Vodňanské mlýny
Přehled vodňanských mlýnů
Korittů (Loucký)
Tzv. Loucký mlýn je podle své polohy již do první poloviny 17. století nazývaný jako mlýn v lukách. Vystřídal také několik pojmenování podle majitelů (např. Čažarovský nebo Jančurovský), jejichž souvislá řada v zápisech do městských knih sahá až do roku 1480, kdy Mikuláš Ondříčkovic koupil od vodňanské obce mlýniště tomanovské, jak se toto místo na přelomu středověku a novověku nazývalo. V průběhu staletí se mlýn několikrát pohyboval na pokraji existence. V současné době mlýn již od roku 1876 náleží rodině Korittů.
U mlýna byla původně dvě vodní kola na spodní vodu, doložená už ve středověku, o výkonu 5 HP. Dne 1. září 1946 je nahradila Francisova turbína o výkonu 30 HP, která dodnes slouží k výrobě elektrické energie. Velké změny doznala samotná řeka Blanice, jejíž regulace byla dokončena roku 1931. Část původní řeky je ještě možno vidět asi 500 m od mlýna proti proudu v tzv. stulících.
Kulhánků (Žahourů)
Dubských (Bolisonův)
Mostecký mlýn
Tzv. Mostecký mlýn obdržel v 18. století toto pojmenování podle své polohy u mostu, který na původní cestě z Vodňan do Písku překlenoval řeku Blanici. Podle smluv o převodech mlýna z let 1533 a 1614 byl jeho držitel povinen opravovat nájezdy na tento most. Nejstarší zápis o mlýně v městských knihách však pochází již z r. 1491, kdy jej od Vávry Bradáče koupil za 70 kop Jiřík, syn Janečkův z Písku. Mlýnu se původně říkalo Bradáčův nebo také Bradáčovský - až do poloviny 18. století, tehdy měl tři složení, stoupu a pilu. Roku 1754 ho zakoupil Matěj Pimperle a jeho potomkům, kteří se v polovině 19. století nechali úředně přejmenovat na "Mostecké", patří dodnes.
Wölflů
Kamenný mlýn (Řepišů)
Tzv. Kamenný mlýn, který se nachází u mlýnského náhonu při severovýchodním okraji historického jádra města Vodňan, je nejstarším místním mlýnem doloženým v zápisech městských knih. Roku 1473 jej obec prodala Zdeborovým synům Petrovi a Janovi za 125 kop. Roku 1477 s nimi uzavřela smlouvu, v níž jim dala mj. za úkol pečovat o most pod pilou u jejich mlýna. Název kamenný, odvozený snad od stavebního materiálu, se nalézá už v nejstarších záznamech. Mlýn býval opatřen dvěma nebo třemi složeními a stoupami. Roku 1802 ho zakoupil Tomáš Pimperle, jehož potomci přijali v polovině 19. století příjmení "Řepiš" podle vodňanské mlynářské rodiny, která tento mlýn v první polovině 17. století krátce vlastnila a pojmenování mlýna po ní se udrželo o něco déle.
Hliněný mlýn (Mayerův)
Tzv. Hliněný mlýn již od středověku stojí na mlýnském náhonu při severozápadním okraji historického jádra města Vodňan. Označení údajně pochází od materiálu, z něhož byl vystavěn. Vedle pojmenování podle majitelů, jichž se vystřídala celá řada, přetrvalo půl tisíciletí jediné - mlýn hliněný, doložené při jeho převodu již r. 1483. V 16. století byla u mlýna pila. Míval tři složení a kroupové stoupy.
Pomejů
Kohoutů (Martinců)
Denků (Forků)
Zelenků (Karásků)
Rožboudovský (Vlčků)
Korittů (Loucký)
Tzv. Loucký mlýn je podle své polohy již do první poloviny 17. století nazývaný jako mlýn v lukách. Vystřídal také několik pojmenování podle majitelů (např. Čažarovský nebo Jančurovský), jejichž souvislá řada v zápisech do městských knih sahá až do roku 1480, kdy Mikuláš Ondříčkovic koupil od vodňanské obce mlýniště tomanovské, jak se toto místo na přelomu středověku a novověku nazývalo. V průběhu staletí se mlýn několikrát pohyboval na pokraji existence. V současné době mlýn již od roku 1876 náleží rodině Korittů.
U mlýna byla původně dvě vodní kola na spodní vodu, doložená už ve středověku, o výkonu 5 HP. Dne 1. září 1946 je nahradila Francisova turbína o výkonu 30 HP, která dodnes slouží k výrobě elektrické energie. Velké změny doznala samotná řeka Blanice, jejíž regulace byla dokončena roku 1931. Část původní řeky je ještě možno vidět asi 500 m od mlýna proti proudu v tzv. stulících.
Kulhánků (Žahourů)
Dubských (Bolisonův)
Mostecký mlýn
Tzv. Mostecký mlýn obdržel v 18. století toto pojmenování podle své polohy u mostu, který na původní cestě z Vodňan do Písku překlenoval řeku Blanici. Podle smluv o převodech mlýna z let 1533 a 1614 byl jeho držitel povinen opravovat nájezdy na tento most. Nejstarší zápis o mlýně v městských knihách však pochází již z r. 1491, kdy jej od Vávry Bradáče koupil za 70 kop Jiřík, syn Janečkův z Písku. Mlýnu se původně říkalo Bradáčův nebo také Bradáčovský - až do poloviny 18. století, tehdy měl tři složení, stoupu a pilu. Roku 1754 ho zakoupil Matěj Pimperle a jeho potomkům, kteří se v polovině 19. století nechali úředně přejmenovat na "Mostecké", patří dodnes.
Wölflů
Kamenný mlýn (Řepišů)
Tzv. Kamenný mlýn, který se nachází u mlýnského náhonu při severovýchodním okraji historického jádra města Vodňan, je nejstarším místním mlýnem doloženým v zápisech městských knih. Roku 1473 jej obec prodala Zdeborovým synům Petrovi a Janovi za 125 kop. Roku 1477 s nimi uzavřela smlouvu, v níž jim dala mj. za úkol pečovat o most pod pilou u jejich mlýna. Název kamenný, odvozený snad od stavebního materiálu, se nalézá už v nejstarších záznamech. Mlýn býval opatřen dvěma nebo třemi složeními a stoupami. Roku 1802 ho zakoupil Tomáš Pimperle, jehož potomci přijali v polovině 19. století příjmení "Řepiš" podle vodňanské mlynářské rodiny, která tento mlýn v první polovině 17. století krátce vlastnila a pojmenování mlýna po ní se udrželo o něco déle.
Hliněný mlýn (Mayerův)
Tzv. Hliněný mlýn již od středověku stojí na mlýnském náhonu při severozápadním okraji historického jádra města Vodňan. Označení údajně pochází od materiálu, z něhož byl vystavěn. Vedle pojmenování podle majitelů, jichž se vystřídala celá řada, přetrvalo půl tisíciletí jediné - mlýn hliněný, doložené při jeho převodu již r. 1483. V 16. století byla u mlýna pila. Míval tři složení a kroupové stoupy.
Pomejů
Kohoutů (Martinců)
Denků (Forků)
Zelenků (Karásků)
Rožboudovský (Vlčků)
