Věra Nováková

Malířka Věra Nováková (1928) vždy žila a tvořila mimo rámec oficiálních kulturních struktur. Nezúčastnila se polemiky mezi akademismy a avantgardismy, místo toho se vrátila ke kořenům evropské křesťanské a umělecké tradice. V takto vymezeném svobodném prostoru rozvíjela svůj osobitý projev, který – vedle tvorby jejího životního souputníka Pavla Brázdy – představuje v moderním umění zcela originální fenomén. Při zpětném pohledu se autorčino dílo skládá z jasně vymezených okruhů ve smyslu tématiky, motivů a formálního řešení, které se časově mnohdy překrývají nebo se vynořují v rámci pozdějších návratů. Celou dobu se však soustavně věnuje tomu, co sama nazývá „bytostnými otázkami“ – narozením, životem a smrtí jako jádrem lidského bytí. V roce 2010 vyšla její monografie, která byla vůbec první možností v retrospektivě zhlédnout její životní dílo od konce čtyřicátých let 20. století až po současnost.

 

Věra Nováková s manželem Pavlem Brázdou

 

BIOGRAFIE


1928 

Věra Nováková se narodila 17. ledna v Praze jako dvojče do početné rodiny. Otec byl právník, svobodomyslný volnomyšlenkář, matka pečovala o velkou rodinu se šesti dětmi, dětství bylo harmonické.

1947 

Po maturitě na klasickém gymnáziu ji přijali na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Sychry, kde stráví tři semestry.

1949 

V únoru je při politických studentských prověrkách vyloučena proti vůli profesora Sychry z AVU a nesmí studovat ani na jiných školách.

24. 8.1950 

Svatba se stejně politicky postiženým spolužákem Pavlem Brázdou. Bydlí u Pavlovy babičky, Heleny Palivcové-Čapkové, jejíž manžel, básník Josef Palivec, byl komunistickou mocí zatčen a odsouzen „za velezradu" na 20 let. S ní pak žijí ve společné domácnosti až do její smrti.

1950-1952 

Díky statečnému řediteli školy Solarovi nastupuje spolu se svým manželem Pavlem do třetího ročníku Vyšší školy uměleckého průmyslu (VŠUP) do třídy prof. Dillingera. Tam se seznamuje se základy grafických technik.

1953 

Realizuje pro čekárnu dětské nemocnice na Karlově náměstí velké nástěnné malby na náměty klasických českých pohádek Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Ty však byly za-nedlouho odstraněny jako ideologicky závadné pro rodící se „lidově demokratickou společnost" a socialistické cítění.

1958

Je zaregistrována jako tzv. „výtvarnice z povolání", což jí umožňuje živit se legálně výtvarnou činností, aniž by byla po
važována za příživnici.
O Velikonocích ji křtí v Týnském chrámě P. Jiří Reinsberg. Kmotrou je její dvojče Hana Lobkowiczová. Helena Palivcová provází Věru a Pavla svým rodným krajem (Svatoňovice a Úpice), kde se připravují na společné ilustrování její knihy Moji milí bratři. Návrat do dětství je pro Helenu na několik let únikem a útěchou ze skličující reality.

1959

Narodila se dcera Kateřina.
13.12. je Josef Palivec propuštěn po deseti letech z vězení. Doma se setkává s nadlouho odloučenou manželkou Helenou i s novými spolubydlícími Věrou, Pavlem a sotva roční Kateřinkou. Stanou se dobrými kamarády. Společně pak žijí v jedné domácnosti až do jeho smrti. Navštěvuje ho mnoho lidí, především básníků, s některými se Věra s Pavlem seznamují a spřátelí. Je mezi nimi Ivan Wernisch, Míla Topinka, Jiří Kuběna, Pavel Šrut, Dalibor Plichta a mnozí další znalci a příznivci Palivcovy poezie oceňující jeho osobní statečnost.

1961 

28. ledna umírá Helena Čapková-Palivcová.

1967 

Na jaře navštěvuje Josefa Palivce jeho milovaná nevlastní dce-ra Denisa a její manžel malíř Theodor Stravinský. Vzniká živé přátelství, Věra si s Denisou dopisuje až do její smrti. Na podzim se V. N. a P. B. podaří uskutečnit první cestu za železnou oponu do „svobodného světa". S nepatrnými fi-nančními prostředky putují po Itálii s přítelem Zdeňkem Neubauerem. Obdivují zejména staré umění a jeho nepřetržitou evropskou kontinuitu. Přespávají jako chudí poutníci ve františkánských klášterech. Vdechují svobodu všemi póry.

1968 

Naděje netrvá dlouho. Po okupaci Československa uvažují o emigraci.

1971 

Protože V. N. a P. B. nemají možnost vystavovat veřejně, rozvěsí své obrazy na schodišti vinohradské vily, kde bydlí. Zdeněk Neubauer sem přivádí filozofický kroužek, který se pak několik let schází každý pátek u Brázdů na Vinohradech. Je mezi nimi kromě Zdeňka Neubauera Jan Sokol, Jiří Němec, Daniel Kroupa, Zdeněk Kratochvíl, Martin Palouš, Věra Jirousová a další. Přednáší tu i prof. Jan Patočka. Do normalizační pouště to vnáší svěží vzduch.

1973-74 

V. N. je zaměstnaná v kreslírně Archeologického ústavu. Je to první a poslední stálý příjem.

1976 

První a do roku 1992 jediná společná výstava s Pavlem Brázdou v Divadle v Nerudovce. Odvážná ředitelka Jarmila Šerá s osobním rizikem poskytovala tento prostor různým neoficiálním až nežádoucím aktivitám: Kryl, Hutka, Lutka, Třešňák apod. Výstavu zahajuje Roman Prahl.

1978 

Druhá cesta V. N. a P. B., tentokrát do Paříže na pozvání přátel. Setkání s moderním i starým uměním ve slavných pařížských muzeích a galeriích. Na zpáteční cestě návštěva u Theodora a Denisy Stravinských v Ženevě.

1987 

Jako čerstvým důchodcům je Brázdovým povolena cesta do USA, kam se oba vydávají na pozvání Pavlovy sestřenice Marty Procházkové, emigrantky z roku 1948, a jejího manžela Torna Kastnera. Pobyt v New Yorku a cesty po východním pobřeží od Maine až po Virginii.

1990 

V. N. pozve do Skotska režisér Robin Crichton. Portrétuje jeho i jeho rodinu.

1992 

Získává první ateliér, kde může realizovat i větší díla.
Viktor Karlík s Terezií Pokornou a Michalem Blažkem uspořádají V. N. a P. B. první velkou výstavu v PKC Ženské domovy (Pavel Brázda/Věra Nováková - 50. léta) s pečlivě připraveným katalogem. Výstava putuje do Chebu, Olomouce i do Budapešti.
Dva letní měsíce, červenec a srpen, stráví V. N. v USA ve Virginii v sídle Marty a Torna Kastnerových. Vystavuje několik obrazů na místním veletrhu Rockbridge Art Show Regional Fair.

1997 

Poznávací zájezd „Po stopách středověkých poutnických cest do Santiaga de Compostela". Bezprostřední setkání s románským, předrománským a mozarabským uměním a s jeho expresivní výrazovou silou.

1999

Poznávací zájezd („Zrození italské renesance") do Toskánska s P. B.

2000

Poznávací zájezd po Sicílii s P. B. 2002  První pobyt v Barceloně s P. B.

2006

V. N. dostává cenu Revolver Revue za rok 2006. Druhý pobyt v Barceloně.

2007

V Paříži na výstavě Pavla Brázdy.
V. N. oceněna zápisem do žižkovské Knihy cti „za významnou celoživotní činnost".

2008

Poutní cesta do Izraele.
Výstava v Českém kulturním centru v Paříži.

2009

Poznávací cesta do Turecka s P. B.

 

Obálka monografie Věra Nováková
 

SOUPIS VYSTAV


SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1998 Věra Nováková, Obrazy z 60. a 90. let, Galerie bratří Čapků, Praha, 4. 3.-22. 3.
2000 Věra Nováková, Galerie Ve věži, Horní Planá u Mariánských Lázní, 20. 5.-18. 6.
2002 Věra Nováková, Práce z poloviny minulého století, Galerie Ztichlá klika, Praha, 14. 3.-19. 4.
2005 Věra Nováková, Staré příběhy, obrazy, sochy, reliéfy, kresby, Galerie Navrátil, Praha, 30. 5.-24. 6.
2007-08 Věra Nováková, Panta rei, Galerie Navrátil, Praha, 10.12. 2007-3. 2. 2008
2010 Věra Nováková, Znaky, Kostel Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu, Praha, 2. 5.-30. 6.
2010 Věra Nováková, Kulturní dům Střelnice, Rumburk, 17. 8.-24. 9.
2011 Věra Nováková/Retrospektiva, Galerie Klatovy/Klenová, 5. 2.-3. 4.

S PAVLEM BRÁZDOU
1976 Pavel Brázda a Věra Nováková, Divadlo v Nerudovce, Praha, 14. 9.-26. 9.
1992 Pavel Brázda/Věra Nováková - 50. léta, Galerie PKC Ženské domovy, Praha, 15.1.-15. 3.
Výstava putuje do dalších měst: Vlastivědné muzeum v Olomouci, 19. 3.1992, Městské muzeum v Chebu
a Československé kulturní centrum v Budapešti
1992 Pavel Brázda a Věra Nováková, TreppTower Galerie, (Festival Grenzenlos, kulturele Begegnung Prag - Berlin)
1993 Pavel Brázda/Věra Nováková, 50.-60. léta, Galerie Archa na Zámku ve Zlíně, 3. 9.-26. 9.
1996 Pavel Brázda/Věra Nováková, Muzeum a galerie v Břeclavi, Břeclav, 24. 5.-červen
2000 Pavel Brázda/Věra Nováková, strukturální obrazy a reliéfy z první poloviny 50. let, Galerie Millenium, Praha, 5. 4.-30. 4.
2001 Pavel Brázda/Věra Nováková, 50. léta po padesáti letech, Kulturní dům (bývalá synagoga), Dobříš, 9.11.-21.12.
2007 Věra Nováková/Pavel Brázda, Galerie V kapli, Bruntál, 24. 4.-26. 5.
2010 Brázda/Nováková/Sobotka, 50. léta, Galerie Ztichlá klika, Praha, 28.1.-10. 3.
2010 Věra Nováková/Pavel Brázda. Obrazy, grafiky a ilustrace ke knize Heleny Čapkové Moji milí bratři, Městské muzeum a galerie v Úpici, 22.1.-5. 3.

SKUPINOVÉ VÝSTAVY
1968 II. pražský salon, Výstavní síň U Hybernů, Praha
1988 Salon pražských výtvarníků, PFOJF, Praha, 8. 7.-7. 8.
1989 Minulost a přítomnost, Vinohradská tržnice, Praha, březen
1990 Polymorphie - Tschekoslowakei 1939-1990, Martin Gropius Bau, Berlin

1996 Výstava prací s křesťanskou tématikou, Galerie Ambit, 19. 9.-16.10.
1997 Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře v českém umění 1939-1989, Muzeum umění v Olomouci, 27. 2.-31.12.
2000-01 100+1 uměleckých děl z dvacátého století, České muzeum výtvarných umění v Praze v Domě U Černé Matky Boží, 13.12. 2000-11. 2. 2001
2002 Anima-Animus, Dům umění města Brna, Brno, 23. 4.-16. 6.
2002 Anima-Animus, Galerie Zlatá husa, Praha, 15. 7.-30. 9.
2002-03 Současný akvarel, Galerie Navrátil, Praha, 5.12. 2002-26.1. 2003,
Olomouc, únor 2003, České Budějovice, březen 2003, Liberec, duben-červen 2003, Brno, říjen-listopad 2003
2003 Pocta Madoně, Galerie Navrátil, Praha, 5. 3.-30. 3.
2008 Nový zlínský salon V, 2008, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 13. 5.-7. 9.
2009 Zarekwirowano (Zabaveno), Muzeum Miejskie Wroclawia - Arsenal, Wroclaw, Polsko, 23.10.-22.11.
2010 Planeta Eden - Svět zítřka v socialistickém Československu v letech 1948-1978, Dům umění města Brna, Brno, 5. 5.-25. 7.
2010 Planeta Eden, Centrum současného umění DOX, 16. 9.-13.12.
2010 Roky ve dnech - české umění 1945-1957, Galerie hlavního města Prahy - Městská knihovna, 28. 5. -19. 9.
 

Převzato z publikace Věra Nováková. Praha, Argo 2010.