My a média

Zajíčci, panenky dráčci a mnoho a mnoho dalších hraček a textilních dekorací je do 29. prosince k vidění v Informačním centru ve Vod- ňanech. Všechny je vyrobila Eva Grünerová z Vodňan. Je vyučená švadlena a první hračky začala vyrábět přibližně před dvěma lety. „Tehdy se má vnučka učila vyprá­vět pohádky a mě napadlo, že by jí to mohlo jít snáze, kdybych jí vyrobila divadélko. První postavič­ky tak byly na světě. Vnoučátka to zaujalo, a tak jsem pokračovala,“ říká Eva Grünerová.

Poslední rok vyráběla textilní hračky hlavně pro zmiňovanou výstavu. Celkem jich do vodňan­ského íčka dovezla kolem šedesáti. „Lidé si tam hračky mohou koupit a rovnou odnést Co zbyde, dám malým dětem třeba do dětského domova nebo do nemocnice," říká Eva Grünerová. Její hračky zatím nejsou jinde k prodeji, a jaký o ně bude zájem, ukáže až výstava.

Měkoučcí mazlíčci stojí okolo dvou až čtyř set korun. „Mnozí mi říkali, že za ruční práci bych si mohla říci i více, ale já si myslím, že na tak malé město jako jsou

Vodňany, je tak akorát. Navíc šití hraček je pro mě koníčkem a ne výdělečnou prací," dodává šikovná švadlenka s tím, že by se výrobou hraček snad ani živit nechtěla. Má prý obavu, že by jí to mohlo pře­stat v takovém množství bavit.

Strakonický deník, 30. 10. 2019 

Vážení a milí Vodňanští, dovolte mi, abych Vás informovala o osobnosti Ing. Wolfganga Wendela z německého Karlsruhe, který byl zastupitelstvem města schválen jako náš nový čestný občan. Institut Váši Příhody navrhl vedení města tuto poctu udělit člověku, který nezištně a dlouhodobě rozvíjí nejen české ale i celosvětové kulturní povědomí o vodňanském rodáku, houslistovi - virtuosovi světového jména, o Vášovi Příhodovi. Dovolte mi tedy, abych Vám vyprávěla příběh, jehož počátek se datuje na září roku 2000, těsně po oslavách stého výročí Příhodova narození, které jsme u nás jako jediní v republice oslavili slavnostním koncertem. 

Tehdy jsme se rozjeli - starosta města pan Václav Heřman, Mgr. Alena Cepáková, Jiří Louženský a Martin Řepa - do Vídně, kde jsme na hřbitově v Hietzingu položili květiny na hrob Váši Příhody. Tam na nás čekal vousatý pán, představil se jako Wolfgang Wendel, fotil si nás a poté u kávy mi vyprávěl svoji cestu za Vášou Příhodou. Tolik úžasných informací o tomto umělci jsem ani po revoluci neměla možnost získat, byť jsem houslistka a do stejného domu jsme jezdili oba k dědečkovi na prázdniny. Pan Wendel vyprávění završil tím, že mi ukázal edici CD s originálními nahrávkami našeho virtuosa čítající tehdy komplet asi devíti kusů CD. Na svou obhajobu jen dodávám, že jediná publikace o Vášovi Příhodovi je od pana Jana Vratislavského z roku 1970 a informace v ní obsažené jsou psané tak, aby je ve své době vůbec bylo možné vydat. Záhy po tomto prvním setkání přijel Wolfgang Wendel do Vodňan, navštívil pana starostu, Koncertní sál Váši Příhody a především Městské muzeum, kde načerpal pro něho nové informace uložené ve sbírce. Od tohoto okamžiku navštěvuje pravidelně naše město, stará se o jeho propagaci v bukletech vydávaných společně s CD a reflektuje současné příhodovské aktivity ve Vodňanech (Den Váši Příhody, den Váš i příhody, Mistrovské kurzy, soutěž k poctě Mistra Váši Příhody v Českých Budějovicích, aktivity Institutu Váši Příhody v rámci spolupráce s universitou v Linci apod.).

Wolfgang Wendel se narodil před osmdesáti lety v rakouském Salzburku, vyučil se strojním zámečníkem a s titulem Dipl. Ing. vystudoval Státní techniku v Karlsruhe. Jako malý hrál na housle a na klavír a od roku 1955 se věnuje i teoretickému badatelství o osobnostech umělců. V témže roce poprvé uslyšel nahrávku skladby N. Paganiniho Nel cor piu non mi sento v podání Váši Příhody, která ho fascinovala natolik, že se o jeho osud začal podrobněji zajímat. V roce 1965 se setkal poprvé s paní Helenou Příhodovou, Mistrovou vdovou v Sankt Gilgenu a o pět let později začal publikovat články v časopisech a odborné literatuře výsledky svých rešerší, mimo jiné rovněž o houslistce Almě Rosé, první manželce Váši Příhody, a jejím tragickém osudu končícím v koncentračním táboře v Osvětimi. V roce 1980 založil vydavatelství „PODIUM" s podtitulem „Vydavatelství jednoho muže", za své tituly zde vydané dostal cenu Kritiky německých gramofonových desek, společně s děkanem Karlovy University v Praze prof. Dr. Václavem Kučerou připravoval přednášku o Vášovi Příhodovi. Od založení Institutu Váši Příhody v r. 2005 je jeho neúnavným spolupracovníkem, propagujícím ve světovém měřítku všechny aktivity týkající se Vodňan. Zásadní finanční částkou se podílel na převozu ostatků Příhodovy rodiny z Vídně do Vodňan, osobně se zúčastnil křtu expresního vlaku Váši Příhody v Linci a v Praze, opakovaně přednášel v Českých Budějovicích a v Linci studentům a veřejnosti o osobnosti Váši Příhody a v současné době pracuje na dokončení dalších příhodovských CD, kterých by mělo být celkem 20 kusů.

Ve Vodňanech se objevuje neočekávaně, přijíždí VW busem se slovy: „Tak sem tady." Zrovna dnes (04.07.2019) přebírá od spolkového kancléře vyznamenání za kulturní spolupráci mezi Českou republikou a Německem. Jsem šťastná, že jsem ho směla k tomuto ocenění navrhnout. Čestným občanstvím Vodňan je nesmírně poctěn a těší se, že k nám zase brzy zavítá.

Děkuji touto cestou panu starostovi a všem zastupitelům města za podporu, které se mi od nich dostalo, a těším se na viděnou při této výjimečné události s vámi všemi. O termínu předání, a malého koncertu či přednášky konané ve Vodňanech, vás budeme včas informovat.

Pavla Žílová, Institut Váši Příhody - Zpravodaj města Vodňany 2019/7

Dne 22. července 2019 ve svých 82 letech zemřel akademický architekt Vojtěch Štorm. Zanechal svou profesní stopu také na Vodňansku. Pocházel z Prahy a původně se vyučil zedníkem. V letech 1957 – 1963 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1969 působil v Českých Budějovicích v oblasti urbanismu a projektových staveb. Byl konzervátorem památkové péče. Po roce 1991 zde vedl vlastní architektonickou kancelář. V letech 1994 – 2004 pracoval jako krajinář v CHKO Blanský les a následně ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Ve výčtu významných realizací V. Štorma v našem regionu lze připomenout Územní plán z roku 1989 a Urbanistickou studii pěších stezek Vodňanska z roku 1995. Kromě autorských projektů, návrhů drobných staveb a geometrických plastik se soustavně věnoval badatelské a publicistické práci zejména v oboru regionální historické architektury. Seznámení se s malířským dílem architekta Jiřího Stibrala (1859 – 1939) ho přivedlo na myšlenku uspořádat veřejnou prezentaci. V roce 2002 přizval ke spolupráci Městské muzeum a galerii Vodňany. Za podpory Stibralovy rodiny a Národního technického muzea v Praze se zde konala vůbec první výstava akvarelů a projektů autora, který navrhl současnou podobu průhonického zámku či lázeňský areál Kupari aj. Některé z obrazů jsou nyní opět vystavené na současné výstavě Kleť a Blanský les. Jsou svědectvím nadání a pracovitosti autora, ale také připomínkou odborných znalostí, schopností a uměleckého citu architekta Vojtěcha Štorma, který je pro kulturní veřejnost objevil. Čest jeho památce!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2019/8

V roce 2016 Fotbalový klub Vodňany záslužně obnovil letní turnaj, který je nejen sportovní příležitostí pro hráče v době soutěžní přestávky, ale také vhodnou připomínkou jedné z osobností vodňanské kopané ve 20. století.

Josef Mach se narodil 13. února 1920 ve Vodňanech do rodiny řezníka a uzenáře Matěje Macha, který měl svůj obchod v Budějovické ulici čp. 136/I  (nyní A. Křížka). Po ukončení základní školní docházky se vyučil a pracoval u svého otce. Společenské změny ho připravily o možnost vlastního podnikání. Přesto řemeslu zůstal věrný a jako zaměstnanec národního podniku Restaurace a jídelny (RaJ) proslul výtečnou sekanou, kterou připravoval pro zákazníky někdejšího bufetu v tehdejší ulici Rudé armády čp. 133/I  (nyní A. Křížka). V mládí byl aktivním dobrovolným hasičem, ale celoživotním koníčkem a láskou se mu stala kopaná. Mezi fotbalovými kamarády a spoluhráči byl přezdíván Šána. Zápal, se kterým v mládí hrál oblíbenou hru, dokázal velmi brzy přenést i do činnosti pro Fotbalový klub. Do potřebné práce ve výboru se zapojil již v roce 1944, kdy vodňanští fotbalisté poprvé postoupili do Divize českého venkova, tehdy druhé nejvyšší soutěže. Po dobu více než 40 let se podílel nejen na organizaci klubové činnosti, ale také na pořádání kulturních akcí – plesů, koncertů a diskoték, jejichž finanční výtěžek významně přispíval do klubové pokladny. Byl opakovaně vyznamenán a oceněn za přispění k rozvoji sportu v našem městě, ale i v okresu. V roce 1985 obdržel významné vyznamenání Za zásluhy a rozvoj tělovýchovy a sportu 1. stupně. V roce 1988 mu byla udělena Pamětní medaile Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV) od Ústředního výboru této organizace se sídlem v Praze. Josef Mach zemřel dne 18. května 1988. V následujícím roce byl uspořádán Fotbalový turnaj o křišťálový pohár generálního ředitele státního podniku Jihočeské drůbežářské závody (JčDZ). Jeho vzniku předcházela myšlenka věnovat ho právě Josefu Machovi, která nebyla tehdy nespravedlivě schválena, ale již o rok později turnaj nesl jeho jméno. Pořádání turnaje finančním příspěvkem a svou účastí opakovaně podporovala manželka Marie Machová, která byla velkou oporou svého muže ve sportovní činnosti.

V sobotu 3. srpna 2019 v 13,00 hodin na fotbalovém hřišti ve Vodňanech se uskuteční již 25. ročník fotbalového turnaje Memoriálu Josefa Macha. Zváni jsou všichni příznivci sportu a kopané zvlášť!

Poděkování přináleží panu Karlu Handšuhovi st., předsedovi FK Vodňany, který poskytl informace a data k napsání článku.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2019/7

Při přípravě výstavy „Slované v jižních Čechách“ netušil archeolog Mgr. Ing. Marek Parkman z Prachatického muzea, jaký mimořádný zájem návštěvníků vodňanské galerie vzbudí vybraný soubor nálezů z období 6. až 12. století z několika českých muzeí včetně Národního muzea v Praze. Zaujala zejména ženská kostra ze strakonického muzea, meč z písecké sbírky, ale i množství předmětů z netolického hradiště. V neděli 24. března těsně před uzavřením přišel poslední 1245. zájemce. Výstavu podpořilo 51 pedagogických pracovníků z MŠ Smetanova a Výstavní, MŠ Sluníčko, ZŠG (1. a 2. stupeň), SOUs a SRŠ Vodňany i ze ZŠ Bavorov, kteří přivedli svých 540 žáků na lektorský program „Jak žili Slované“. Výukové předměty zapůjčilo edukační oddělení Jihočeského muzea v Č. Budějovicích. Velmi oblíbený byl kamenný mlýnek na obilí. Každý žák si mohl na památku vyrazit hliníkový denár Spytihněv II. na raznici z Prácheňského muzea v Písku. Praktického programu se zúčastnili také Mladí hasiči z Pražáku, účastníci příměstského tábora Klubu Rybka, členky Sdružení aktivních seniorů Vodňany a uživatelé Chelčického domova sv. Linharta. Mimo prostory výstavy byl opakovaně uspořádán pro žáky v školních družinách ZŠG Vodňany a beseda proběhla také v Domově pro seniory. Celkem se konalo 36 vzdělávacích přednášek s promítáním pro 769 osob. Zájemci se mohli setkat s autorem výstavy M. Parkmanem na jeho odborné přednášce s promítáním. Děkujeme paní Radce Kuncové a paní Dagmar Sladké za zapůjčení výstavních pomůcek. Především všem pedagogům, organizátorům a návštěvníkům za zájem a podporu!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 4/2019

Kamenný mlýnek na mletí obilí lákal nejen děti, ale i muži neváhali si vyzkoušet, jaký fortel měly slovanské ženy

Všichni se bezesporu těší na jaro. Cykloturisté jistě přípravu nezanedbávají a již se nemohou dočkat, až teplé počasí umožní delší výlety na oblíbeném kole. Vhod může přijít i nová inspirace k letošním výletům. Ve vodňanském infocentrum nově najdete dvě publikace určené právě pro cykloturisty. Cyklistické cesty a stezky v okrese Strakonice z pera Eduarda Oberfalcera vydal SMOOS – Svazek města a obcí okresu Strakonice. Cykloturistický průvodce Vás na svých mapkách zavede nejen na jeho jihočeské cesty, ale také na Plzeňsko. Všem cyklistům v nové sezóně přejeme pohodovou a bezpečnou jízdu bez úrazu!

S určitou pravidelností přiváží Mgr. Věra Bělochová výtvarné práce svých žáků ze ZUŠ Strakonice do Vodňan, ke kterým ji váže osobní vztah. Dokáže vždy překvapit novým tématem, které žákům předložila. Není tomu jinak ani na současné výstavě „Indiánské motivy“. Jejím cílem je bezesporu nabídnout velkou variabilitu tvarů a barev zobrazovaných předmětů, krajiny či staveb. Žáky vede k promyšlené kompozici, která obsáhne veškerý možný prostor zvolené velikosti papíru. Návštěvníka výstavy tak ohromí impozantní vějíře pérových čelen, které ukrývají různorodost jednotlivých per i harmonii jejich nabarvení. Vstupuje do světa indiánské kultury monumentálními branami skalního města. Výstavu doplňují třírozměrné předměty, které žáci vyrobili ve skutečné velikosti z papírové muchláže – bubínek s paličkou, dýmka, sedátko aj. Přestože výstava není rozsáhlá, je příjemným estetickým zážitkem. Návštěvu neodkládejte, v infocentru potrvá již pouze do 30. března.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2019/3

V roce 1960 pět mladých mužů Jaroslav Dvořák, Josef Honsa (nestor vodňanských vodáků na fotografii vpředu), Stanislav Šesták, Stanislav Švarcvald a Jaroslav Vondrášek založili vodácký kroužek při závodním výboru Motoru, později při TJ Sokol. Členská základna se rychle rozrůstala. Vznikl vodácký kroužek při MěDPM, na jehož činnost později navázal oddíl Kotvice. Zpočátku se oddíl věnoval jen vodní turistice na českých a moravských řekách, následovala výkonnostní turistika a brzy jeho členové neodolali ani slalomu a sjezdu na divoké vodě.  Dostavily se i soutěžní úspěchy a výjezdy do zahraničí. V roce 1983 oddíl uspořádal výpravu Expedice Dunaj. Postavil loď, kterou její posádka dovedla z Komárna až do Bělehradu. V období „uzamčených“ řek kanoisté donedávna pravidelně pořádali turistické pochody Tak ahoj, podzime, zimo! Oddíl založil tradici Předmájového běhu, který se letos uskuteční již po třiatřicáté.  Vodňanští kanoisté mají skutečně na co vzpomínat.

Od dubna do června t. r. plánujeme výstavu z historie činnosti oddílu kanoistiky a vodní turistiky v infocentru. Hledáme fotografie, diplomy, odznaky, medaile, zápisy z cest … Uvítáme pomoc každého člena či účastníka některé akce. Předem děkujeme!

Pavel Škudla, oddíl kanoistiky, Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany, foto: archiv Stanislava Podlahy, Zpravodaj města Vodňany 2019/2

Před 90 lety dne 24. ledna 1929 se občané našeho města rozloučili ve velké úctě s vodňanským rodákem a čestným měšťanem Františkem Heritesem (1851 – 1929), který svůj život naplnil pilnou prací nejen pro svou rodinu, ale i pro Vodňany. Rodinnou tradicí mu bylo předurčenou studium farmacie a lékárnické povolání. V regionálních a literárních dějinách ve své době však také uspěl jako spisovatel příběhů a popisů malého města, redaktor časopisů, autor nesčetných současníky oceňovaných fejetonů a především jako skvělý organizátor kulturních akcí a počinů.  Působil ve funkci předsedy Umělecké besedy, byl sekretářem IV. třídy České akademie věda a umění i předsedou literárního spolku Máj aj. Řadu let byl členem obecního zastupitelstva a v letech 1892 – 1896 ve funkci purkmistra. Tehdy došlo nejen k přestavbě chrámu Narození Panny Marie, ale v roce 1895 byla také uspořádaná národopisná výstava, která se stala podnětem k založení vodňanského muzea. Heritesovo přátelství se spisovatelem Juliem Zeyerem (1841 – 1901) a notářem Otakarem Mokrým (1856 – 1899) město proslavilo. Od roku 1896 zde sice trvale nežil, ale stále se živě zajímal o dění ve městě, aktivně se podílel na přípravě i konání městských slavností. Uspořádal pro pražské literáty ze spolku Máj zájezd do Vodňan, kde se bezesporu těšil velké úctě. V roce 1919 zastupitelstvo města rozhodlo o přejmenování ulice Hrnčířská na Heritesovu. V roce 1926 Okrašlovací spolek jmenoval Františka Heritese nejen svým čestným členem, ale k jeho 75. narozeninám odhalil pamětní desku na rodné lékárně. V roce 1927 spisovatel poprvé přijel do nové rodinné vily na Budějovickém předměstí, kterou si nechal postavit na darovaném pozemku od města. Neobešlo se to bez slavnostního přivítání. František Herites zemřel v důsledku chřipkového onemocnění komplikovaném zápalem plic. Pražané se s ním rozloučili o tři dny později v Panteonu Národního muzea za účasti rodiny a přátel z mnohých spolků a organizací. Ve Vodňanech se pohřeb měl konat následující den, ale musel být vzhledem k obtížné dopravě ve velkých závějích sněhu o den odložen. Rakev byla vystavena v sokolovně, pak převezena do děkanského kostela a odtud na tehdejší hřbitov. Nad hrobem promluvil starosta Ferdinand Mašek a předseda osvětové komise Jaroslav Výborný. Rodina věnovala hrob městu, které nyní o něj pečuje v parku Jana Pavla II.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, leden 2019, s. 14., foto: archiv MaG