Archiv aktualit

Na Bílou sobotu 11. dubna 2020 spisovatel Jan Bauer, literární rekordman, čestný občan města Vodňany a zakladatel Zeyerových Vodňan, pravidelného setkání jihočeských spisovatelů a jejich přátel s žáky, studenty a zájemci o literaturu na Vodňansku, oslaví 75. narozeniny. Původně plánovanou oslavu na vernisáži výstavy Festival knih Jana Bauera v neděli 1. března t. r. v městské galerii musel odložit ze zdravotních důvodů. Návštěvníci a kamarádi mu aspoň na dálku přáli brzký návrat z nemocnice domů a především uzdravení. Doufali, že se společně setkají na plánovaných akcí letošních „Zeyerovek“. Ty se však z důvodu koronavirové pandemie odkládají na podzim. Naštěstí si díky bezkontaktním technologiím můžeme s Janem Bauerem psát či volat a také čtenáři Zpravodaje přečíst následující krátký rozhovor (s Honzou si tykáme).

Na vernisáž tvých knih přišlo padesát gratulantů a smutek nad tvou nepřítomností vystřídala starost. Jak se ti nyní daří a co v čase, kdy nemůžeš cestovat za čtenáři do knihoven po celé republice, děláš a co tě potěšilo?

„Bohužel mi vernisáž překazila silná chřipka, která těsně předešla koronavirovou epidemii. Teď už jsem naštěstí zdráv, tak čas trávím především psaním další historické detektivky, která se bude jmenovat Vraždící golem. Vyjít by měla ještě letos.“

Patříš mezi osobnosti, které naše malé město mezi širokou veřejností proslavily. Než ses nedávno odstěhoval do Českých Budějovic, museli jsme v muzeu pravidelně zodpovídat dotazy, zda skutečně ve Vodňanech bydlíš, jestli jsme tě někdy viděli apod.? Byla to náhoda (pro nás bezesporu šťastná), že jste s manželkou zakoupili dům pod Račickým vrchem?

„Byla to úplná náhoda. Bydleli jsme v Praze a o víkendu jsme jezdívali s manželkou na tchánovu chatu na Berounce. Ne vždy jsme se však s manželčinými rodiči shodli. Však to jistě všichni znáte. Proto jsme hledali něco vlastního a vzhledem k tomu, že jsem tehdy, bylo to v roce 1973, pracoval v Zemědělských novinách, narazil jsem tady na inzerát na chalupu u Vodňan. Odpověděl jsem jako první, domluvili jsme se s majitelem a stali se z nás chalupáři. V roce 1998 jsme se sem přestěhovali natrvalo a já tady vydržel až do vážného onemocnění manželky.“

Proslul jsi jako autor historické detektivky převážně z období středověku. Čtenářský rozhled a dějepisné znalosti jsi zúročil v knihách o panovnících a šlechtických rodech. Věnoval si se ale i poutnickým knihám o historii české krajiny. Navštěvuješ také historické objekty a hrady – máš některé v oblibě? Případně, který hrad jsi dosud v Čechách nenavštívil, přestože bys o to stál?

„Samozřejmě české a moravské hrady a zámky a jejich historie jsou mou velkou vášní. Není však v mých silách spatřit skutečně všechny. Asi nejraději mám zámek v Českém Krumlově, protože jsem v tomto městě žil v 60. letech minulého století. Ale rád mám také zámek v Telči nebo v Jindřichově Hradci či v Třeboni.“

Výstavu v městské galerii, která byla otevřena pouze devět dní, se budeme snažit prodloužit, aby nezůstala nedostupná pro všechny zájemce. Téměř stovku vystavených knih (většina je z fondu Městské knihovny Vodňany) jsi doplnil publikacemi ze spisovatelských počátků s ekologickými tématy a rozhovory s vybranými osobnostmi, ale také knížkami, které jsi nevydal pod svým jménem. Co tě vedlo k používání pseudonymů, a to zvláště k těm ženským?

„To byl nápad nakladatele. Chtěl ode mne milostný historický román a domníval, že pokud bude na něm podepsána žena, bude to věrohodnější a hlavně se kniha bude lépe prodávat. A tak vznikla Anna Březinová a později také Viola Slavíková.“

Nelze se nezeptat, na jakou knihu se mohou čtenáři těšit a kolikátá to již bude v pořadí?

„Všechno záleží na tom, kdy se po epidemii otevřou knihkupectví. Ale už teď si mohou zájemci objednat na webových stránkách nakladatelství MOBA Brno mé romány Všude číhá smrt a Věčný je jen Bůh. V květnu by měla vyjít další kniha s názvem Než přijde kat. Kolikátá to bude? Tuším asi 190.“

Děkuji nejen za rozhovor, ale i za tvůj přátelský vztah k našemu městu. Přeji zdraví, optimismus, pohodu a stálý úspěch u věrných čtenářek a čtenářů!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 4/2020

V pondělí 9. března se zavřely dveře městské galerie za výstavou Hry a klamy z IQLANDIA Liberec, která se do zdejších prostor vrátila v obměněné podobě po třech letech. Navštívilo ji 1283 zájemců, z toho 54 tříd a skupin. Pochopitelně nechyběli žáci vodňanských škol, ale přijeli i děti z Bavorova, Cehnic, Sedlice a Strunkovic nad Blanicí. Mateřská škola z Blatné k nám vyslala plný autobus dětí. Přidali se chlapci z přírodovědeckého kroužku DDM, klienti z Chelčického domova sv. Linharta, mladí hasiči z Pražáku, členové Klubu Pavučina, studenti z IQ kroužku Gymnázia i členky Sdružení aktivních seniorů, skautky a skauti z Křemže aj. Výstavu si všichni mohli užít díky vydatné pomoci žáků 1. ročníku Středního odborného učiliště služeb Vodňany oboru strojní mechanik, kteří pomohli těžké exponáty přemístit do 2. patra budovy radnice a po ukončení výstavy je nanosit zpět do nákladního vozu. Za odměnu si mezitím přišli již nainstalované hlavolamy užít jako ostatní (viz foto). Děkujeme jim, panu řediteli Mgr. Pavlu Kotálovi a panu učiteli Ing. Lubomíru Volmůtovi za vydatnou pomoc. Poděkování přináleží také Městu Vodňany, které podpořilo v rozpočtu MaG Vodňany náklady na zapůjčení oblíbené výstavy.

J. Velková

Třída 1. A ze ZŠG Vodňany přišla o dvě hodiny dříve, než měla rezervaci, museli se bohužel otočit a jít zpět do školy. Nadšeně pak malí nedočkavci přišli ve správný čas.

V neděli 16. února 2020 nás náhle opustil pan Jiří Pazdera, emeritní ředitel Městského muzea a galerie Vodňany. Mimo svého narození v městě Sušici prožil téměř celý svůj život ve Vodňanech. Původně toužil sbírat ocenění na atletických stadionech a se svými kamarády pilně trénoval na Sokolské louce. Plicní onemocnění mu sice v mládí zabránilo stát se úspěšným sportovcem, ale lásku ke sportu mu neodebralo. Byl nadšeným fanouškem pohybového soutěžení všeho druhu – zvláště atletiky, kopané a tenisu. Aktivně pracoval především ve výboru Sokola. Řadu let ve Vodňanských novinách vtipně komentoval výkony hráčů Fotbalového klubu. Jako mladík obdivoval klarinetisty v jazzových orchestrech. Rodiče ho však posílali na hodiny hry na housle, které se nenaučil. Avšak láska k hudbě mu zůstala. Byl stálým návštěvníkem koncertů. Také byl aktivním členem Svazu českých filatelistů. V profesním životě ho nakonec čekala dráha osvětového pracovníka v oborech kultury, ochrany přírody a památkové péče. Mimo jiné se zasadil o záchranu Heritesova dubu nedaleko Pražáku. Na základě svých zkušeností v roce 1974 nastoupil do vodňanského muzea, které v letech 1976 – 1993 vedl. Významně ovlivnil program výtvarných výstav a budování sbírkového fondu výtvarných děl. Pravidelně publikoval poznatky z historie Vodňan a se spolužákem a přítelem Rudolfem Berkou spolupracoval na několika publikacích. Patří mezi zakladatele a organizátory Vodňanských rybářských dnů. Vždy ho zajímalo kulturní, společenské a sportovní dění v našem městě. Rád pomohl, poradil a podělil se o zkušenosti. Vodňany pro něho byly domovem a báječným místem na Zemi.

Čest památce dobrému, poctivému, přátelskému a laskavému člověku!

Oprava: V textu je mylně uvedeno, že výstava potrvá do 24. března. 
Ve skutečnosti končí již 8. března.