M. Václav Nicolaides Vodňanský a Melanchthon-Forschungsstelle v Heidelbergu

V květnu 2018 došlo k zajímavému kontaktu mezi vodňanským městským muzeem a galerií a Melanchthon-Forschungsstelle der Heidelberger Akademie der Wissenschaften, která realizuje jeden z dlouhodobých výzkumných projektů Teologické fakulty tamější Ruprecht-Karls-Universität, nejstarší univerzity v Německu (založena 1386).

Němečtí badatelé od roku 1963 vydávají korespondenci Filipa Melanchthona (1497 – 1560), jednoho z předních představitelů německé reformace, mj. autora augsburského vyznání víry a zakladatele německého protestantského školství, který na akademickou půdu vstoupil studiem v Heidelbergu. Přednášel pak převážně ve Wittenbergu. Právě on napsal – po způsobu humanistů ve formě dopisu – předmluvu k latinskému překladu sbírky duchovních písní Cantiones evangelicae, kterou roku 1554 ve Wittenbergu vydal Georg Rhau. Její autor M. Václav Nicolaides Vodňanský je však v Německu prakticky neznámý.

Internetová síť badatele dovedla až na webové stránky Městského muzea a galerie Vodňany, kde se jim dostalo základních informací díky užitečné příručce Významní rodáci Strakonicka, kterou obětavě sestavil tamní archivář Mgr. Milan Hankovec. Ty pak mohly býti doplněny o další, mj. ze stránek příslušných svazků Mosteckého dějin města, Pamětí vodňanských domů a především Rukověti humanistického básnictví. Tazatelé vyjádřili potěšení nad tím, že se na dávného rodáka ve Vodňanech nezapomíná.

Václav Nicolaides Vodňanský, známější jako M. Václav Sophianus Vodňanský z Radkova, se narodil po roce 1520 do význačné vodňanské rodiny s příjmením Patita. Byl tedy mladším vrstevníkem M. Havla Gelasta Vodňanského. Na rozdíl od něho se přiklonil k náboženskému novoutrakvismu, podnícenému mladou německou reformací luteránského zaměření, a nevstoupil do stavu duchovního.

Rodině Patitově na přelomu 15. a 16. století náležel dům nyní čp. 10 na náměstí Svobody, dvůr na předměstí a četné pozemky. Václavův otec Mikuláš Patita (odtud Nicolaides = Mikulášův syn) po léta zasedal v městské radě. V době, kdy plnoletý M. Václav požádal o podíl po zesnulém otci (1549), žili jeho sourozenci Pavel, Štěpán, Apolena a Kateřina. Ovdovělá matka Markéta († 1572) spolu se syny jakožto dědici z otcovy závěti (1543) prodala roku 1550 rodinný dům.

Václav pravděpodobně nabyl prvotního vzdělání na městské škole v jihočeském rodišti. Pokračoval na partikulární škole v rovněž královském městě Žatci a poté jako nemálo soukmenovců na pražské univerzitě (1543 bakalář, 1545 mistr svobodných umění). Možná, ovšem nedoloženo, na univerzitách v Basileji a ve Wittenbergu. Do Žatce v severozápadních Čechách se navrátil jako učitel. Následně se stal městským písařem (1554). Roku 1558 získal erb s přídomkem z Radkova. V Žatci také 13. prosince 1564 zemřel. K uctění památky jeho a některých tamních měšťanů vydali přátelé sborník básní (1565).

Díky poctivé dlouholeté rukodělné práci i vymoženostem techniky se němečtí badatelé mohli obeznámit, ale i my si připomenout jednoho učeného krajana s vazbami ke kořenům německé reformace, jehož životní pouť se ve Vodňanech započala před téměř pěti stoletími. Naopak díky němu se prostřednictvím vydávané Melanchthonovy korespondence může povědomí o Vodňanech šířit nejen ve středisku vzdělanosti Heidelbergu, nýbrž i dále po světě.

Sp., Zpravodaj města Vodňany 2018/6