My a média

Kateřina Strnadová-Leboutte má velmi blízký vztah k Vodňanům. S městem ji pojí milované vzpomínky na dětství a mládí, kdy zde trávila volný čas o víkendech a prázdninách u babičky a dědy. Ve vodňanském kostele se provdala a společně s manželem zde nechali pokřtít starší dcery. Přestože již více jak polovinu života žije s rodinou v Belgii, stále se sem vrací. V roce 2017 uspořádala ve Sloupové síni Městského úřadu úspěšnou výstavu nejen svých obrazů, ale také tvorbu dcery Karolíny. Dívky, která v roce 2012 onemocněla autoimunitní encefalitidou NMDA. Postupně přestala mluvit, ztratila paměť i svou osobnost. Dceřin návrat do života a cestu k samostatnosti popsala její maminka ve své knižní prvotině Pokoj č. 9. Skutečný příběh nemůže sice být návodem, jak se zachovat ve chvílích, které otřásají jistotami a bezpečím rodiny. Může však pomoci a dávat naději. Autorka do románového deníku zařadila vlastní desatero pravidel, které jí pomohlo, i nejnovější poznatky o léčbě nemoci, která byla popsána teprve v roce 2007. Právem věří, že může pomoci dalším, kteří pečují o své blízké. Knihu vydala za podpory čtenářů prostřednictvím nakladatelské online služby a komunity Pointa. V sobotu 6. srpna 2022 v městské galerii bude nyní úspěšná výtvarnice, učitelka výtvarných kurzů pro dospělé a především maminka čtyř dětí číst ze své knihy. Hostem setkání bude Zuzana Froňková, která v roce 2021 získala cenu Městské knihovny v Praze za knížku Bůh a neónové žabky, vydanou také v nakladatelství Pointa. Autorské čtení doprovodí hudba. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2022/7-8

Paní Kateřina Strnadová-Leboutte s dcerou Karolínou na vernisáži ve Vodňanech v roce 2017.

Foto Pavel Hrdina

Neuvěřitelných 140 let pravidelně vychází odborný Časopis českých lékárníků (ČČL), nyní měsíčník stavovské lékárnické komory. Narozeninové dubnové číslo obsahovalo nejen historické ohlédnutí v podobě reprintu prvního čísla z roku 1882 a článek z dějin časopisu v letech 1882 až 1900, ale také mnohá překvapení pro vodňanské čtenáře. Autorem úvodního provolání byl pravděpodobně lékárník a spisovatel František Herites (1851 – 1929), který za pomoci magistra Bohumila Krafta vedl redakci ČČL v letech 1896 – 1899. Do časopisu zpočátku přispíval i jeho otec Antonín Karel Herites (1819 – 1883), tehdejší přednosta lékárnického grémia píseckého kraje. Současný šéfredaktor Mgr. Zdeněk Pokorný, pravnuk magistra Otakara Štorcha, který v roce 1896 zakoupil lékárnu ve Vodňanech právě od Františka Heritese, připojil i samostatný článek o slavném vodňanském rodákovi a jeho spisovatelských počinech. Zvláštní pozornosti se mu nedostalo bez příčiny. Redakční rada rozhodla, že při příležitosti oslav chce upozornit na unikátní historickou existenci časopisu a pravidelně oceňovat lékárníky, kteří se vedle své běžné práce věnují i publikační činnosti. Jednohlasně podpořila založení Heritesovy ceny Časopisu českých lékárníků, která bude udělována jednou za dva roky a její kandidáty mohou navrhovat čtenáři ČČL. Cena vznikla z přesvědčení, že jméno Františka Heritese může inspirovat současné lékárníky k práci pro veřejnost a publikační činnosti.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, červenec – srpen 2022, s. 20.

Vážení spoluobčané, čtenáři vodňanských periodik, příznivci rubriky Vodňany včera a dnes.

S příchodem nového roku 2022 jsme doslova zahrnuti negativními zprávami a prognózami tu ze strany zákeřných virů, tu ze strany inflace, zvyšování cen nejen energií … O to více jsem rád, že mohu napsat něco pozitivního, být alespoň drobným zvěstovatelem dobré zprávy.

Již více než 40 let se, pravda – s přestávkami, setkáváme v místních periodikách s rubrikou Vodňany včera a dnes. Myslím si, že nejen já, ale většina pravidelných i občasných čtenářů se těší na okamžik, kdy bude zkoumat rozdíly na fotografiích stejného místa ve městě. Na fotografiích, které věrně a bez příkras zachycují realitu vzdálenou desítky let a konfrontují ji se současností.

„To všechno odnes čas,“ zpíval kdys nezapomenutelný Waldemar Matuška. Čas nejen odnáší, ale i přináší. Někdy je odnesené ku prospěchu dneška, někdy naopak. To nikdy dopředu nevíme. Nikdy ale neškodí, když se ohlédneme. Takové veskrze milé ohlédnutí pro nás připravila dvojice tvořená panem Karlem Burdou a Mgr. Jitkou Velkovou. Sta a sta hodin vpravdě mravenčí práce dalo vzniknout naprosto originální publikaci, která světlo světa spatřila těsně na konci právě uplynulého roku.

Autorské fotografie Karla Burdy z let 1976 až 2021, stejně jako fotografie z dob dávných, na které se v různých archivech a složkách leta něžně snášel prach zapomnění, pohladí oko i duši. A pokud se zdaří vše doprovodit profesionálním odborně hutným textem, tak výsledkem může být jen kvalita. Přiznávám, že jsem nadšen. Z publikace čiší, že všichni, kteří na ní pracovali, konali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli. Vložené pomyslné srdíčko je na výsledku znát.

Při listování a čtení jsem se neustále vracel, zadumaně zkoumal, sám pro sebe nostalgicky komentoval. Čas sice nelze zastavit, ale díky této publikaci se mně dokonce vrátil o desítky let zpátky. Díky. Mám radost, o kterou jsem se chtěl podělit.

„Vodňany včera a dnes“ jsou cca 150 stránkovou knížkou doslova nabitou fotografiemi a textem. Navíc, jako bonus a příslib pro příznivce Vodňan minulých i současných, v titulku publikace se nenápadně skví číslice 1. Drahý autorský týme, těším se na pokračování.

Mgr. Ladislav Vovesný, Zpravodaj města Vodňany 3/2022, s. 9.

Cena Šumavská ozvěna ))) se letos udělovala podruhé. V minulém roce s přesvědčivým náskokem zvítězila kniha Emila Kintzla a Jana Fišera – „Zmizelá Šumava 2“. Pokračování příběhů této autorské dvojice „Zmizelá Šumava 3“ tak bylo očekávaným favoritem i v letošním roce. Ovšem stalo se, co nikdo nečekal – na první místo se prodrala kniha „Helfenburk v pověstech“ kolektivu autorů pod vedením Jitky Velkové, civilním povoláním ředitelky Městského muzea a galerie ve Vodňanech. Ovšem ne nadlouho. Síla čtenářského a televizního zázemí populární dvojice Kintzl / Fischer se projevila naplno a „Zmizelá Šumava 3“ se ujala s velkým náskokem vedení a zdálo se, že je rozhodnuto. Ovšem helfenburští se ukázali jako houževnatý soupeř a široká síť vazeb, nejen od ekologické organizace Hnutí Brontosaurus, po skupiny historického šermu, vzniklých po desetiletí společných akcí – slavností a brigád ke zvelebování proslulé zříceniny, přinesla ovoce v podobě druhé vlny podpory. Tichý útok vyvrcholil ve sváteční den 17. 11. převzetím vedení, které už příznivci knihy až do konce soutěže z tlačítek myší nepustili. A tak se druhým laureátem online hlasování stal „Helfenburk v pověstech“.

Při vyhlášení výsledků byl uveden celkový počet platných hlasů (2 380) a hlasů pro vítěze (1 117). Jak vidíte, letos hlasovalo téměř 2,5x více čtenářů a příznivců, než v loňském roce, z čehož máme jak my, pořadatelé, tak autoři a nakladatelé knih na dalších místech velkou radost, protože to znamená více popularity pro zúčastněné knihy.

Hlas Šumavské ozvěny ))) se na naše stránky vrátí zase příští rok koncem září – v "Den otevírání šumavských literárních pokladů" – tedy oficiální zveřejnění nominovaných knih.

Budeme se těšit, že hlasů bude v příštím ročníku ještě více! ;-)

S pozdravem IN NOMINE LIBRIS

organizační výbor festivalu Šumava Litera

Symbolicky v předvečer letošního 1100. výročí umučení sv. Ludmily († 921) vydalo roku 2020 Nakladatelství Lidové noviny pod patronací Archeologického ústavu AV ČR v  Praze a  Filozofické fakulty a  Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze výpravnou publikaci pod názvem Ludmila. Kněžna a světice, věnovanou okolnostem života, významu i úctě české kněžny a jedné z nebeských ochránců naší vlasti.

Nejstarší vrstvy našich dějin dokumentují především prameny hmotné povahy, k nimž se nesměle připojují první památky písemné, zejména literární. Kniha ve středoevropském kontextu přibližuje politický, hospodářský i kulturní vývoj v české kotlině počátků raného novověku. Do velmi vzdáleného dávnověku však sahají kořeny i jednoho doposud užívaného pojmu – kostel, odvozeného z latinského označení opevněného místa či později hradu castellum, neboť právě na hradištích bývaly budovány první kostely, zárodky budoucích (velko)farností. Závěrečný oddíl je věnován úctě sv. Ludmily v průběhu dějin. V duchu národního obrození bývala chápána jako Matka národa českého a patronka českých škol a vzdělanosti. Coby laskavou babičku učící a  žehnající vnukovi sv.  Václavovi ji v  návrhu na vnější výzdobu nově školní budovy v  Protivíně roku 1902 zachytil Mistr Mikoláš Aleš. Reprodukci rozměrného kartonu ze stálé exposice městské galerie ve Vodňanech si vydavatelé knihy vyžádali pro obrazový doprovod kapitoly o moderní době. To je velká pocta! A také svědectví o významu sbírek Městského muzea a galerie ve Vodňanech. Mezi vystavenými díly Mistra Mikoláše lze nalézt ještě jedno vypodobnění svaté kněžny, které o několik let dříve vytvořil pro sbor českých patronů na západním štítě děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech.

Publikaci lze vřele doporučit všem vážným zájemcům, kteří hledají poučení (nejen) o počátcích našich dějin.

Pavla Stuchlá, MaG Vodňany, foto Karel Burda, Zpravodaj města Vodňany 2021/6

Mikoláš Aleš: Sv. Ludmila učí svého vnuka sv. Václava. Městské muzeum a galerie Vodňany

Průvodce hradem a jeho historií - Pověsti o „pustém zámku“

Vydalo Městské muzeum a galerie Vodňany 2020, 66 stran.

ISBN 978-80-906682-5-6

I v této těžké době koronavirové pandemie se podařilo Městskému mu­zeu a galerii Vodňany vydat zajímavou knihu Helfenburk v pověstech. Nedíl­nou součástí této publikace je reedi­ce hradního průvodce, dílo zesnulého amatérského regionálního historika a genealoga, který mj. patřil k zakladatelům Společnosti J. J. Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, Ing. Ivana Hoyera (1918-2005).

Kniha je rozdělena do dvou částí, v první najdeme vlastivědně-historický průvodce hradem Helfenburk (s. 7-13).

Poté následuje výběr 10 pověstí o „pustém zámku" a jeho okolí - Poklad na Helfenburku, Skřítek u pokladu, V hladomorně, Poustevna na Helfenburku (Jandova bouda), Divoch z Helfenburku, Kočičí bál, Čert a Nána, Tiché vody, Pověst o založení Bavorova a Tajná chodba do Bavorova (s. 17-61). Poetic­kou krásu těchto pověstí umocňují ilustrace Čeňky Ryšlinkové, absolventky II. stupně výtvarného oboru Základní umělecké školy Vodňany.

Závěr knihy tvoří soupis pramenů a literatury vztahující se také k jednotli­vým pověstem.

Editorkou a autorkou úvodního a závěrečného textu je Mgr. Jitka Velková, ředitelka Městského muzea a galerie Vodňany, které právem patří poděkování za odvedenou práci. Současně lze ocenit i píli a svědomitost obou redaktorek textů - PhDr. Hany Soukupové a PhDr. Pavly Stuchlé Ph.D.

Kniha potěší regionální patrioty i milovníky starobylých pověstí.

František Kotěšovec, Výběr 2020/57, č. 4

V dlouhém seznamu jmen – obětí první světové války, na pomníku v Zeyerových sadech je téměř na počátku uveden také spisovatel Karel Čada Šarlih. Zemřel před 105 lety ve vojenské nemocnici ve Vídni dne 18. dubna 1916 a poté byl převezen do Vodňan k uložení do rodinného hrobu. Avšak místo jeho posledního odpočinku se na někdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele nezachovalo a spisovatel upadl do zapomnění.

Narodil se 8. srpna 1882 ve Včelné pod Boubínem, kde jeho otec Tomáš Čada působil jako správce schwarzenberské pily. Později vyrůstal v Chřešťovicích, kam byl otec přeložen. Absolvoval gymnázium v Písku a kadetní školu nejdříve ve štýrském Strassu a pak v Praze. Téměř deset let sloužil u vozatajstva v Temešváru. Po absolvování kurzu v Budapešti byl v hodnosti rytmistra přeložen do Přemyšle v Haliči a po vypuknutí války se stal velitelem 10. etapní vozatajské skupiny v Cholmu v ruském Polsku, kde onemocněl zánětem ledvin. Zemřel v pouhých 34 letech.

Během vojenské služby zajížděl do Vodňan k rodičům, kteří se sem po odchodu otce do penze přestěhovali do bytu v tehdy nové budově Spořitelny na náměstí. Maminka Antonie, roz. Mašková, pocházela z našeho města z rodin koželuhů a také hostinských živnostníků – Modrá hvězda (Mlýnská ul.), U Papírníků (Tyršova ul.), později i Hotel Mašek (ul. ČSLA). Karel Čada během svých návštěv určitě nevynechal možnost setkání s knihtiskařem Antonínem Dvořákem, jehož podnik sídlil ve stejném domě.

Od studentských let psal příspěvky do několika časopisů. Napsal celou řadu novel a povídek z vojenského prostředí i literaturu překládal. Mezi nejznámější patří soubory Erotické dobrodružství Nikity Ochalčuka, Úšklebky sexu či Lenhard a ženy, také románek Sobecké mládí Vratislava Vratkovského i divadelní hra Dohra, kterou Národní divadlo uvedlo po jeho smrti. Není bez zajímavosti, že pseudonym Šarlih má kořeny v dětském pojmenování Šarlik (Karel – Charles), avšak tiskař popletl v sazbě poslední písmeno. Jeho nositel si jméno ponechal i s neúmyslnou chybou.

Rozrodu předků zapomenutého spisovatele se věnoval známý genealog MUDr. Jan Antonín Mager. S jeho poznatky se můžete seznámit ve sborníku Vodňany a Vodňansko 10 či na webu vodňanského muzea.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2021/4