraje. Současný šéfredaktor Mgr. Zdeněk Pokorný, pravnuk magistra Otakara Štorcha, který v roce 1896 zakoupil lékárnu ve Vodňanech právě od Františka Heritese, připojil i samostatný článek o slavném vodňanském rodákovi a jeho spisovatelských počinech. Zvláštní pozornosti se mu nedostalo bez příčiny. Redakční rada rozhodla, že při příležitosti oslav chce upozornit na unikátní historickou existenci časopisu a pravidelně oceňovat lékárníky, kteří se vedle své běžné práce věnují i publikační činnosti. Jednohlasně podpořila založení Heritesovy ceny Časopisu českých lékárníků, která bude udělována jednou za dva roky a její kandidáty mohou navrhovat čtenáři ČČL. Cena vznikla z přesvědčení, že jméno Františka Heritese může inspirovat současné lékárníky k práci pro veřejnost a publikační činnosti.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, červenec – srpen 2022, s. 20.

Vážení spoluobčané, čtenáři vodňanských periodik, příznivci rubriky Vodňany včera a dnes.

S příchodem nového roku 2022 jsme doslova zahrnuti negativními zprávami a prognózami tu ze strany zákeřných virů, tu ze strany inflace, zvyšování cen nejen energií … O to více jsem rád, že mohu napsat něco pozitivního, být alespoň drobným zvěstovatelem dobré zprávy.

Již více než 40 let se, pravda – s přestávkami, setkáváme v místních periodikách s rubrikou Vodňany včera a dnes. Myslím si, že nejen já, ale většina pravidelných i občasných čtenářů se těší na okamžik, kdy bude zkoumat rozdíly na fotografiích stejného místa ve městě. Na fotografiích, které věrně a bez příkras zachycují realitu vzdálenou desítky let a konfrontují ji se současností.

„To všechno odnes čas,“ zpíval kdys nezapomenutelný Waldemar Matuška. Čas nejen odnáší, ale i přináší. Někdy je odnesené ku prospěchu dneška, někdy naopak. To nikdy dopředu nevíme. Nikdy ale neškodí, když se ohlédneme. Takové veskrze milé ohlédnutí pro nás připravila dvojice tvořená panem Karlem Burdou a Mgr. Jitkou Velkovou. Sta a sta hodin vpravdě mravenčí práce dalo vzniknout naprosto originální publikaci, která světlo světa spatřila těsně na konci právě uplynulého roku.

Autorské fotografie Karla Burdy z let 1976 až 2021, stejně jako fotografie z dob dávných, na které se v různých archivech a složkách leta něžně snášel prach zapomnění, pohladí oko i duši. A pokud se zdaří vše doprovodit profesionálním odborně hutným textem, tak výsledkem může být jen kvalita. Přiznávám, že jsem nadšen. Z publikace čiší, že všichni, kteří na ní pracovali, konali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli. Vložené pomyslné srdíčko je na výsledku znát.

Při listování a čtení jsem se neustále vracel, zadumaně zkoumal, sám pro sebe nostalgicky komentoval. Čas sice nelze zastavit, ale díky této publikaci se mně dokonce vrátil o desítky let zpátky. Díky. Mám radost, o kterou jsem se chtěl podělit.

„Vodňany včera a dnes“ jsou cca 150 stránkovou knížkou doslova nabitou fotografiemi a textem. Navíc, jako bonus a příslib pro příznivce Vodňan minulých i současných, v titulku publikace se nenápadně skví číslice 1. Drahý autorský týme, těším se na pokračování.

Mgr. Ladislav Vovesný, Zpravodaj města Vodňany 3/2022, s. 9.

Cena Šumavská ozvěna ))) se letos udělovala podruhé. V minulém roce s přesvědčivým náskokem zvítězila kniha Emila Kintzla a Jana Fišera – „Zmizelá Šumava 2“. Pokračování příběhů této autorské dvojice „Zmizelá Šumava 3“ tak bylo očekávaným favoritem i v letošním roce. Ovšem stalo se, co nikdo nečekal – na první místo se prodrala kniha „Helfenburk v pověstech“ kolektivu autorů pod vedením Jitky Velkové, civilním povoláním ředitelky Městského muzea a galerie ve Vodňanech. Ovšem ne nadlouho. Síla čtenářského a televizního zázemí populární dvojice Kintzl / Fischer se projevila naplno a „Zmizelá Šumava 3“ se ujala s velkým náskokem vedení a zdálo se, že je rozhodnuto. Ovšem helfenburští se ukázali jako houževnatý soupeř a široká síť vazeb, nejen od ekologické organizace Hnutí Brontosaurus, po skupiny historického šermu, vzniklých po desetiletí společných akcí – slavností a brigád ke zvelebování proslulé zříceniny, přinesla ovoce v podobě druhé vlny podpory. Tichý útok vyvrcholil ve sváteční den 17. 11. převzetím vedení, které už příznivci knihy až do konce soutěže z tlačítek myší nepustili. A tak se druhým laureátem online hlasování stal „Helfenburk v pověstech“.

Při vyhlášení výsledků byl uveden celkový počet platných hlasů (2 380) a hlasů pro vítěze (1 117). Jak vidíte, letos hlasovalo téměř 2,5x více čtenářů a příznivců, než v loňském roce, z čehož máme jak my, pořadatelé, tak autoři a nakladatelé knih na dalších místech velkou radost, protože to znamená více popularity pro zúčastněné knihy.

Hlas Šumavské ozvěny ))) se na naše stránky vrátí zase příští rok koncem září – v "Den otevírání šumavských literárních pokladů" – tedy oficiální zveřejnění nominovaných knih.

Budeme se těšit, že hlasů bude v příštím ročníku ještě více! ;-)

S pozdravem IN NOMINE LIBRIS

organizační výbor festivalu Šumava Litera