TRADICE RYBÁŘSTVÍ V JIŽNÍCH ČECHÁCH

Článek ze Zbraslavského zpravodaje účastníků projektu

Po povodních v roce 2002, které postihly Zbraslav v dosti značné míře, jsme se začali zabývat vodou a jejím využitím v krajině z různých pohledů. V červnu jsme se vypravili na třídenní odbornou exkurzi do Vodňan. Touto akcí jsme uzavřeli celý cyklus projektů nazvaný Zbraslav a voda.

V pondělí 12. června jsme vyjížděli z autobusového nádraží Na Knížecí směrem na Vodňany. Když jsme zhruba za dvě hodiny dorazili na místo, na vodňanském nádraží nás čekal pan Petr Totín z muzea a dovedl nás do infocentra. Tam jsme nechali všechny věci. Ve Vodňanech to vypadalo, že se na nás těšili. Dokonce o nás napsali i v místních Listech Strakonicka. Ujala se nás paní Jitka Velková, ředitelka Muzea a Galerie Vodňany, která nás provedla po městě. Dozvěděli jsme se, že název města Vodňany vznikl podle obyvatel nedalekého města Vodná, kterým se říkalo Vodňany (Vodňané). Ve znaku města není rybář, ale horník, protože se zde těžilo zlato. Město Vodňany je poměrně malé, ale hezké. Stejně jako Zbraslav leží v blízkosti řeky. Řeku Blanici využívali Vodňanští již v minulosti jako součást opevnění města. Také jsme však na Blanici mohli vidět několik mlýnů. V jednom z nich jsme byli dokonce ubytováni. V rámci prohlídky Vodňan jsme navštívili kostel Narození Panny Marie s výzdobou od samotné Mikoláše Aleše. Návrhy výzdoby jsme si prohlédli v galerii.

Po přestávce na oběd jsme s naší průvodkyní paní Velkovou vyrazili do bývalé synagogy - současného Městského muzea s expozicí rybářství a rybníkářství. Viděli jsme krátký film o výlovu rybníka, prohlédli si pomůcky rybářů a jejich oděv. Za pomoci rybářského práva v rukou paní Velkové jsme byli pasováni na rybáře.

Potom nás čekala tříkilometrová cesta do ubytovny Karas, bývalého mlýna U Karásků. Naštěstí bez zavazadel. Ty nám pan Totín dovezl autem, ve středu zase zpět na nádraží. V areálu Karas byl klid. Nikde nikdo a my jsme tam mohli blbnout jako malí.

Druhý den jsme jeli vlakem do Hluboké nad Vltavou, kde jsme navštívili ZOO a lovecký zámeček Ohrada s naprosto unikátní expozicí lesnictví, myslivosti a rybářství. K vidění jsou tu vzácná vycpaná zvířata, paroží, zbraně a mnoho dalších zajímavostí. Některým z nás se velmi nelíbil koberec z lišek. Hned vedle zámku je ZOO. Tam se nám pro změnu všem líbilo. Nejvíce asi shetlandský pony, který se nechal i pohladit. Zajímavé byly i kozy, které jsme mohli krmit speciálními granulemi. ZOO je sice menší, ale nádherně uspořádaná. Využívá blízkosti Munického rybníku a expozici vodních živočichů do něj částečně zasahuje. Možná proto se ZOO specializuje na chov vyder. Zpátky jsme jeli opět vlakem, ve Vodňanech jsme měli krátký rozchod na zmrzlinu a potom se šlo pěšky do Karase.

Poslední den jsme se vydali cestou mezi rybníky k pokusnictví rybářské školy, kde se nachází mnoho menších i větších rybníčků s různě velkými rybami, které se prodávají i do zahraničí. Na pozemku školního pokusnictví se studenti učí provádět výlov na rybníku, krmit ryby, ale i sekat trávu kosou. Poté jsme navštívili samotnou Střední rybářskou školu Vodňany. Zjistili jsme, že v této škole se při vyučování používá spousta moderních technologií. A mají tam také krásná akvária s ještě krásnějšími živočichy! Návštěva se nám velmi líbila, zvláště pak oběd ve školní jídelně. Měli jsme k obědu hranolky.

Před odjezdem domů jsme měli rozchod na náměstí ve Vodňanech, který jsme využili pro nákup suvenýrů a dárků. Škoda, že jsme tam nemohli být déle! Pak nás čekala už jen cesta zpátky do Prahy. Vůbec by nám nevadilo strávit ve Vodňanech celý týden. Po Vodňanech se nám všem stýská i po nových kamarádech, které jsme tam našli. Určitě se tam někdy vrátíme.

Kateřina Baziková, Lucie Grundmanová, Martina Hladíková, Aneta Hrdinová, František Klíma, Hana Karbulová, Nikola Kinbergerová, Michaela Křížová, Anna Malá, Eva Míkovcová, Jan Simandl, Kateřina Sittová, Štěpán Smetana, Martin Zajonc a Stanislava Zoulová ze Základní školy Praha-Zbraslav