Karel Kupka
„Moje obrazy jsou jako můj život.
Můj život je barevný a veselý. Proto i moje obrazy jsou takové.”
Setkáte-li se osobně s akademickým malířem Karlem Kupkou, určitě vás okouzlí svou srdečností, vitalitou a skromností, přestože patří k současným předním českým krajinářům a procestoval "kus" světa. Sympatický umělec, který však toto oslovení odmítá, vás zaujme i svým vyprávěčským uměním, ze kterého vyzařuje lidskost a optimismus. Přitom se mu neustále u nohou "motá" jezevčík Kubíček, který ze svého pána nespustí oči ...
Karel Kupka se sice narodil v Postupicích u Benešova, přesto se považuje za Jihočecha "každým coulem". Do tohoto kraje stříbrných rybníků a voňavých lesů přijel poprvé se svým otcem - akademickým malířem a mistrem akvarelu - Karlem Kupkou v roce 1939, kdy mu bylo sedm let.
Karel Kupka - "táta" - se narodil 4. července 1905 v Manětíně na Plzeňsku. Jeho otec Fratišek byl soudním úředníkem a malířským samoukem. Chtěl, aby jeho syn měl zajištěnou existenci, a proto ho dal na studium učitelství. Když však zemřel, čtrnáctiletý Karel ze školy odešel a rozhodl se pro uměleckou cestu, která nebyla jednoduchá a vyžadovala oběti. Vystřídal řadu zaměstnání, živil se jako kreslič u stavební firmy, číšník, tvořil titulky k němým filmům nebo pomáhal při ůklidových pracích. Jeho učitelem malířství byl Alois Kalvoda, který Karla podporoval v zájmu o krajinu a její realistické ztvárnění. Vůbec první ateliér si Karel Kupka starší zařídil v Praze na Smíchově, ale bydlení v hlavním městě bylo finančně náročné, proto se přestěhoval se svou ženou Annou do jejího rodiště, Postupic na Benešovsu. V roce 1946 se odstěhoval i s rodinou do Teplic, do jižních Čech se ale každé léto vracel. Nejdříve maloval krajiny a zátiší olejovými barvami, později se věnoval pro něj typickému akvarelu. Jeho obrazy zachycují krásu krajiny od severních Čech, Českého středohoří, jižních Čech, které tolik miloval, až po horské kopce Šumavy. Některé z jeho obrazů z Teplic mají nenahraditelnou hodnotu, protože po likvidaci značné části historického jádra města neexistuje žádná dokumentace. "Otec byl výborný výtvarník, ale i člověk. Byl osobností, člověkem nejvyšších kvalit. Vždycky říkal - já nechci žádný pohřeb, nechte mě spálit a hoďte mě do Otavy." Mistr Karel Kupka zemřel 25. dubna 1971 a je pochován v Kestřanech - šest kilometrů od Písku - kde uvízl kus jeho umělecké duše.
V roce 1971 si Karel Kupka koupil ve Slaníku - osm kilometrů od Kestřan - na břehu řeky Otavy - bývalou přívoznickou chalupu, která je podle jeho slov "nejkrásnějším místem na světě". A to procestoval Rakousko, kde má ve Feldkirchenu u svého přítele ateliér a galerii, zmapoval Německo, bývalou Jugoslávii, Holandsko i Kalifornii. Z každé takové cesty má alba plná fotografií a kreseb. Nejšťastnější je ale na Slaníku. Ve svých 70 letech tento malíř denně vstává ve čtyři hodiny ráno a za svitu měsíčku si dopřává - až do "zámrzu" - koupel v Otavě. Po takovém osvěžení si vychutná půl litru horké kávy a vyřizuje korespondenci. Jeho malované dopisy zahřejí u srdce všechny, kdo je dostávají.
dle článku: Kouzlo jihočeských krajin na obrazech Karla Kupky
Jihočeské listy, Jana Vařenková
Karel Kupka se sice narodil v Postupicích u Benešova, přesto se považuje za Jihočecha "každým coulem". Do tohoto kraje stříbrných rybníků a voňavých lesů přijel poprvé se svým otcem - akademickým malířem a mistrem akvarelu - Karlem Kupkou v roce 1939, kdy mu bylo sedm let.
Karel Kupka - "táta" - se narodil 4. července 1905 v Manětíně na Plzeňsku. Jeho otec Fratišek byl soudním úředníkem a malířským samoukem. Chtěl, aby jeho syn měl zajištěnou existenci, a proto ho dal na studium učitelství. Když však zemřel, čtrnáctiletý Karel ze školy odešel a rozhodl se pro uměleckou cestu, která nebyla jednoduchá a vyžadovala oběti. Vystřídal řadu zaměstnání, živil se jako kreslič u stavební firmy, číšník, tvořil titulky k němým filmům nebo pomáhal při ůklidových pracích. Jeho učitelem malířství byl Alois Kalvoda, který Karla podporoval v zájmu o krajinu a její realistické ztvárnění. Vůbec první ateliér si Karel Kupka starší zařídil v Praze na Smíchově, ale bydlení v hlavním městě bylo finančně náročné, proto se přestěhoval se svou ženou Annou do jejího rodiště, Postupic na Benešovsu. V roce 1946 se odstěhoval i s rodinou do Teplic, do jižních Čech se ale každé léto vracel. Nejdříve maloval krajiny a zátiší olejovými barvami, později se věnoval pro něj typickému akvarelu. Jeho obrazy zachycují krásu krajiny od severních Čech, Českého středohoří, jižních Čech, které tolik miloval, až po horské kopce Šumavy. Některé z jeho obrazů z Teplic mají nenahraditelnou hodnotu, protože po likvidaci značné části historického jádra města neexistuje žádná dokumentace. "Otec byl výborný výtvarník, ale i člověk. Byl osobností, člověkem nejvyšších kvalit. Vždycky říkal - já nechci žádný pohřeb, nechte mě spálit a hoďte mě do Otavy." Mistr Karel Kupka zemřel 25. dubna 1971 a je pochován v Kestřanech - šest kilometrů od Písku - kde uvízl kus jeho umělecké duše.
V roce 1971 si Karel Kupka koupil ve Slaníku - osm kilometrů od Kestřan - na břehu řeky Otavy - bývalou přívoznickou chalupu, která je podle jeho slov "nejkrásnějším místem na světě". A to procestoval Rakousko, kde má ve Feldkirchenu u svého přítele ateliér a galerii, zmapoval Německo, bývalou Jugoslávii, Holandsko i Kalifornii. Z každé takové cesty má alba plná fotografií a kreseb. Nejšťastnější je ale na Slaníku. Ve svých 70 letech tento malíř denně vstává ve čtyři hodiny ráno a za svitu měsíčku si dopřává - až do "zámrzu" - koupel v Otavě. Po takovém osvěžení si vychutná půl litru horké kávy a vyřizuje korespondenci. Jeho malované dopisy zahřejí u srdce všechny, kdo je dostávají.
dle článku: Kouzlo jihočeských krajin na obrazech Karla Kupky
Jihočeské listy, Jana Vařenková
