Paměti vodňanských domů - I. díl - obsah

ÚVOD

Službu svou vzkazujeme, čtenáři nám laskavě příznivý, od všemohoucího Pána Boha zdraví, při něm jiné všecko dobré a prospěšné Vám vinšujeme upřímně rádi.

Při severozápadním okraji Českobudějovické pánve leží v blízkosti řeky Blanice někdejší královské město Vodňany (395 m. n. m.). První písemná zmínka o něm přichází poměrně pozdě a přesný letopočet zůstává nadále předmětem diskusí. Odkaz na pramen z roku 1317, pod nímž se však skrývala trochu jiná listina z roku 1327, se ukázal býti pochybným. 1) Existuje ještě jedna zmínka z roku 1318. 2) Jisté je, že během předhusitského období prodělaly Vodňany vývoj od komorního městečka až po město královské. Vodňany se řadily k nejmenším a nejméně majetným královským městům, jejich význam byl spíše druhořadý.
Disposice samotného města i prameny archeologické kladou jeho počátky do druhé poloviny 13. století a nabízí se souvislost s vlnou kolonizace za krále Přemysla Otakara II. (1253 - 1278). Z výsledků archeologického průzkumu plyne, že také město Vodňany vzniklo z prostorového hlediska posunem - z osady, rozkládající se zhruba 1 km západně od vodňanského kostela Narození P. Marie a pocházející z 12. až 13. století, k níž se snad pojilo kostrové pohřebiště nedaleko západní strany tohoto kostela.
Záchranný archeologický výzkum, který probíhá na místech někdejších měšťanských domů v části bloku severovýchodně od náměstí před současnou výstavbou Integrovaných bytových domů "Centrum", nenalezl v této lokalitě stopy osídlení z pravěku ani z raného středověku. Prozkoumané parcely dokazovaly osídlení z přelomu 13. a 14. století. Nejstarší horizont však zjištěná keramika datovala právě do druhé poloviny 13. století. V místech domu čp. 162 v současné Majerově ulici se už od 14. století využívalo zděných staveb z lomového zdiva pojeného maltou pravděpodobně pro obytná stavení. Stejný výzkum u domu čp. 158 sice neprokázal existenci kamenného domu již na počátku 14. století, ovšem nálezy ohodnotil jako plnohodnotnou součást obytného bloku středověkého města a ne jako uvažované zadní trakty budov v současné Komenského ulici. Jakýkoliv podstatný stavební zásah ve městě by se neměl obejít bez odborného posouzení archeologa, protože tato činnost nenávratně ničí archeologické prameny a významně tak ochuzuje možnosti poznání jeho historie. 3)
Půdorysná podoba města uvnitř hradeb, jak se ustálila v období vrcholného středověku, se prakticky dochovala až do dnešních dnů, třebaže se od počátku 19. století neubránila určitým zásahům podle dobových představ a potřeb, jaké se uplatňují také v současnosti a jistě ovlivní tvářnost města jako stále se vyvíjejícího živého organismu v budoucnosti. V závěru 15. století, odkdy šlo systematicky sbírat údaje ze zápisů městských knih, bylo již půdorysné rozvržení města pevně dáno. Proto tento místopis řadí domy po sobě do bloků a nevytváří posloupnost podle čísel popisných domů uvnitř hradeb (I.), i když se tím poněkud komplikuje orientace čtenáře. Do budoucna však nelze zcela vyloučit nálezy dokladů o dalších městských objektech, jaké např. odhalil záchranný archeologický průzkum, provedený na náměstí Svobody v 90. letech 20. století, který zařadil nálezy nejdále do 15. století. 4) Během zpracovávání tohoto místopisu předpokládala jedna z variant existenci bloku domů na ploše v jihozápadní části náměstí, zmínky o němž v městských knihách ustaly ve čtvrtině 16. století. Úvaha odlišná od výchozího bodu počítačového zpracování však vedla k jinému výsledku, který je v této publikaci presentován.
Zprávy o počtu domů ve Vodňanech se dochovaly až z poslední třetiny 16. století. Údaje se musejí přijímat s určitou dávkou opatrnosti, neboť se vesměs jedná o přiznání k domovní dani (resp. k dani z nemovitosti) a domy uvnitř hradeb jsou sečteny dohromady s předměstskými. Přiznání dokládají 174 domů roku 1567, 164 domů roku 1570, 152 domů roku 1573 a 130 domů v letech 1598 a 1615. Zpracovaný místopis potvrzuje, že se tehdy ve městě nalézaly "pusté" domy a tento jejich stav mohl přetrvat desetiletí. Edice berní ruly však uvádí skoro v nepoměru k posledním přiznáním ve městě a na předměstí 109 osazených domů (z toho 5 nově), 13 tzv. zkažených stavení a 112 pustých, celkem 234 objektů. Číselné korekce však na tristním stavu města v polovině 17. století nic nemění. 5)
Zpracování historického místopisu poskytuje příležitost k provedení průřezu situace v období let 1500 a 1650, resp. 1654. Roku 1500 svíralo město Vodňany ve svých hradbách na 150 domů vedle dalších objektů, k nimž patřila radnice, fara, škola, masné krámy, lázeň, šatlava a samozřejmě dům Boží - chrám Narození P. Marie se hřbitovem. Naopak jen jakoby z mlžného oparu se vynořuje obraz města Vodňan v polovině 17. století. Také prořídlé prameny nehovoří vždy jednoznačně. Přiřadit určité údaje k určitým domům se v několika případech ukázalo nemožným. Přesto se podařilo s výhradou výše zmíněných objektů vyhledat uvnitř vodňanských hradeb 144 domů a u dalších tří lze jejich existenci předpokládat. Celkem 113 domů mělo svého majitele a u dalších 21 je to pravděpodobné, 13 domů svého hospodáře postrádalo.
Zvláště sledovanou kategorií bývá počet pustých domů - takových se tu nacházelo 41 a u jiných 12 lze tuto variantu připustit - součet činí 53 domů, tedy více než jednu třetinu všech domů obklopených městským opevněním. Z toho plyne, že i některé pusté domy nezůstávaly bez majitele. Někdy bývají jako sousedé při určení dalších objektů označeni i pobělohorští exulanti pro víru, jejichž majetek byl ovšem zkonfiskován. Jinou příčinou mohlo být nevypořádání majetkových podílů, s ní se lze setkat rovněž v době předbělohorské. Pusté domy ovšem nemusely vždy zůstávat prázdné a bez údržby vystavené rozmarům povětrnosti - jejich přístřeší mohli využívat podruzi.
Celkem 21 domů, které se podařilo určit, bylo označeno za zbořené, 12 za spálené, přičemž u 11 se vyskytuje obojí druh narušení. Jiné 4 obydlené domy byly velmi poškozené (tzv. zkažená stavení) a u obyvatel dalších dvou byla možnost obživy zásadně negativně ovlivněna (tzv. zkažená živnost). Pusté a poškozené domy se nalézaly v celém areálu vnitřního města včetně náměstí, více se jich nacházelo v blocích v sousedství městských hradeb. Koncentrovaly se především do bloku pod kostelem mezi současnými ulicemi Heydukovou, Alešovou a Píseckou a na protější stranu Alešovy ulice, do příhradební strany současné Majerovy ulice, zbořené a spálené domy se nalézaly po obou stranách Jiráskovy ulice. Pro nedostatek přímých zpráv nelze spolehlivě stanovit, které škody způsobilo dobývání města na počátku třicetileté války nebo zda k nim došlo jindy a jinak.
Také I. díl Pamětí vodňanských domů se pokusil o historickou rekonstrukci. Za využití dostupných pramenů si vytkl za úkol sledovat stavební vývoj města, ceny nemovitostí, majetnické vztahy k jednotlivým domům, když ne přímé - alespoň nepřímé v sousedství, a kromě toho též rodinné a společenské vazby, pokud to pramenná základna dovolila. Místy sledoval pevnou linii, jindy se pohyboval na rovině úvah až spekulací, protože jisté údaje nešlo spolehlivě přisoudit k některému z domů a některé doklady se nedochovaly vůbec. Pro řadu domů se nepodařilo pokrýt celé období, jemuž se tento díl věnuje - k některým se vážou poměrně pozdní zprávy, o jiných končí přímé zmínky ještě před třicetiletou válkou, u dalších zase zůstala spousta bílých míst. Převratné události první poloviny 17. století způsobily zásadní zvrat pro měšťanské nemovitosti na vodňanském předměstí, proto se k jeho soustavnému zpracování pro publikování zatím nepřistoupilo. Paměti vodňanských domů nejsou beletrií, jež by vyprávěla o osudech domů i jejich obyvatel, nejsou ani systematickou historickou prací, nýbrž pomůckou, která by chtěla usnadnit cesty poznání historie někdejšího královského města Vodňan.
Druhý díl Pamětí vodňanských domů, věnovaný dějinám objektů městských i předměstských v letech 1648 až 1857, vyšel v roce 1999. 6)


Prameny

Podobně jako v II. dílu této publikace se níže uvedené výsledky bádání zakládají na studiu městských knih někdejšího královského města Vodňan. Vodňany se řadí mezi pět jihočeských měst, pro něž se zachovaly městské knihy z období před rokem 1420. Třebaže nejstarší vodňanská městská kniha obsahuje celou řadu zápisů soukromoprávní povahy z počátku 15. století, nemohla být využita jako podklad k sestavení tohoto místopisu. Jeden z důvodů představovalo množství chybějících mezičlánků. O obsahu této městské knihy již bylo pojednáno jinde. 7)
Páteř I. dílu Pamětí vodňanských domů tvoří záznamy ze sedmi trhových knih z let 1480 - 1654, resp. 1677. Pro příslušné období je doplňují údaje z knihy smluv svatebních a postoupení majetku, z knihy testamentů, z knihy inventářů pozůstalostí a z knihy smluvní, jež obsahuje mimosoudní narovnání. Vesměs se jedná o městské knihy, pojišťující soukromá práva měšťanů. Zápisů, týkajících se města jako celku, lze v nich nalézt jen málo a jde spíše o záznamy zvláštní povahy. Všechny uvedené knihy pocházejí z fondu Archiv města Vodňan, který je uložen ve Státním okresním archivu ve Strakonicích. Lze jen blahořečit osudu, že se městské knihy pro studované období dochovaly v souvislé řadě a v relativní úplnosti. Bohužel se pro Vodňany nezachoval z této doby žádný pramen, který by zachytil město v jistém časovém okamžiku, nejbližší představují až kusé údaje berní ruly (1654) a knihy odhadů nemovitostí z přelomu 17. a 18. století.
Jako veřejné listiny se městské knihy i ve Vodňanech těšily zvláštní pozornosti a ochraně - především proti neoprávněným zápisům. Podle instrukce pro městského písaře z roku 1557 měly být městské knihy spolu se kšaftovními registry uchovávány na vykázaném místě na radnici. Klíče od nich měl opatrovat purkmistr. Bez jeho přítomnosti je městský písař nesměl brát ani bez dovolení u sebe chovat. Pokud chtěl někdo nechat vložit zápis do městských knih, musel o to požádat purkmistra a teprve s úředním povolením mohl být žádaný záznam učiněn. 8) Že však úřad nevydával taková povolení jen tak pro nic za nic, svědčí pod vklady uváděné zápisné - pravidelně od roku 1534. Pohybovalo se od pár grošů až po několik kop grošů míšeňských a jeho výše se zhruba odvíjela od ceny, o niž se ve vkladu jednalo. Také městský písař natáhl ruku a podle instrukce z roku 1557 požadoval - např.: od zápisu prodeje nebo výměny 2 groše míš., od vyhlášení závěti (kšaftu) 4 gr. míš., od potvrzení kšaftu, kde šlo o majetek za 200 kop míš. - 2 kopy míš., od 20 kop míš. - 1 kopu míš., méně než 20 kop míš. - půl kopy míš., zaznamenání nebo výmaz splátek (berunků) stály 2 malé groše.
Podle marginálie z roku 1594 byly městské knihy uloženy ve skříni v radní světnici na radnici. 9) Spisový materiál v podobě rozličných listů nacházel podle porůznu roztroušených zmínek od poloviny 16. století útočiště v černém stole, zatímco dlužní úpisy či kvitance končily ve stole červeném. Takto se v 16. století pečovalo o určitou část městského archivu.
V úředních knihách města Vodňan naprosto převažuje český jazyk. Ve starším období se při datování užívalo na výjimky latinské formule. Od 40. let 16. století se však i zde častěji objevuje čeština, která po polovině téhož století převládla. Městská kancelář sice přijímala písemnosti psané v jiném jazyce (v latině, v němčině - např. zachovací listy), ale úřadování probíhalo výhradně v češtině.
Nejvíce údajů pro sestavení tohoto dílu historického místopisu poskytly městské knihy trhové z let 1480 - 1654, resp. 1677, třebaže toto označení není pro nejstarší z nich zrovna nejpřesnější. Zahrnují nejrůznější převody majetku, avšak prodeje a koupě převažují. Dnes nejstarší trhová kniha, v níž zápisy začínají rokem 1480, však měla nyní nezvěstnou přímou předchůdkyni. Podle svědectví jednoho záznamu sahala přinejmenším do roku 1477. Zřejmě ji nepotkalo takové štěstí jako knihu z let 1480 - 1499, do níž si ve 20. letech 19. století psal tužkou při studiu poznámky P. Josef Schön, roku 1907 byla koupena (!) od malíře Waldhausera, poté v zemském archivu tvořila součást sbírky pozemkových knih až nakonec opět doputovala do fondu Archiv města Vodňan. Donedávna ani nebyla badatelům přístupná, protože ji znovu odhalilo až pořádání knižního oddělení archivního fondu. 10)
Pro celé studované období se dodržovala při zápisech koupí nemovitostí do městských knih následující forma. Zápis začínal jménem kupujícího, od poloviny 16. století bývalo uvedeno i jméno jeho manželky a to, že nemovitost kupoval též svým dědicům nynějším i budoucím. Poté byl popsán předmět převodu, který na nového vlastníka přecházel v právech a mezích starodávných. Za ním následovalo jméno prodávajícího a udání ceny.
V 15. a na počátku 16. století se cena platila většinou v českých groších, ojediněle ve zlatých uherských. Vedle toho se někdy udávala cena v groších míšeňských (1 kopa (po 60 groších, 1 groš = 7 denárů) grošů českých = 2 kopy grošů míšeňských). Tato měnová jednotka naprosto převládala od poloviny 16. až do poloviny 17. století. Od dob třicetileté války se jako početní jednotka uplatňoval zlatý rýnský (1 kopa grošů míš. = 1 zlatý (zl.) 10 krejcarů). Domy se na rozdíl od pozemků většinou kupovaly na splátky. Proto údaje o ceně nemovitosti často doprovázela i výše složeného závdavku (litkup) a splátkový kalendář. Kupující obyčejně dům zaplatil během 10 let od uzavření smlouvy. Ve vzácných případech splácel dům 20 i více let, anebo jiný složil hotově částku převyšující 100 kop míš. a zaplatil najednou.
Následovaly výminky, byly-li jaké, a výčet ručitelů (rukojmí), častý zvláště v nejstarším období. Zápis uzavírala datační formule a údaj o výši zápisného. Zápisy většinou bývaly doplněny o pozdější poznámky, obsahující případné změny včetně vrácení nemovitosti původnímu vlastníkovi, údaje o postupném splácení či odpuštění některých splátek a konečnou kvitanci po uhrazení celé částky.
Zápisy mají formu jakéhosi náhradního regestu. Až do poloviny 16. století se smlouvy o převodech nemovitostí zpravidla uzavíraly ústně před městskou radou. Datum uzavření smlouvy se tak shodovalo s datem zápisu. S blížícím se závěrem 16. století přinášely někdy zúčastněné strany do rady sepsanou smlouvu, která byla po nutném povolení zapsána do městské knihy a nabyla tak právní účinnosti. Naprosto ojediněle byla přepsána do městské knihy smlouva celá. Užití téměř nezměněného formuláře smlouvy je pak ve vodňanských městských knihách doloženo od roku 1583 až do poloviny 19. století.
Vedle záznamů, týkajících se převodů nemovitostí na území města Vodňan, lze ve vodňanských městských knihách nalézt i prodeje a koupě jediné Vodňanům poddané usedlosti ve vsi Pivkovicích - až do její konfiskace po stavovském povstání roku 1547. Pro vesnici Stožice, kterou město zakoupilo roku 1599, byly vedeny zvláštní knihy.
Prostudované městské knihy trhové obsahují kromě jiného jeden mimořádně důležitý druh záznamů, jenž vůbec nesouvisí s převody nemovitostí - totiž seznamy členů městské samosprávy, pořizované při pravidelných každoročních obnovách městské rady, z let 1481 až 1618, 1647 a 1666 až 1672. Pro období kolem poloviny 17. století se tytéž seznamy nalézají v radních manuálech, které začínají rokem 1636. Z počátku výhradně latinské, od roku 1536 v jazyce českém psané zprávy přinášejí v heraldicky pravém sloupci jména 12 konšelů a heraldicky vlevo od nich jména 12 obecních starších, roku 1647 bylo obecních starších pouze šest. Pod nimi stojí jméno městského rychtáře, protože město vykoupilo rychtu již v roce 1440. Kromě období let 1623 - 1710, kdy se město nalézalo v zástavě, prováděl v předcházejícím období obnovy městské rady podkomoří nebo v 16. století v jeho zastoupení hofrychtéř. Nemůže tedy býti pochyb o tom, že Vodňany patřily trvale mezi města královská.
Pro snazší porozumění pozdějším zápisům stojí za připomenutí, že kniha trhová z let 1499 - 1524 bývala označována jako stará registra (ve své přímé předchůdkyni však jako nový široký manuál), její pokračovatelka z let 1524 - 1546 měla původně polokoženou vazbu a kniha z let 1548 - 1562 byla svázána v kůži červené. Jedině trhová kniha z let 1562 - 1603 si dodnes po restaurování zachovala původní vazbu v bílé kůži. Stejný materiál kdysi pokrýval desky trhové knihy z let 1603 - 1648.
Podobně jako v jiných městech té doby se i ve Vodňanech postupně objevují městské knihy, specializované na určitý typ agendy. Roku 1529 přikázala vodňanská městská rada, aby obyvatelé obce dávali vkládat svatební smlouvy do památných knih, protože "mnohé nesnáze a rozdílové škodní vu obci této zbíhaly se" a také "paměť lidská jest věc velmi brzo pomíjející". 11)
Kniha smluv svatebních a postoupení majetku obsahuje dva základní typy smluv. Jednak jde o vlastní svatební (tj. předmanželské) smlouvy, které před církevním sňatkem uzavíraly podle nařízení městského práva obě strany, anebo jejich jménem zákonní zástupci (otcové, poručníci). Smlouva nabývala účinnosti církevním sňatkem a během šesti týdnů měla být zapsána do městských knih. Jejím účelem bylo stanovení věna ze strany nevěsty a obvěnění (protivěna) ze strany ženicha tak, aby se v případě smrti jednoho z nich zajistilo pozůstalému slušné živobytí. Smlouvy nejednou pamatovaly i na děti, které se z uzavíraného manželství mohly narodit, a vždy na potomky, jež se nastávajícím novomanželům narodili v manželstvích předchozích.
Důležitou hranici představoval rok a den trvání manželství. Vedle zvláštních ustanovení o zaopatření pozůstalého, kdyby jeden z manželů během této doby zemřel, se mohli manželé rozhodnout, zda se majetkem spolčí, anebo si ponechají každý svůj. To je onen druhý typ smluv. Pakliže si manželé takto vzájemně převáděli majetek do spoluvlastnictví, stojíce osobně před městskou radou, většinou si vymínili určitou peněžní částku, již mohli v závěti libovolně odkázat. Postoupením ztráceli možnost volně disponovat s převedeným majetkem.
V některých svatebních smlouvách stojí uvedeno, že žena přijala nastávajícího manžela za hospodáře či méně často muž nevěstu za hospodyni. Znamenalo to, že každý z nich zůstal pánem svého jmění a případné postoupení se jim nechalo na svobodné vůli. Neujde pozornosti, že když se muž, často svobodný, přiženil ke vdově, postoupil ("zdal") jí celý svůj majetek obyčejně nižší ceny, zatímco jeho nastávající manželka si vyhradila pro sebe v poměru k tomu daleko hodnotnější a větší část jmění. U některých vodňanských domů se lze setkat s tím, že je jako soused vedlejšího převáděného domu uveden muž, ale jiné zápisy potvrzují, že dům vlastně patřil jeho manželce. Podle soudobé praxe byl totiž muž správcem majetku své manželky, mohl s jejím souhlasem s ním disponovat, pokud si však něco nevymínila a pokud sám nebyl označen za zjevného mrhače. 12) Tato městská kniha obsahuje ještě několik dalších smluv, z nichž většina se týká postoupení majetku mezi osobami blízkými, které však mezi sebou nebyly spojeny poutem manželství.
Vodňanská kniha smluv svatebních a postoupení majetku chová v sobě zajímavou, původně snad samostatnou složku. Vodňanská městská rada stanovila roku 1529 podmínky, které musel splnit každý uchazeč o přijetí za měšťana. 13) Právě zde se nalézá 247 jmen mužů a 2 jména žen, přijatých mezi sousedy města Vodňan v letech 1529 až 1630, a jména 16 mužů, jimž se stejné cti dostalo v letech 1667 až 1676. Jména měšťanů přijatých po roce 1636 lze dohledat v radních manuálech, samostatná kniha pro jejich evidenci se však pravděpodobně nedochovala nebo nebyla vůbec vedena.
Až se čtenář podiví, jaká pestrá směsice lidí se ve Vodňanech sešla. V předbělohorské době se vedle většinového českého jazyka a vzácnější italštiny v nejednom vodňanském domě ozývala němčina, jíž hovořili přišelci z českého vnitrozemí i pohraničí, z vedlejších korunních zemí či z Míšeňska, Horní Falce, Švábska, z Pasovska nebo Solnohradska. Do tradičně utrakvistického města si nepochybně přinesli i náboženské vyznání. Po Bílé hoře bylo možné ve Vodňanech zaslechnout kromě výše uvedených jazyků i francouzštinu, španělštinu a snad i portugalštinu. Z různě obsažných zápisů se však statistika nevytváří snadno. Přistěhovalci sami nebo alespoň jejich potomci splynuli s místním prostředím, město si uchovávalo český charakter.
Roku 1542 byla založena kniha testamentů čili posledních pořízení (závětí, kšaftů). Převažují v ní záznamy závětí ústních, písemných začalo přibývat až v poslední třetině 16. století. Často si pořizovatel nechával sepsat závěť jinou osobou. Z písemných závětí bývaly do této knihy přepsány rozsáhlejší výňatky, nezřídka však závěti celé. Lze v ní rovněž nalézt vícero závětí téže osoby - tehdy stejně jako dnes platila závěť poslední. 14)
Podobně jako kněz napomínal nemocného, aby zavčas vypořádal své závazky vůči Bohu, nabádala městská rada každého obyvatele města, aby při dobrém vědomí učinil poslední pořízení o svých věcech časných a předešel tak nechutným tahanicím mezi dědici. Nejstarší ve Vodňanech dochované a do této knihy zaznamenané závěti byly učiněny v přítomnosti purkmistra, městského rychtáře a několika dalších většinou radních osob. Od 50. let 16. století se obyčejně dodržoval následující postup. Ten, kdo cítil potřebu učinit ústní závěť, dožádal se u purkmistra vyslání kšaftovníků, jak se ve Vodňanech říkalo pověřeným radním osobám, které doprovázel městský písař. Žadatel jim poděkoval a poté před nimi vyjevil svou poslední vůli. Kšaftovníci pak po jeho smrti závěť před právem vysvědčili, tj. slovně potvrdili, že se jedná o poslední vůli daného člověka. Podobně učinili, když jim byl předán písemný testament. Brzy po smrti kšaftujícího měla býti závěť přečtena a zveřejněna (publikována). Nejdříve po šesti nedělích mohl býti testament přitisknutím městské pečeti potvrzen, poté již nešlo vznésti odpor. Ve Vodňanech se tak dálo zhruba po třech měsících. 15) Poznámka s datem vysvědčení nebo publikování závěti má pro sestavení místopisu velký význam tím, že takto lze alespoň orientačně určit dobu úmrtí určité osoby.
Ve vodňanské knize inventářů pozůstalostí se dochovaly zápisy z let 1560 až 1620. Protože však v ní chybí počátečních 18 listů, nelze spolehlivě zjistit, kdy byla založena. Případy, kdy se prováděla inventarizace majetku, stanovilo městské právo. 16) Pravidelně se např. musel odhadnout majetek, když se matka sirotků znovu provdala a bylo třeba určit jednotlivé podíly.
Inventární seznamy snad bývaly většinou na místě psány na zvláštní listy, poté dodány na radnici, kde je písař mohl v klidu přepsat do příslušné knihy. Z poručení purkmistra se inventarizace zúčastňovali kromě městského rychtáře a písaře zástupci konšelů a obecních starších. Věci kuchyňské a ložní i oděvy nejednou posuzovaly zkušené ženy (na počátku 17. století většinou Alžběta Šofpergarová či Zuzana Mšenská). Kromě inventářů pozůstalostí se dochovalo v této knize i několik inventářů majetku žijících osob. Většinou se jednalo o úřední soupisy, pořízené z nařízení purkmistra, ostatní vznikly na dožádání dané osoby.
Vodňanské inventáře se vyznačují různou obsažností - nejstručnější tvoří pouze soupis nemovitostí, několik málo naopak probírá pozůstalost zemřelého velmi podrobně. Z hlediska statistiky jsou tyto inventáře stručně řečeno nesouměřitelné. V tomto místopise muselo zákonitě dojít k určitému výběru údajů na úkor ostatních. V plném rozsahu byly přepsány případné seznamy pozůstalých osob, soupisy nemovitého majetku, výše peněžní hotovosti, aktivních i pasivní dluhů, knihy, zbraně a zbroj, předměty z drahých kovů, domácí zvířectvo, obilí a věci, charakterizující povolání dané osoby.
Datum vyhotovení inventáře pozůstalosti opět napomáhá přibližně určit dobu úmrtí. Z několika málo případů, kdy se dochoval testament i inventář pozůstalosti jedné osoby, plyne, že vypracování inventáře někdy předcházelo vysvědčení a publikování závěti a stojí tedy blíže času konce pozemského putování onoho člověka.
Mezi ne vždy snadné úkoly městské rady patřilo udržet mír v obci. Rozvaděné obyvatele nabádala ke smíru pokojnou cestou a seč mohla, snažila se je odradit od zdlouhavého a nákladného soudního řízení. Ovšem nejednou bývaly svářící se strany soudem odsouzeny se dohodnout a uzavřít smlouvu. Tématika civilního soudnictví tohoto období byla pro Vodňany samostatně zpracována. 17)
Vodňanská městská kniha s historickým názvem kniha smluvní z let 1559 až 1631 obsahuje několikero druhů mimosoudních narovnání. Většina zápisů se týkala smluv o dědictví. Takové smlouvy bývaly uzavírány prostřednictvím smluvců, kteří zastupovali sporné strany a jimiž bývali v obci vážení mužové a příbuzní zúčastněných. Uzavřené smlouvy buď smluvci na žádost stran v radě vysvědčili, později však samy strany přinesly smlouvu do rady a přiznaly se k ní. S povolením úřadu následoval zápis do městské knihy.
Nemalou skupinu záznamů tvoří smlouvy o často peněžitou náhradu, když se nějaký soused obyčejně v nepříliš střízlivém stavu dotkl někoho na cti. Mezi prostředníky v takových případech bývali i nižší šlechtici, od počátku 17. století pak pouze měšťané. Když měšťan urazil šlechtice, skončil pro výstrahu ve vězení. Mezi měšťany docházelo obvykle k peněžité náhradě. Co konečnému narovnání předcházelo, nalézá se v knihách výpovědních. Avšak tyto spory stejně jako dohody o náhradu bolestného či ve věci menších majetkových deliktů do místopisu nepatří. Náleží ovšem do něho nařízení městské rady ve stavebních záležitostech, která vydávala po očitém spatření sporné věci, ať jí byla zeď nebo vedení dešťové vody aj.
Vodňanské městské knihy, jež posloužily za podklad k sestavení tohoto dílu historického místopisu, se sice dochovaly v relativní úplnosti, nezůstaly však ušetřeny zubem času a projevily se na nich podmínky někdejšího uložení. Trhová kniha z let 1548 - 1562 byla v minulosti poškozena vlhkem tak, že písmo většiny zápisů v prvních dvou třetinách knihy vybledlo až na samou hranici čitelnosti. Tato kniha přišla při převazbě ve svém závěru o nejeden list, obsahující záznamy za 9 měsíců roku 1562. Jeden list určitě nechtěně opustil i knihu smluv svatebních a postoupení majetku. V trhové knize z let 1499 - 1524 podle původního číslování chybí 11 listů, ztráty postihly zápisy z let 1520 - 1522. V trhových knihách chybějí záznamy téměř za celé dvouletí v průběhu let 1546 až 1548. Ztrátami snad nejvíce utrpěla kniha inventářů pozůstalostí - ztratilo se z ní nejméně 30 listů, z nichž tři byly prokazatelně vyříznuty. Z některých zápisů se proto dochovala pouze torza.
Ztráty jiného druhu se dotkly trhové knihy z let 1603 - 1648. Zcela v ní chybějí trhové zápisy od září 1623 do listopadu 1626. Roku 1623 bylo královské město Vodňany císařem zastaveno generálovi Donu Baltasaru Marradasovi. V jeho zastoupení město spravoval jako gubernátor Servatius Hurdome z Fossen (della Fossa, von der Fossen). Pravděpodobně on zamezil Vodňanským v přístupu k městským knihám, aby si formou zápisů v nich mohli potvrzovat převody vlastnictví. Nestačilo, že gubernátor a pak městská rada povolovali vklady do knih, ale ještě roku 1638 si město stěžovalo zástavní vrchnosti, že gubernátor má městské knihy u sebe a v jeho domě se úřaduje. Snad se jednalo o někdejší skálovský dům na náměstí (čp. 18c), který Marradas zakoupil roku 1625 a Hurdome od něho roku 1637. Několik zápisů z daného období dokládá jejich pořízení v hraběcí residenci. Po smrti generála Marradase se městské knihy vedly na radnici a zápisy povolovala pouze městská rada. Nicméně opět v polovině 17. století se městská pečeť, knihy i privilegia ocitly v truhlici, od níž jeden z klíčů měl v držení místní zástupce zástavní vrchnosti. Po jejich vrácení si roku 1653 vyhradila zástavní vrchnost právo dozoru při zápisech koupí a prodejů domů. Také tímto způsobem vnucovala porobenému městu svou vůli. V únoru 1641 pro změnu "úřadovali" na vodňanské radnici Švédové, kteří potrhali a zničili mnoho knih i jiných písemností. 18)
Nesoustavné vedení městských knih za třicetileté války, zejména ve 20. letech 17. století, přineslo značné zamlžení obrazu města Vodňan té doby. Není přesně znám rozsah válečných škod ani rozsah konfiskací majetku jednotlivých měšťanů. Objevují se nová jména, která nelze nikam spolehlivě přiřadit. Rovněž nelze vkládat přílišné naděje ani do případného znovunalezení dalších písemných pramenů. Toto bylo jedním z důvodů, proč se upustilo od sestavení historického místopisu pro vodňanského předměstí, jež značně utrpělo při dobývání města na počátku třicetileté války, brzká obnova fakticky nebyla možná a v pozdějších dobách mohlo dojít ke změně disposice, jaká město uvnitř hradeb (naštěstí) nepostihla. Avšak také pro vymezené území se v městských knihách nalézá relativně malé množství zápisů z průběhu celého sledovaného období, jejichž přiřazení k určitým domům by bylo přenejmenším problematické. Také tyto zápisy zůstaly mimo záběr tohoto místopisu. Práce se nevyhnula problémům s návazností, které se projevily rovněž při navazování údajů k jednotlivým domům v I. a v II. díle této publikace a doslova si vynutily ponechání určitého časového přesahu proti původnímu záměru. První díl byl nakonec doveden do logického průřezového bodu, jaký představuje berní rula (1654).
Co se týče chronologie, užíval se ve vodňanské městské kanceláři jako počátek roku vždy 1. leden. V prostudovaných městských knihách byla zjištěna pouze jediná výjimka - ke čtvrtku nejblíže před Novým rokem (připadl na 31. prosince) přiřadil písař letopočet 1518 místo končícího se roku 1517. Při porovnání s předchozím zápisem se však jedná o omyl písaře, nikoliv o počítání nového roku od vánoc.
Ve Vodňanech se velice dlouho jako jediný způsob udrželo datování podle církevního roku. Průběžné datování podle dnů v měsíci začal vedle dosavadního uvádět kolem roku 1615 písař Kryštof Šofpergar. Souběžné datace se při zápisech do městských knih užívalo ještě řadu let. Novější způsob datování převážil až ve 30. letech 17. století. V místopise zůstalo zachováno datování původní, resp. přeložené do češtiny, delší pojmenování svátků jsou zkrácena. Pro uvarování se vzniku dalších nepřesností se upustilo od zdlouhavého převodu na dnešní datování, jaké lze poměrně snadno v případě zájmu dohledat v běžně dostupných příručkách. 19) Při souběžném datování je druhý způsob postaven do závorky a název měsíce nahrazen číslicí. Při datování podle dnů v měsíci je původní latinský název měsíce rovněž nahrazen číslicí.
Při datování podle církevního roku se obvykle užívaly jako podklad pevné svátky světců. Pouze v pohyblivém období postním a příp. velikonočním převažovala datace podle názvů jednotlivých nedělí. Četnost datace podle nedělí celého církevního roku se zvyšuje v poslední třetině 16. století a na počátku 17. století. Ve Vodňanech se jako v tradičně utrakvistickém městě při dataci běžně objevuje i svátek mistra Jana Husa.
Při přepisu jmen osob bylo snahou co možná nejvíce zachovat jejich původní tvar, jaký se někdy může dosti lišit od současné pravopisné normy. U celé řady osob se lze setkat ještě s neustáleným příjmením nebo různými podobami jména, což tím více znesnadňuje identifikaci a následně i vytvoření jmenného rejstříku. Snad nebude daleko od pravdy domněnka, že se ve studovaném městském prostředí dávala přednost označení osoby kromě křestního jména názvem povolání, které vykonávala, popř. přídavnému jménu, odvozenému od místa původu (např. Třeboňský), před případným příjmením, které daná osoba původně mohla mít. Na vzorku vodňanské populace sledovaného období je možné pozorovat proces ustalování příjmení, jak se vyvinula do současné podoby, - od přezdívek, příjmí, jaká se mohla již v následující generaci ujmout a nabýt povahy příjmení, které se pak v rodině dědilo. Zvláště v 15. a v první polovině 16. století nebývalo výjimkou, že se lišila "příjmení" otce a syna či rodných bratří a někteří muži získali nové "příjmení" podle rodiny, do níž se přiženili.
Oproti vydanému II. dílu Pamětí vodňanských domů byl způsob citací z městských knih drobně upraven. Při označení pramene se na prvním místě nachází zkratka názvu městské knihy a u ní další číselné údaje, jež vycházejí z historických nadpisů z 18. století. Po čárce následuje udání začátku citovaného zápisu. Citace se přidržují původního označení listů (foliace) a nejnovějšího označení stran (paginace), které leckde bylo provedeno poněkud zvláštním způsobem. Kde původní foliace chybí, užívá se v citacích pouze nynější paginace. Takto zkrácená citace je vložena do kulaté závorky bez uvedení archivu a archivního fondu, neboť se ve všech případech jedná o Státní okresní archiv ve Strakonicích a Archiv města Vodňan:
TK-I: Kniha trhová 1480 - 1499 (inv. č. knihy 431);
TK-II: Kniha trhová 1499 - 1524 (432);
TK-III: Kniha trhová 1524 - 1546 (433);
TK-IV: Kniha trhová 1548 - 1562 (434);
TK-9: Kniha trhová (č. 9) 1562 - 1603 (435);
TK-10: Kniha trhová (č. 10) 1603 - 1648 (436);
TK-11: Kniha trhová (č. 11) 1648 - 1677 (437);
SK: Kniha smluvní 1559 - 1631 (462);
KSP-2: Kniha smluv svatebních a postoupení majetku (č. 2) 1529 - 1690 (464);
KT: Kniha testamentů 1542 - 1688 (466);
KI: Kniha inventářů pozůstalostí 1560 - 1620 (474).
Listiny ze stejného fondu jsou uvedeny v citacích pod zkratkou oddělení listin (I) a pořadovým číslem za lomítkem. Zvláštním pramenem jsou rovněž Mosteckého dějiny města Vodňan 20), citace tvoří zkratka příjmení autora (M), římskou číslicí označený příslušný díl publikace a číslovka značící stránku. Údaje z berní ruly jsou vždy uvedeny s označením pramene bez další citace. 21) Všechny ostatní citace ohraničují závorky hranaté. K textu se nepojí zvláštní poznámkový aparát, v rámci možností byly údaje přiřazeny přímo.
Snad odborníci prominou, že se tento úvod, pojednávající o pramenech, nesl spíše v popularizačním duchu, v poznámkách schází soupis literatury k tématu a celá řada jiných věcí jim nepřinese uspokojení. Vzal si totiž za úkol přiblížit pramenný podklad historického místopisu široké laické veřejnosti. Svým způsobem reagoval na náměty a připomínky k již vydanému II. dílu Pamětí vodňanských domů. Byl zamýšlen tak, aby zájemce o historii, pokud by pocítil potřebu pročíst si i tyto řádky, mohl srozumitelnou formou nabýt základního poučení. Také z tohoto důvodu se upustilo od rozsáhlejšího poznámkového aparátu, neboť se předpokládá, že nejen školený odborník, ale i poučený laik ví, kam sáhnout a kde si potřebné informace vyhledat.


Poznámky:

1) Jiří LOUŽENSKÝ: Prvopočátky města Vodňan. Vodňany a Vodňansko, 4, 1997, s. 38 - 51 s příslušnými odkazy. K listině, týkající se převodu patronátního práva ke kostelu ve Vodňanech klášteru v Drkolné (Schläglu), srov. též Anna KUBÍKOVÁ: Bohemikální listiny v archivu premonstrátského kláštera v hornorakouském Schläglu. Archivní časopis, 49, 1999, s. 12 - 20, zvl. s. 17.
2) Josef EMLER (ed.): Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých - Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum. Díl 1. Praha 1870, s. 35 - č. 117. Viz též Václav MOSTECKÝ: Dějiny bývalého královského města Vodňan. Díl 1. Praha 1940, s. 14.
3) Shrnutí výzkumů - Jan MICHÁLEK: Vodňany a okolí v pravěku a na počátku dějin. Vodňany a Vodňansko, 4, 1997, s. 2 - 37. Týž, K archeologickému výzkumu Vodňan a Vodňanska. Vodňany a Vodňansko, 5, 2002, s. 3 - 13. Peter KOVÁČIK - Karel KAŠÁK: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu ve Vodňanech, v Majerově ulici č. p. 164/50 a 170/49. Archaia. Praha 2000, zvl. s. 25 - 28. Michal ERNEÉ: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu parcely č. 51 ve Vodňanech, v Majerově ulici č. p. 162. Archaia. Praha 2000, zvl. s. 13 - 14. Karel KAŠÁK: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu parcely č. 52 ve Vodňanech, v Majerově ulici čp. 158. Archaia. Praha 2002, zvl. s. 11 - 12. Jiří VALKONY - Karel KAŠÁK: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu parcel č. p. 172/48 v Mokrého ulici a 174/47 v Komenského ulici ve Vodňanech. Archaia. Praha 2003, zvl. s. 17 - 19. Zprávy jsou mj. uloženy v Městském muzeu a galerii ve Vodňanech.
4) Peter BRAUN: Zpráva o předstihovém záchranném archeologickém průzkumu na základě smlouvy č. 252/92 na lokalitě Vodňany - trasa městského plynovodu. Archeologický ústav ČSAV - expozitura Plzeň. B. m., b. r., s. 3.
5) MOSTECKÝ, Dějiny ..., I, s. 223, 239, 255, 325, 358. Berní rula. Zpracoval Antonín Haas. Sv. 28. Kraj Prácheňský. Díl 2. Praha 1954, s. 501 - 509.
6) Paměti vodňanských domů II. (1648 - 1857). Sv. 1. Město. Sv. 2. Předměstí. Vydalo Městské muzeum a galerie ve Vodňanech roku 1999. Vedoucí práce Jiří Louženský.
7) Jan OLEJNÍK: Liber memorabilium královského města Vodňan 1406 - 1834. (Příspěvek k diplomatickému rozboru nejstarší městské knihy.) Vodňany a Vodňansko, 4, 1997, s. 55 - 62.
8) Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Vodňan (dále SOkA ST, AM Vodňany), K 434: Kniha trhová 1548 - 1562, fol. 114r - 115v: "Item knihy městské a rejistra kšaftovní chovány býti mají na rathauze v místě k tomu způsobeném, od kterýchž každý pan purgmistr vždycky klíče chovati má. A písař městský bez přítomnosti pana purgmistra nikdy jich bráti a bez povolení u sebe chovati nemá, než kdo by v knihy městské jaký zápis činiti, buď k Berunkuom kvitován býti, neb kvitovati chtěl, a neb že by některého zápisu potřeboval, ten každý při panu purgmistru toho se dožádati má a budeli poznána slušná žádost v uloženém od pana purgmistra a osob ouřadních k zápisu obeslaných, toho užíti bude moci."
9) Inventář pozůstalosti Václava Vavřiny, vyhotovený v úterý po neděli Reminiscere 1594, byl dodán na radnici a doklady "v světnici radní v almaře [,] kdež se knihy městské chovají, zanechány." (SOkA ST, AM Vodňany, K 474: Kniha inventářů pozůstalostí 1560 - 1620, s. 787.)
10) Zvláštní poděkování za dlouholetou spolupráci náleží panu Mgr. Janu Olejníkovi, řediteli Státního okresního archivu ve Strakonicích. Přes všechnu snahu a dobrou vůli strakonických archivářů není fond Archiv města Vodňany s výjimkou listin a knih dosud kompletně uspořádán a opatřen inventářem. (Státní okresní archiv ve Strakonicích, Archiv města Vodňany - Listiny, Městské knihy 1336 - 1850 (1880). Dílčí inventář I. Zpracovala Pavla Slavíčková. Strakonice 2000.)
11) SOkA ST, AM Vodňany, K 464: Kniha smluv svatebních a postoupení majetku (č. 2): 1529 - 1690, fol. 4r-65.
12) Práva městská Království českého. Praha 1579 (dále Práva městská), lit. C 27 - C 56, D 4.
13) SOkA ST, AM Vodňany, K 464: Kniha smluv svatebních a postoupení majetku (č. 2): 1529 - 1690, fol. 1r-18.
14) Práva městská, lit. D 52.
15) Předepsaný postup - srov. Práva městská, lit. D 42 - D 46, D 50, D 54 - D 55, D 59 - D 60, E 42 - E 51 aj. Slovem "kšaftovníci" se v 17. století podobně jako v jiných českých městech rozuměli dědicové ze závěti, což je výrazný rozdíl oproti předchozímu období.
16) Práva městská, lit. A 29, C 58, D 13, D 21, E 27, F 3, F 48 - F 49 aj.
17) Srov. Práva městská, lit. K 19 - K 22. Pavla SLAVÍČKOVÁ: Měšťanská společnost ve Vodňanech v druhé polovině 16. století na základě rozboru civilněprávních pramenů. Diplomová práce FF UP Olomouc. Olomouc 2003. Táž, Civilněprávní agenda ve Vodňanech v 16. století. Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 39, 2002, s. 43 - 57. Táž, Soudní praxe ve Vodňanech v 16. století aneb Peripetie soudních sporů Adama Křesadla Horažďovského. Vodňany a Vodňansko, 5, 2002, s. 45 - 50.
18) MOSTECKÝ, Dějiny ..., II, s. 38 - 39, 46, 49, 70 - 75.
19) Zejm. Gustav FRIEDRICH: Rukověť křesťanské chronologie. Reprint vydání z roku 1934. Praha - Litomyšl 1997.
20) Václav MOSTECKÝ: Dějiny bývalého královského města Vodňan. 3 sv. Praha 1940.
21) Berní rula. Zpracoval Antonín Haas. Sv. 28. Kraj Prácheňský. Díl 2. Praha 1954, s. 501 - 509. Bylo přihlédnuto k přepisu, který uveřejnil Václav MOSTECKÝ (Dějiny ..., II, s. 80 - 82), a k údajům ve vydaném II. díle Pamětí vodňanských domů.