Umělecká díla k snědku i tvorbě aneb Tvořit může úplně každý

VODŇANY - Relaxaci propojenou s inspirací, uměním a vlastní tvorbou poskytly výtvarné dílny při Dni otevřených ateliérů v městské muzejní galerii ve Vodňanech. Klub vodňanských výtvarníků již tradičně pořádá na tomto místě tvůrčí dílny pro děti i dospělé. Jednotliví výtvarníci si zaberou stoly, rozloží materiál a čekají na příchozí, kterým předávají své dovednosti.
     
Zábavné malování olejem pomocí ponožky

 

Již samotné vkročení do galerie provázela vůně z barev i čokolády. „Pojďte si to zkusit, ať víte o čem to je," vyzvala mě k tvoření výtvarnice Eva Veselá. Zasedla jsem tedy k rozloženým barvám, plátnu s předlohou v podobě několika jablek. „Plátno si můžete koupit nebo sama napnout na rám. Nejdřív proti sobě kolmo křížem a pak úhlopříčně. Je třeba udělat si podklad tak, že si bělobu smícháte s malým množstvím podkladové barvy, kterou širokým plochým štětcem rozetřete po celém plátně. Já k ředění používám lněný olej, ale možné je použít také terpentýnový. Po nánosu štětcem se pomocí měkkého hadříku barva ještě rozetře po celém budoucím obrazu," vysvětlila a hned předvedla výtvarnice. A už přede mne pokládá již podkladovým nátěrem připravené plátno a jdeme se učit dělat pozadí. Pro svůj záměr vybírá podzimní barvy a rovnou z tuby dělá malé ťupky po plátnu. Pak přichází na řadu tvrdá destička. Můžete použít třeba starou telefonní kartu nebo něco podobného a barvy v různých směrech roztírat do sebe. Už teď se mi to líbí. „Taková moderní nicneříkající, ale hezky barevná abstrakce," říkám, že by mi to tak i stačilo. Ale výtvarnici to evidentně nestačí a pokračujeme. Po rozetření kartou a ještě zmuchlaným kusem novin začínáme malovat. „Vezměte si ponožku na ruku, držte ji v dlani, aby neklouzala, a jedním prstem si udělejte obrys jablka do podkladu," vysvětluje malířka. A tak jsem si zničila abstrakci nepravidelným kolečkem, za které jsem dostala pochvalu. „No vidíte, jak vám to jde," povzbuzuje lektorka mé umění hodné školáka prvního stupně.

 

Následuje namáčení prstu do jednotlivých barev a tahy po budoucím jablku. Musím pozorovat, kde je světlo a kde stín, a vybírat podle toho také intenzitu barev. Při každém namáčení do nové barvy popotahuji na prstu ponožku, aby se barvy do sebe nematlaly, když už tady matlám já. Malířka pomáhá vystínovat první jablko a přichází na řadu štětec. Konečně si připadám jako malíř. Jemně vytvořím bubáka a stopku. Druhé jablko už dělám skoro sama a zkušená malířka chválí a chválí a pomáhá, až to vypadá, že si je ovoce celkem podobné. „Při malování se postupuje od světlého podkladu postupně až po tmavé barvy. Pokud se pracuje po vrstvách, každou musíte nechat zaschnout, což trvá i několik měsíců. Celý obraz je dílem třeba jednoho roku," prozrazuje malířka své zkušenosti a techniku, kterou se učila sama, protože kolegové z branže si své zkušenosti pečlivě tají a nechtějí své postupy prozrazovat.

 

Černobílé relaxační obrázky 

 

Když vidím další výtvarnici a krásné černobílé obrázky, myslím, že bych nic takového nakreslit neuměla. Na stole jsou díla od ostatních návštěvnic a nechce se mi ani věřit, že to všechno dělaly ony. „To jsou tady všichni po nějakém malířském kurzu?" kladu si v duchu otázku. Nedá mi to a jdu zkoušet. Technika se nazývá zentangle. Na papír je třeba nakreslit čtverec anebo obdélník nebo jakýkoli jiný útvar, který je základem a udává velikost budoucího díla. Na pokyn lektorky Moniky Sádlové si beru obyčejný černý fix a maluji, co mě napadne. Vlnovky, kolečka, čtverečky. Pak přichází na řadu tenčí černý fix, kterým do těchto útvarů vlastně vymýšlím bez jakékoli předlohy nebo významu další útvary. „Je to druh automatické kresby a skvěle se u toho relaxuje. Takhle vznikly dnes tak oblíbené relaxační vy-malovánky," vysvětluje lektorka. A pozor! Ono to opravdu jde samo a každému. Takže ještě podpis a zanechávám zde stopu do společného černobílého obrazu, který tu po dobu dílen postupně vzniká. Mohu každému jen doporučit a nemusí umět ani malovat.

 

Jedlé umění, kresba a suchá kreativita

 

U vedlejšího stolu je po celou dobu dost rušno. Obklopují ho hlavně děti. Modelují z barevné modelíny pod vedením Zuzany Navarové. Válečkem si hmotu uválí a vykrajují, jako když pomáhají mamince s pečivem na Vánoce. Voní to tu po čokoládě, ale žádnou nevidím. Jedno z dětí se najednou zakouslo do svého výtvoru. Už jsem chtěla připomenout lektorce, že tu nechává děti jíst modelínu, což asi není úplně dobré. „To je čokolína. Ta se jí. Můžete z ní vytvarovat cokoli a zdobit tak třeba dort nebo tvořit s dětmi, které si pak můžou svoji figurku, kytičku, koláček nebo cokoli udělat a opravdu sníst," vyvádí mě z omylu lektorka. V místnosti se ještě vyrábí pomocí letovací pistole suchá vazba. Tedy spíš věnečky ze suchých materiálů. A maluje se na textil. Výtvarnice Alena Králíč-ková má pro děti připravené látkové kapsičky se zipem a každý malý doveda si může nakreslit svůj motiv. Ty, které jsou tu již předkreslené, jsou jako z pohádkové knížky. Víc už toho nevyzkouším a dětem se do jejich disciplin míchat nebudu. Tak si odvážím domů čokolínu a svou první olejomalbu s předsevzetím, že až budu mít čas, něco si vymodeluji a sním, domaluji jablíčka, a když mi nepůjdou psát články, vymaluji si jeden obrázek pomocí zentangle techniky a ono to snad pak půjde. Odnáším si tedy nejen materiál, ale také poznatky, jak příjemně relaxovat jako všichni, kdo dílny vyzkouší.

 

Pavla Marodová, Týdeník Strakonicko 38/2016 • strana 4, středa 21. září 2016

 

 

U malířky Evy Veselé proběhlo veselé malování olejovými barvami na plátno.

 

 

 

 

Většina žen se k malování technikou zentangle opět vracela Na této relaxační technice každý zjistí, že ji umí, přesto, že vypadá složitě.