My a média

160. výročí narození Otakara Mokrého

Básník, prozaik a překladatel, krátce i poslanec českého zemského sněmu Otakar Mokrý se narodil 25. května 1854 v Českých Budějovicích. Pokřtěn byl Antonín Otokar, ale běžně užíval jméno Otakar. Svá literární díla podepisoval také pseudonymy – nejznámější je Otakar Halina z almanachu jihočeské mládeže Anemónky (1872). Záhy po jeho narození přesídlila rodina do Vodňan, kde získal jeho otec notářské místo. Po maturitě (1873) na českobudějovickém gymnáziu začal v Praze studovat práva. Zde se stal členem Umělecké besedy. Svou poezii publikoval ve známých časopisech – v Lumíru, Světozoru a Květech. Redaktorsky působil v Národních listech. Po ukončení studií (1877) získával praxi v advokátních kancelářích v Praze. V roce 1878 se oženil s Marií Vančurovou. Smrt otce v roce 1884 ho přiměla k návratu do Vodňan, města jeho dětství a mládí. Zde se ujal nejen notářské kanceláře, ale i povinností spjatých s dosud nezaopatřenými sourozenci. Jednalo se však především o návrat mezi přátele, se kterými sdílel podobné vlastenecké ideály, literární tvořivost, ale již i vzpomínky.
Dne 6. července 1869 se společně s Františkem Heritesem (1851 – 1929) a s Josefem Holečkem (1853 – 1929) aj. z Vodňan zúčastnil lidového shromáždění k památce M. Jana Husa v Husinci, a to navzdory výstraze přečtené v kostele. Poté své přátelství s F. Heritesem dokonce zpečetil krví na znamení „věčné lásky k vlasti ubohé a trpícímu lidstvu“ u kříže na tehdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele. Všichni tři mladí muži se aktivně zapojili do přípravy již uvedeného almanachu Anemónky. Do jeho obsahu přispělo 32 jihočeských autorů – převážně studentů včetně dvou mladých žen. Malý ohlas na vydání almanachu byl jistě zklamáním pro mladé „bouřliváky“. Vodňanští autoři – trojlístek Herites – Mokrý – Holeček, marně usilovali o další ročník. Jejich soudržnost dokumentuje nejen dochovaná bohatá korespondence, ale také společný výlet na Slovensko o prázdninách v roce 1873. K němu se všichni vraceli ve vzpomínkách i ve své tvorbě. Vzájemně se podporovali v zájmu o evropskou literaturu, kterou četli převážně v originále. Vedle němčiny a francouzštiny se každý snažil naučit jeden slovanský jazyk. Mokrý vynikl v překladech z polštiny, zejména díla J. Slowackého, a také z francouzštiny. V době pražského pobytu zůstával v kontaktu převážně již jen s F. Heritesem, kterému zprostředkovával zveřejnění jeho literárních děl. Po návratu do Vodňan se vzájemné přátelství utužilo. Navštěvovali se téměř každý den, společně vysedávali na schodech lékárny, podnikali vycházky s dětmi do okolí… Při jarních výpravách právě Mokrý dětem vyřezával vrbové píšťalky. V roce 1887 se do Vodňan přistěhoval spisovatel, dramatik a básník Julius Zeyer. Doplnil tak osiřelou dvojici spisovatelů na „Vodňanský literární trojlístek“. Šťastné období jejich vzájemného přátelství půvabně popsal F. Herites ve Vodňanských vzpomínkách. Zeyer se stal však právě pro Otakara Mokrého velkou oporou v době jeho nemoci, kdy Herites již bydlel v Praze. Doprovázel ho k lékaři do Brandýsa nad Orlicí a do Prahy. Byl s ním i poslední den jeho života 1. ledna 1899 ve Vodňanech.
Při sjezdu vodňanských rodáků dne 13. srpna 1905 byla odhalena pamětní deska O. Mokrého na domě čp. 194, ve kterém měl Mokrý notářskou kancelář. Tehdy byly odhaleny také desky J. Zeyera a dr. A. Majera. V jeho rodišti můžeme zhlédnout v blízkosti Mlýnské stoky nedaleko Mariánského náměstí kamennou stélu od sochaře Františka Bílka, která zde byla odhalena dne 15. srpna 1919. V roce 1936 vodňanští turisté mimo jiné vyznačili „Cestu Otakara Mokrého“ na trase „Po trubách“ okolo rybníka Rýdlovka až k božím mukám sv. Linharta ve Svobodných horách. Za nejosobitější Mokrého dílo je považována lyrická sbírka Jihočeské melodie. Do Almanachu král. města Vodňany a okolí (1914) byly zařazeny jeho básně Rodnému kraji a Svobodným horám.
Pro studenty Gymnázia Vodňany a zájemce z řad veřejnosti pořádá Městské muzeum a galerie Vodňany při příležitosti 160. výročí narození spisovatele Otakara Mokrého přednášku Prof. PhDr. Dalibora Turečka CSc. z Ústavu bohemistiky Filosofické fakulty Jihočeské univerzity v Č. Budějovicích ve středu 26. března 2014 v 10,30 hodin v městské galerii.
Srdečně zveme!


J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/2

25. 2. 2014

My všichni dospělí jsme byli nejdříve dětmi

Současná výstava ve vodňanském infocentru se inspiruje slavným příběhem o kouzelné pohádkové bytosti – Malém princi, francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho. Zde se rozpomenete na jeho přátelé – tažné ptáky a opět nebudete stát pevně na planetě Zemi … Rozletíte se do vzdáleného vesmíru za opuštěnými planetkami a budete moci zkoumat jejich příběh! Žáci strakonické VO a ZUŠ pod vedením Mgr. Věry Bělochové v loňském roce tak podnikli výlet do pohádkového vesmíru na vzdálené planety dosud nepotvrzené existence. Přivítali Malého prince v učebně výtvarné výchovy a pomocí papíru, nůžek, barev, lepidla a drátků vytvořili podobu jeho světa podle svých představ, a to v 3D. Návštěvníky výstavy okouzlí fotografie papírových ptáků a naopak pobaví vtipná provedení obydlí kosmických sousedů. Pečlivou pozornost žáci věnovali především podobě opuštěných planetek a vymodelovali nejen planetu Malého prince, ale i Pijáka, Pana Krále, Místopisce, Lampáře, Podnikatele a Ješity. Příběh Malého prince již téměř 70 let sděluje dětem i nám dospělým tajemství lidskosti, dobra a krásy. Výstava Příběh opuštěných planetek je odrazem lidské inspirace, představivosti a tvořivosti. Navštívit ji můžete do 30. března 2014.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2/2014

11. 2. 2014

Devatero muzejních sborníků

Za devatero horami a devatero řekami leží mezi více než devatero rybníky město jménem Vodňany, kde tamní muzeum právě vydalo 9. číslo svého sborníku Vodňany a Vodňansko, jež je symbolicky věnováno loňskému padesátému výročí úmrtí PhDr. Václava Mosteckého, historiografa tohoto bývalého královského města.

 

Rovný tucet příspěvků od jedenácti autorů zaplňuje téměř celý dvacetinásobek devatera stran. Památek hmotných se dotýkají dva články z oboru archeologie, které dokumentují probíhající výzkumy u Čavyně a minulost nedalekého Protivína. Další dva pojednávají o některých předmětech ze sbírek vodňanského muzea – o dvou středověkých soškách z daru Julia Zeyera a o souboru lidových podmaleb na skle, které se pro jejich jedinečnost na podnět PhDr. Luboše Kafky, pracovníka Etnologického ústavu AV ČR, z prostředků muzea za grantové podpory Jihočeského kraje podařilo zručným restaurátorům takřka zázrakem znovu vzkřísit z hromady střepů. Jádro sborníku zaujímá rozsáhlá edice vzájemné korespondence královských měst Českých Budějovic a Vodňan z první poloviny 16. století, která se dochovala v archivu prvního z nich. Obecnou historii zastupují čtyři příspěvky, jeden o trubačích města Vodňan v 16. století, dva z dějin Bavorova a jeden dosahu nadregionálního jako zamyšlení nad osudy dvou kněží, kteří r. 1742 spravovali farnost Zahájí, bezprostředně dotčenou válečnými událostmi.

 

Závěrečné nahlédnutí do světa Múz představuje vodňanského rodáka Josefa Pitschmanna, dlouholetého vojenského kapelníka a uměleckého spolupracovníka samotného Antonína Dvořáka, a dílo bavorovského rodáka Svatopluka Havrlíka, které pomocí malířského náčiní vytvořil za svého učitelského působení na Slovensku. Tímto jinak úžeji regionálně zaměřený sborník Vodňany a Vodňansko získal mezinárodní rozměr, byv obohacen o příspěvek ze zahraničí, navíc cizojazyčný – ovšem v dobře srozumitelné slovenštině.

 

Sborník si lze zakoupit ve vodňanském infocentru.

 

Pavla Stuchlá, Zpravodaj města Vodňany 2013/12

17. 12. 2013

Dvojité výročí Boženy Heritesové

Obrázek - Dvojité výročí Boženy Heritesové Dne 11. prosince t. r. uplyne půl století od chvíle, kdy zemřela vodňanská rodačka Božena Heritesová. Narodila 14. března 1883 (130 let) v rodině místního lékárníka a spisovatele Františka Heritese (1851 – 1929). Ve Vodňanech začala chodit do školy. V roce 1896 se však se svými rodiči a sestrou Marií odstěhovala do Prahy, kde navštěvovala dívčí gymnázium Minerva. Středoškolské vzdělání dokončila v Brně. V dalším studiu ji jistě ovlivnilo pravidelné setkávání s osobnostmi – spisovatelem Juliem Zeyerem a básníkem Otakarem Mokrým, kteří s jejím otcem tvořili známou vodňanskou literární trojici. Vystudovala češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě pražské univerzity. V letech 1910 – 1919 učila na různých středních školách v Praze a poté odešla do Bratislavy, kde až do konce roku 1938 působila na dívčím gymnáziu. V důsledku událostí před vypuknutím druhé světové války se vrátila do Prahy, kde krátce opět učila. V roce 1939 se po svém penzionování nastěhovala zpět do svého rodiště Vodňan – do vily, kterou její otec postavil krátce před svou smrtí. Po ukončení války v letech 1945 – 1948 vyučovala češtinu a ruštinu na gymnáziu v Prachaticích. Pak odešla definitivně do důchodu. Ve Vodňanech se věnovala především literárnímu odkazu svého otce – třídila spisovatelovu pozůstalost i umělecké sbírky. Uspořádala a připravila k vydání vzájemnou korespondenci Julia Zeyera a Františka Heritese. Kniha Přátelé Zeyer – Herites vyšla v Topičově edici v roce 1941. Podobně se podílela na vydání Heritesovy autobiografické knihy Tajemství strýce Josefa. Připravila také materiál k bibliografii svého otce. Bohužel myšlenku napsání rozsáhlých „Pamětí“ se jí nepodařilo v úplnosti zrealizovat. Uveřejnila však články o různých literátech a umělcích, ale také o školství u nás i v USA, kam se několikrát vypravila na delší pobyt ke své sestře Marii Heritesové Kohnové. Díky její péči především o Heritesovo literární dědictví a následnému odkazu byly po její smrti velmi obohaceny sbírky Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1964 tam byla současně převzata literární pozůstalost otce i dcery. Božena Heritesová si po celý život pilně dopisovala nejen s příbuznými, ale i s řadou známých osobností tehdejšího společenského a uměleckého života. Například se zachovalo 811 dopisů, které v letech 1893 – 1962 obdržela od své sestry, a 355 dopisů od neteře Marie Kohnové Holečkové. Malíř Jan Zrzavý jí v letech 1941 – 1963 určitě napsal 131krát. Božena Heritesová ve své závěti obdarovala také muzeum ve svém rodišti, které mohlo záhy otevřít „Pamětní síň Františka Heritese“ (dnes v prostorách galerie). Zde je takto získaným nábytkem a předměty navozena atmosféra měšťanské domácnosti konce 19. století tak, jak ji Herites zachytil ve „Vodňanských vzpomínkách“. Pozoruhodná je rozsáhlá spisovatelova knihovna, která ukrývá řadu cizojazyčných publikací a velké množství knih od literárních přátel s vlastnoruční dedikací. V expozici jsou vystaveny také dva portréty Boženy Heritesové – paní profesorky, jak ji bylo zvykem nazývat. Prvním je kresba pastelem od F. X. Svobody, která zachycuje mladou ženu s vážným soustředěným výrazem, a druhým je bravurní kresba od píseckého malíře F. R. Dragouna. Božena Heritesová stále obšťastňuje návštěvníky moudrým pohledem a vlídným úsměvem již stárnoucí ženy. V prosinci zde budou vystaveny některé další drobnosti z její pozůstalosti jako projev poděkování za všechny, kteří síň za těch 50 let mohli navštívit. Srdečně zveme!

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 11/2013

13. 11. 2013

Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem

Obrázek - Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem Zkušení autoři Jaroslava Pixová a Jiří Fröhlich připravili pro své čtenáře další knihu, která opět voní vodou, kterou lemují starobylé mlýny. Jedná se o rozšířené vydání původní knihy z roku 2000. V jednotlivých kapitolách se autoři vydávají na pouť historií ve vztahu k řece Otavě, především ve Strakonicích spjatých s rodem Bavorů a maltézským řádem. Navštíví ve středověku založené vesnice Slaník, Štěkeň, Přeborovice, Sudoměř, Kestřany, Lhotu a Zátaví. Putování po 28 km dlouhém úseku zakončí v bývalém královském městě Písku. Hned na začátku krátce popíší lidské osídlení v pravěku a v ranném středověku kolem této části řeky. Zastaví se u starých mostů, přívozů i brodů, které již mnohdy neexistují či mají zcela jinou podobu. Vrátí se do doby, kdy se zde rýžovalo zlato a kdy se provozovala voroplavba. Vzpomenou i na ničivé povodně a upozorní na zajímavá místa opředená pověstmi i romantická zákoutí řeky. Nedílnou součástí jsou samozřejmě mlýny, pro něž byla voda nezbytným a nejlevnějším zdrojem energie pro pohon strojů. Je zde popsána historie celkem sedmnácti mlýnů, z nichž je již devět zaniklých, což je větší polovina. Proto je dobré si jejich existenci i historii připomenout. Kniha je doprovázena velkým množstvím fotografií ze soukromých i muzejních archivů. Její vydání podpořilo Město Strakonice, obce Kestřany a Čejetice. Můžete si ji prohlédnout či zakoupit ve vodňanském infocentru.

 

Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 11/2013

29. 10. 2013

Nečekané setkání

Obrázek - Nečekané setkání V první polovině září bývá zpravidla v našem muzeu a galerii rušno. Do města přijíždějí návštěvníci, kteří si chtějí pobyt užít mimo turistickou sezónu. Jsou většinou velmi zvídaví a dokážou překvapit nejednou otázkou, ale také zajímavou informací či vyprávěním. Ve středu 11. září navštívil galerii pan Zdeněk Pokorný z České Lípy, synovec vodňaského rodáka  a významného českého nakladatele Otakara Štorcha – Mariena (1897 – 1974). Jeho strýc sice prožil ve Vodňanech pouze první tři roky života (1897 – 1900), ale po celý život si uchovával blízký vztah k rodnému městu, což dokládají jeho trojdílné „Vzpomínky“. Také Štorchův synovec (narozen však v Kolíně) zde prožil stejně dlouhý počátek svého života (1932 – 1935) a Vodňany pro něho stále zůstávají milým místem. Při prohlídce zavzpomínal především na svou maminku Annu, která se v roce 1931 do zdejší lékárny přivdala z dalekého Kolína, kam se naopak z vodňanské lékárny její rodiče přestěhovali v roce 1900. V červnu 1935 se opět se svou rodinou stěhovala zpět. V Kolíně se nachází rodinná hrobka, ve které je pochován i její bratr Otakar Štorch – Marien.


J. Velková, Foto Miloslav Vaněček, Zpravodaj města Vodňany 2013/9

12. 9. 2013

Vlakem opět do Vodňan

Obrázek - Vlakem opět do Vodňan Za plného slunce jsme druhou zářijovou sobotu vítali ve Vodňanech parní vlak a slavnostně si připomněli 120. výročí příjezdu prvního vlaku do našeho města. Zároveň v rámci Dnů evropského dědictví 2013 bylo přístupno devět historických památek, které za doprovodu průvodců navštívilo 663 zájemců. Významné výročí si budete mít možnost užít i na dalších akcích. Ve čtvrtek 3. října v 19,00 hodin v městské galerii se bude konat přednáška o trati Číčenice – Prachatice Mgr. Pavla Fencla, ředitele Prachatického muzea. V sobotu 5. října bude otevřena v infocentru výstava o železnici za podpory spolků Jižní pošumavská dráha & Stifterův spolek pošumavských železnic (potrvá do konce roku). Ve stejný den v 8,30 hodin přijede na vodňanské nádraží zvláštní motorový vlak, který bude vypraven z Písku do Nového Údolí po stopách slavných fotografů Šumavy – otce a syna Seidlových. Vlak vyjíždí při příležitosti 5. výročí otevření Muzea Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově, bude mít omezenou kapacitu a je potřeba si rezervovat jízdenku. Zajištěna je nejen komentovaná jízda a prohlídka s průvodci v Prachaticích a ve Volarech, ale i přeprava autobusem ze Stožce, přes České Žleby, Phillipsreut do Haidmühle. Při zpáteční cestě zde vlak zastaví v 18,45 hodin. V polovině října vyjde díky finanční podpoře Jihočeského kraje nová turistická brožurka „Plnou parou do Vodňan“, kterou budete moci získat zdarma ve vodňanském infocentru. K dispozici bude nejen v českém jazyce, ale také v angličtině a němčině. Najdete v ní fotografie Vodňan, historické zajímavosti i soupis událostí na trati č. 197 za dobu jejího provozu.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/9

12. 9. 2013

Návrat Josefa Miloty do Vodňany

Někteří umělci se do vodňanské galerie pravidelně vracejí podobně jako čápi do hnízda na bývalém pivovarském komíně naší radnice. Vyhlížíme je, těšíme se na ně a doufáme, že nezapomenou přiletět. Když oblíbenému umělci předáváme díla z právě skončené výstavy, doufáme, že řekne: „Uvidíme se zase příště, i když to bude asi za pár let.“ Před pěti lety malíř Josef Milota ukládal své obrazy v protivínském ateliéru a přitom řekl, že doufá, že se zase setkáme. Občas se pak zajel podívat na výstavu a také se zeptat, zda s ním počítáme. My se tak mohli opět těšit. Malíř po celou dobu nezahálel. Téměř pravidelně skicoval oblíbenou krajinu, aby zvolený námět mohl přenášet na desku nově vznikajícího obrazu v klidu domova. „Jižní Čechy nám byly dány, aby je malíři malovali.“ Citát z katalogu akademického malíře Františka Líbala jakoby zasel semínko celoživotní lásky k rodné krajině a k malování. Právě návštěva výstavy tohoto umělce podpořila skrytou touhu a nasměrovala tehdejšího mladého muže k činnosti, která se mu stala osudovou. Otevřená krajina širokého starého koryta řeky Blanice v okolí Protivína, jihočeské rybníky a blata byly od počátku pro začínajícího malíře nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Voda je nejčastějším námětem jeho obrazů dodnes. Dramatičnost tohoto přírodního živlu podtrhují stále putující mraky, které nikdo z nás nedokáže nikdy zastavit. Malíř jejich podobu však v určitý okamžik přenese na plátno, jakoby je pro nás zabrzdil. Především krajina okolo Třeboně splňuje jeho představy o předloze k zamýšlené kompozici. Zde nachází barvy, kterými v souladu s vlastními pocity nejčastěji maluje milovanou krajinu. Návštěvník se tak na výstavě prochází jižními Čechami a očima výtvarníka vnímá jejich malebnost, snivost a neopakovatelnost. Patří k ní i květinová zátiší. Sám umělec je se svou manželkou nadšeným zahradníkem. Je vášnivým houbařem a vztah k přírodě je mu vším. Svými obrazy podporuje v každém z nás nejen lásku k místům, kde žijeme. Vtahuje nás do děje proměnlivé krajiny a nabádá k jejímu uchování – a to skutečně, ale především v našem srdci. Blížíme se k době, kdy nás každoročně čápi opouštějí a vydávají se na dlouhou cestu. Opět si uchováváme naději na jejich příští návrat. Dnes jsme se sešli ve vodňanské galerii na nové výstavě obrazů malíře Josefa Miloty. Autor říká, že je to návrat poslední. Dovolím si však vyslovit přání, aby nenechal svůj ateliér zapadat prachem a stále maloval krajinu, kterou má rád.  Uchoval tak naději příštího návratu do oblíbené galerie pro sebe i pro nás. Umělcovou výstavu ve vodňanské galerii můžete navštívit do 29. září 2013.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/8

28. 8. 2013

Drahonice a Albrechtice včera a dnes

Obrázek - Drahonice a Albrechtice včera a dnes První písemná zmínka o Drahonicích a Albrechticích pochází ze dne 6. dubna 1253. Dochovala se listina vydaná králem Václavem I. pro špitál sv. Františka při kostele sv. Petra v Praze, ve které jsou obě vsi uvedeny. Dnes jsou Drahonice samostatnou obcí a částí obce jsou blízké Albrechtice s 65 obyvateli. V Drahonicích žije 291 občanů. Letošní 760. výročí dochované první písemné zmínky provázelo nejen uspořádání výstavy, ale také vydání nové publikace. Již v roce 2011 se v kulturním sále v Drahonicích konala výstava fotografií „Drahonice a Albrechtice – včera a dnes očima osadníků“. Výborný nápad podpořila řada obyvatel obou vesnic. Bylo se skutečně na co dívat a také na co vzpomínat. Výstava se stala motivací ke vzniku publikace stejného názvu. Její čtenář se tak může seznámit se stručnou historií, kterou autorka Marie Janoutová dokládá také citáty z kronik, ale především s pestrým společenským, kulturním a sportovním životem. Nechybí kapitola o slavných rodácích i osobnostech a výčet rychtářů, starostů a předsedů obce Drahonice od roku 1848. Nejdůležitější a nejširší součástí knihy jsou fotografie, a to především ze soukromých archivů. Uvedenou knížku jistě rád vyhledá nejen drahonický a albrechtický rodák, ale i každý zájemce o regionální historii jižních Čech. Zájemci si mohou knihu prohlédnout a případně zakoupit ve vodňanském infocentru.


J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/8

26. 8. 2013

Putování po zašlých časech starých Vodňan na pohlednicích

Obrázek - Putování po zašlých časech starých Vodňan na pohlednicích Vodňanský patriot a spisovatel Rudolf Berka, letošní jubilant, připravil svým čtenářům milý dárek – novou publikaci. V loňském roce prolistoval archiv fotografií a pohlednic zdejšího muzea. Podíval se do několika soukromých sbírek a také do té vlastní. Vybral 55 historických fotosnímků, které připomínají půvab našeho města v uplynulých dobách. Autor je doprovodil obsahově zajímavým textem o jednotlivých vyobrazených místech a o jejich historii, kterou nejen zná díky četbě a studiu, ale i o tu, kterou zde prožil. Tak se v příběhu města odráží také jeho životní zážitky a zkušenosti. První zastávkou je nejfotografovanější místo – vodňanské náměstí a následuje dominanta kostel Narození Panny Marie. Z náměstí nasměroval k mlýnské stoce do části „Vodňanské Benátky“.  Nejvíce překvapení pro čtenáře našel v ulicích města. Vybral snímky z ulic Alešova, Husova, Písecká, Heritesova, Palackého, Jiráskova, Vrchlického, Majerova, Mlýnská, Dr. Hajného, Kampanova, Stožická a Žizkovo náměstí. Na okraji města se s ním projdeme alejí v době před stavbou Rybářské školy k rozcestí s kapličkou, zahledíme se na kapli sv. Vojtěcha a vykročíme ještě k nezregulované řece u Mosteckých mlýna, kde dováděla kupa dětí. Koupání ve třicátých letech minulého století nabídne v úhledném prostředí městská plovárna Na Rechlích. Vydaný soubor komentovaných fotografií určený nám Vodňanským. Potěší ty, kteří sem již jen občas přijíždějí na návštěvu, ale především současné občany. Publikaci vydalo Městské muzeum a galerie Vodňany. Do tisku ji připravila firma PTS s. r. o. Vodňany. Zájemci si knížku „Bejvávalo … - Po zašlých časech starých Vodňan“ mohou prohlédnout i zakoupit ve vodňanském infocentru, které je v létě otevřeno každý den.

Cena 130 Kč

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/6

11. 6. 2013