My a média

Ke 400. výročí dobytí Vodňan v září 1620

První díl Dějin bývalého královského města Vodňan od PhDr. Václava Mosteckého, který svůj největší a pro rodné město nejzáslužnější počin vydal před osmdesáti lety, končí pojednáním o událostech podzimu roku 1620, jež nadlouho zásadně ovlivnily osudy nejen tohoto kraje, nýbrž i celého českého státu, a kterými se i v učebnicích obvykle uzavírá období stavovské monarchie. Vrcholila jimi první etapa bojů na počátku třicetileté války (1618 – 1648), mocenského střetnutí dvou konfesně odlišných bloků – protestantské Unie a katolické Ligy.

Vodňany musely vícekrát během českého stavovského povstání čelit vojenským přesunům a nést jejich následky. Zmínit lze střetnutí u nedalekého Záblatí (19. 6. 1619), ovšem i vojenské obsazení města stavovským plukovníkem Frenckem v rámci snahy blokovat protivníkovi přístup po Zlaté stezce v česko-pasovském pomezí (26. 10. 1619) nebo odrážení výpadů císařských v okolí anglickým podplukovníkem Setonem (červen 1620).

V září 1620 však Vodňany byly téměř přesně po dvou staletích od Žižkova útoku ničivou silou vojensky dobývány armádou pod velením vévody Maxmiliána Bavorského, vedoucího představitele katolické Ligy. Zprostředkované svědectví ve své Historii české zanechal Pavel Skála ze Zhoře, vzdělaný rodilý Pražan luterského vyznání s vazbami do Žatce, jehož otec Adam pocházel z Písku a vzdálení příbuzní žili také ve Vodňanech. Po několik generací obývali dům na samém nároží náměstí a nynější Pivovarské ulice, kterážto parcela leží pod severní částí objektu městského úřadu (čp. 18/I.).

Podle Skálova vylíčení přitáhl nepřítel 25. září od Českých Budějovic, jež si za základnu zvolil jiný z velitelů don Balthasar de Marradas, který se později jako zástavní vrchnost zapsal i do dějin města nad Blanicí. Hejtman vodňanské posádky krajské hotovosti však tlumočil své odhodlání město bránit navzdory síle protivníka. Vodňanští prý sami zapálili předměstí a soustředili se na obranu hradbami obehnaného jádra města. Bavorský vévoda z rána 26. září 1620 poručil střílet k jedné z bran a k jisté baště. Pozdější doklady o škodách i způsobených ohněm na měšťanských domech svědčí o zaměření útoku na někdejší Týnskou bránu a přilehlou východní část města. Ostřelovaná brána vzplanula a statečným obráncům, kteří při nedostatku střeliva údajně do zbraní nabíjeli cínové nebo železné knoflíky od kabátců, nakonec nezbylo než vystrčit bílý prapor a vzdát se na milost i nemilost přesile. Veliteli posádky, který při obraně svěřené obce postupoval jako poctivý voják, bavorský vévoda vyčinil, že „směl jemu v tak chatrném městě tak trucovati“, zřejmě jak byl pás opevnění využíván spíše k hospodářským účelům (zahrádky) v předchozích pokojných časech. Nicméně povolil odchod posádky i dalších osob včetně starého faráře podobojí. Za městem však nepřítel většinu z nich oloupil a pobil.

Maxmilián Bavorský zůstal ve Vodňanech do třetího dne. Poté s císařským velitelem hrabětem Karlem Bonaventurou Buquoyem, který mezitím dobyl Prachatice, oblehl Písek, který v důsledku dopadl hůře než Vodňany. Opanováním řady jihočeských měst se habsburským spojencům otevírala cesta ku Praze, k osudové Bílé hoře (8. 11. 1620).

Sp., Zpravodaj města Vodňany, 2020, říjen, s. 10

10. 11. 2020

Před 600 lety dobyl Jan Žižka Vodňany

Situace závěru léta bouřlivého roku 1420 připravila Vodňanským velmi krušné dny. Jihočeské královské město se nemohlo spolehnout na pevnost svého opevnění, které jeho jádro obepínalo přinejmenším už celé století. Nedokázalo ale zabránit obsazení města v letech 1395, 1406 ani 1419, kdy ho Oldřich z Rožmberka nechal pobořit a snad i zasypat příkopy. Rozsah poškození se již nedá zjistit. Na základě vynuceného slibu poslušnosti z března 1420 Vodňanským povolil hradby a příkopy znovu vybudovat. Ve městě ovšem nechal posádku.

Na konci dubna téhož roku se vojsko pod velením Jana Žižky, vítěze od Sudoměře, přesouvalo z vypálených Strakonic na Prachatice zřejmě přes Vodňany, kde mohlo podpořit husitské radikály, kteří se o rok dříve zúčastnili poutí na hory. Umírnění husité je však asi vypudili z města. Po vítězství na Vítkově se v srpnu vydal Žižka z Prahy k Písku, odkud se chystal napadnout zboží Oldřicha z Rožmberka, který se stal jedním z předáků katolické strany. Když doplnil své oddíly, místo k Českému Krumlovu vytáhl k náhradnímu cíli – Vodňanům. Posádka rožmberských žoldnéřů se včasně dala na útěk. Představitelé města 28. srpna marně volali pana Oldřicha na pomoc. Následujícího dne – 29. srpna 1420 – byly Vodňany v táborských rukou, vydány všanc nesmlouvavým dobyvatelům. Podněcováni radikálními kazateli vmetali do hořící vápenice na tři desítky zdejších obyvatel a dva kněze, kteří sice podávali sv. přijímání pod obojí způsobou, ale nerespektovali táborská pravidla. Vápenice se nacházely na předměstí směrem na Číčenice. Ironií osudu se nedaleko odtud v současnosti rozkládá Žižkovo náměstí se sochou jednookého vojevůdce (autorem Josef Kvasnička, 1928; z rozvětvení silnic do Českých Budějovic a Týna nad Vltavou roku 1985 přesunuta do parčíku u Domova důchodců), který tu kdysi se svými stoupenci prokázal, že hodlá nekompromisně postupovat proti zrádci kalicha Rožmberkovi, jeho (i nedobrovolným) spojencům a všem, kteří nedodržovali Boží zákon v jeho radikálním výkladu. Poznatky o souvislostech dané doby shrnuje prof. Petr Čornej ve svých nejnovějších publikacích o Janu Žižkovi a o husitství a husitech.

Vodňany se staly součástí vznikajícího táborského svazu. Podobně jako na Táboře a v Písku byly zde na náměstí vystaveny kádě, do nichž lidé dle ideálu prvotní církve (Sk 2,45) vhazovali své cennosti a peníze, stržené prodejem majetku, ve prospěch obce a svých bližních. Už toto dokládá, že Vodňany, ač nepochybně poničeny, nebyly Žižkou obráceny v prach a popel, nýbrž že se přes obecný neklid a nebezpečí postupně navracely k životu. Ve městě na dvě staletí do rovněž převratné doby bělohorské převládala nekatolická vyznání.

Sp., Zpravodaj města Vodňany, 2020, srpen, s. 6

Socha Jana Žižky z Trocnova v původním umístění na předměstí Vodňan

Socha Jana Žižky z Trocnova v původním umístění na předměstí Vodňan. (Městské muzeum a galerie Vodňany)

10. 11. 2020

Potřetí o jihočeských zámeckých stavbách

Pilná spisovatelka Jaroslav Pixová vydala nový díl knižního seriálu Zámečky a tvrze jižních Čech aneb Jak se na nich žije dnes. Tentokrát se čtenáři blíže seznámí se sedmi objekty na Strakonicku i Písecku. Jedná se o zámek v Bratronicích, tvrz v Kadově, zámky v Poli, ve Štěchovicích a ve Štěkni, kam se pravidelně v létě vracel a zde i závěr života prožil spisovatel Karel Klostermann. Dále je popisován zemanský a svobodnický statek v Rohozově u Chyšek a „zámeček“ ve Žďárských Chalupách u Protivína. Autorka zaznamenala známá i méně známá historická fakta, která jsou doplněna osobními příběhy majitelů i oblíbenými vzpomínkami pamětníků. Do knížky také přispěl krátkým vyprávěním emeritní ředitel Městského muzea a galerie Vodňany Jiří Pazdera, který nás na počátku roku bohužel opustil. Ve funkci konzervátora Okresního národního výboru ve Strakonicích měl na starosti nejeden chátrající památkový objekt v regionu. Musel se často vypořádávat s obtížemi spojených s jejich údržbou. Na zámku v Bratronicích na Blatensku, který je především spojován s cyklistickou legendou Christianem Battagliou, se setkával s jeho sestrou Blankou. Osobitá „baronka“ dokázala pracovat nejen jako hrobnice, ale také svérázným jednáním zaskočit úředníka i dělníky, kteří tehdy opravovali střechu zámku. Obsah příběhu nyní nebude prozrazen, abyste se na četbu zajímavé knihy s řadou historických i současných fotografií mohli více těšit. Publikace bude k nahlédnutí i ke koupi ve vodňanském infocentru.

J. Velková

Obrázek - Potřetí o jihočeských zámeckých stavbách

2. 11. 2020

Týdeník Strakonicko - Dny otevřených ateliérů ve Vodňanech

Obrázek - Týdeník Strakonicko - Dny otevřených ateliérů ve Vodňanech

14. 10. 2020

Nezaměnitelný půvab obrazů nejen z města Písku

V neděli 4. října 2020 otevřel svým zpěvem a svérázným hudebním přednesem na přivezené harmonium Jaroslav Svoboda (Traband) výstavu výtvarníků, kteří se ve správný okamžik potkali nejen ve městě Písku, ale také ve vodňanské galerii. Zde společně vystavují poprvé a možná prý i naposled. Bezesporu si nenechte výstavu obrazů umělců (zleva) Ivy Petrové, Petra Mana, Jiřího Steinera a Luďka Kolouška, zcela osobitých malířů, které však spojuje zaujetí pro "kumšt", svérázný přístup k prožitku a především nápaditý humor. Autoři vystavených obrazů si zaslouží poděkování za ochotu uspořádat výstavu v nejistém období možného uzavření institucí. Můžete jim poděkovat i návštěvou, srdečně zveme!

Galerii lze navštěvovat jednotlivě i ve skupinkách v povoleném počtu dle pokynů vlády a Ministerstva zdravotnictví. Výstava bude snad přístupná do 22. listopadu 2020.

J. Velková, Foto Pavel Hrdina

Obrázek - Nezaměnitelný půvab obrazů nejen z města Písku

6. 10. 2020


Z Protivínských listů

Obrázek - Z Protivínských listů

30. 8. 2020

Ivana Záleská a její podoby života v cyklech

Týdeník Strakonicko 34/2020

Obrázek - Ivana Záleská a její podoby života v cyklech

30. 8. 2020

Týdeník Strakonicko - Po stopách československých legionářů s deníkem Jeníka Kouby 2.

Obrázek - Týdeník Strakonicko - Po stopách československých legionářů s deníkem Jeníka Kouby 2.

20. 4. 2020

Týdeník Strakonicko - Po stopách československých legionářů s deníkem Jeníka Kouby

Obrázek - Týdeník Strakonicko - Po stopách československých legionářů s deníkem Jeníka Kouby

20. 4. 2020