Archiv aktualit

Dne 27. února uplyne 170 let od narození stožického rodáka, spisovatele, novináře a překladatele Josefa Holečka (1853 - 1929). Jeho vnuk JUDr. Pavel Holeček se při té příležitosti rozhodl obdarovat vodňanské muzeum, které v minulosti dědečkovo dílo několikrát připomínalo. Do muzejní sbírky věnoval portrét Josefa Holečka, který namaloval v roce 1928 tehdy oblíbený portrétista Otakar Sedloň (1885 - 1973) a také jeho bustu. Přináleží mu vděčné poděkování. Dr. Holeček zároveň přislíbil účast na přednášce o historii obcí Stožice, Křepické Hory a Libějovické Svobodné Hory. Kronikářka obce Daniela Liščáková a její spolupracovnice Dagmar Kasnerová přijaly pozvání ve čtvrtek 16. března 2023 do městské galerie. Josefa Holečka ve svém vyprávění jistě neopominou. Srdečně zveme!
Jitka Velková, foto: Petr Totín, Zpravodaj města Vodňany 2023/3

Malíř Karel Kupka (1932 - 2013) vždy rád říkával: "Můj život je veselý a barevný. Proto i mé obrazy jsou takové". Přátelství s městskou galerií a jeho pracovníky ho pojilo od 70. let, kdy zde poprvé vystavoval. Později se stalo pravidlem, že každých pět let představil nové obrazy a rád přiřadil oblíbené akvarely svého otce Karla Kupky st. (1905 - 1971). V roce 2012 tu oslavil 80. narozeniny. Tenkrát jsme se nenadáli, že to bude poslední vzájemná spolupráce. Společně s jeho syny se podařilo v roce 2017 uspořádat vzpomínkovou výstavu. Po překonání koronavirové epidemie by se opět malířova rodina a přátele rádi společně setkali a představili Kupkova díla ze svých sbírek. Umělec ze Slaníku měl řadu přátel a milovníků svých krajinomaleb a zátiší s kyticemi také v našem městě a okolí. Budeme rádi, když se s námi podělíte o radost, kterou Vám přinášejí, a zvážíte jejich zapůjčení na výstavu. Ozvěte se - tel.: 383 382 057, 603 363 019. Předem děkujeme.

Krajina je vnitřní obraz nás samých. Krajina, ve které žijeme, odráží naší kulturu a naše kultura odráží krajinu. Abychom mohli pozorovat genia loci, je třeba cítit vnitřní krajinu, musíme umět číst jednotlivé příběhy, které jsou zapsané do krajiny, ve které žijeme anebo ve které tvoříme.

Po dobu dvou let jsme se dvěma uživateli sociální rehabilitace Chelčického domova sv. Linharta a profesionálním fotografem panem Karlem Burdou dojížděli na popud spolku Cisterciacké krajiny, z.s. do krajiny Vyšebrodska, kterou jsme mohli nejen procházet, ale také zde tvořit – fotografovat. Krajina vždy ovlivňuje duši člověka. Prostředí, ve kterém žijeme a tvoříme se zrcadlí v nás. Utváří naší kulturu, naše zvyky, náš pohled na svět.

Řád Cisterciáků se stará o krajinu v Čechách již od 12. století a konkrétní lidé z tohoto řádu utváří tím dvě zásadní činnosti: Starají se o stromy, lesy, vodu, cesty a obydlí… a zároveň se starají o svou duši a harmonií v ní. Cisterciácká krajina se již po staletí stává textem, do něhož generace po generaci vpisuje svůj příběh, své představy svůj um i ducha.

Cisterciáci budovali kláštery, zvelebovali a zúrodňovali i některé nejodlehlejší a nejhůře dostupné kouty království. Prosluli svou činorodostí a věrností heslu „Ora et labora“. „Modli se a pracuj“ bylo heslo svatého Benedikta z Nursie, zakladatele benediktinského řádu. Svatý Benedikt ho založil okolo roku 529. Po víc než pěti stoletích odešel opat Robert z francouzského Molesme s 22 následníky na jih od Dijonu a založil nový klášter zvaný Citeaux a s ním nový řád zvaný cisterciácký.

Cisterciácký řád začal rychle růst. Do českých zemí dorazili jeho mniši poprvé ve 12. století. V roce 1259 – založil Vok z Rožmberka cisterciácký klášter v místech, kde se topil ve Vltavě a zachránil se jako zázrakem, tedy ve Vyšším Brodě. Do konce 13. století vznikly na dnešním území České republiky bezmála dvě desítky cisterciáckých klášterů. Některé, jako třeba na místě dnešních obcí Nížkov a Pohled u Havlíčkova Brodu na Vysočině, zanikly po několika letech. Ale většina se udržela a mnichům se v nich dařilo až do 2. světové války a do období tzv. „padesátých let“, kdy při rozsáhlé operaci komunistické Státní bezpečnosti zvané „Akce K“ v dubnu roku 1950 byla zahájena násilná likvidace všech řeholních řádů v Československu. Jejich majetek stát protiprávně zabavil, tisíce řeholníků internoval v táborech. Protože je Vyšší Brod nedaleko hranice s Rakouskem, začala tamní cisterciácký klášter využívat jako kasárna Pohraniční stráž, kostel i ostatní budovy to ale přečkaly. Mniši se vrátili a klášter ve Vyšším Brodě je posledním obsazeným mužským klášterem v Česku.

Krajina je zrcadlo, ve kterém můžeme vidět odrazy lidského bytí… a nám bylo dáno do těchto odrazů nahlédnout… Srdečně vás všechny zveme na prohlídku 50 velkoformátových fotografií této krajiny, které bude možné shlédnout v Městské galerii ve Vodňanech v průběhu celého měsíce ledna. Srdečně zveme návštěvníky také na komentovanou prohlídku v neděli 29. ledna od 14 hodin.

Velice děkuji za spolupráci na tomto díle panu Karlovi Burdovi a jsem ráda, že mohlo vzniknout těchto vybraných průřezových 50 fotografií, které mají ambici zachytit alespoň část díla Cisterciáků na Vyšebrodsku.

Klára Kavanová Mušková, Zpravodaj města Vodňany 2022/12

Řadu sborníků Městského muzea a galerie ve Vodňanech nejnověji doplnila dvanáctka. Vpravdě poněkud silnější, ač panovaly oprávněné obavy z tíživějších dopadů nedávných dlouhodobých uzávěr studoven archivů a knihoven na zamezení šíření nemoci covid-19. Převažují proto příspěvky, věnované hmotným pamětihodnostem, a ubylo takových, které bývají vystavěny na výpovědi pramenů písemných.

Svazek 14 článků od 16 autorů je věnován památce pana Jiřího Pazdery (1933 – 2020), někdejšího ředitele a poté laskavého spolupracovníka MaG Vodňany, na něhož s úctou a vděčností vzpomínáme. Archeologové se zaměřili na nálezy z blízkého okolí i dosud neurčené předměty ve sbírkách muzea, také na výzkumy z let 2016 a 2017 na náměstí Svobody a v prostoru polikliniky přímo ve Vodňanech. Zaujmout mohou výsledky zkoumání výpustí z Metelského a Dřemlinského rybníka taktéž z muzejních sbírek, anebo pojednání o zdejší židovské rodině Brocků/Broků s rodokmenem a s fotografiemi i překlady textů náhrobků. Oddíl hmotných památek uzavírá příspěvek k vývoji symboliky města Vodňan.

Fotokopie a překlady dokumentů přibližují nález historických písemností v baňce farního kostela v Chelčicích roku 2016. Určité drobnosti vodňanského původu dokládají počátky úcty mariánského obrazu v kapli sv. Ducha u Vlachova Březí, kam před mnoha desítkami let Vodňanští putovali o svatodušních svátcích. Dopisy městského úředníka J. K. Haeringa Karlu Havlíčkovi (Borovskému) z nové edice jeho korespondence ukazují jinou tvář zdejší společnosti v revolučním roce 1848. Další články pojednávají o rodových vazbách prvorepublikových agrárních politiků Rudolfa Berana a Františka Machníka, bratranců ze Strakonicka, o návratu vodňanského občana Josefa Brože z koncentračního tábora Buchenwald nebo o společenství holičů, kadeřníků a vlásenkářů ve Vodňanech.

Předposlední příspěvek rozebírá vyobrazení dudáka v díle zdejšího rodáka Antonína Waldhausera. Poslední se vydává po jihočeských stopách spisovatele J. Š. Baara a jeho příbuzných do Putimi a do Bavorova. Sborník pro poučení i pro potěšení z nových poznatků a souvislostí si lze pořídit ve vodňanském infocentru.

Sp.