Spisovatel Julius Zeyer obdivoval dům, ve kterém mu rodina přítele Františka Heritese našla v letech 1889 – 1899 druhý domov ve Vodňanech. Sám ho nazýval „paláčík“, ale tradičně se v jeho době užívalo pojmenování „U čápů“. Vysvětlení popsal ve Vodňanských vzpomínkách F. Herites: „ Domu se tak říkalo, protože na něm po dlouhá léta hnízdili každoročně čápi, až jednou nějak bylo jim ublíženo, i nepřilétali pak už několik jar; na střeše za komínem však dosud hnízdo a snad přece jednou sympatický aristokrat mezi ptáky zapomene na lidské křivdy a přiletí.“ Tak v literární historii zůstalo zaznamenáno zatím nejstarší známé místo s čapím hnízdem na Vodňansku, a to v době, kdy čáp bílý byl považován za vzácného hosta jižních Čech i jižní Moravy. Od té doby až doposud „Zeyerův dům“, sídlo Středního odborného učiliště služeb, již nikdy čápi nevyhledali. Jsou však jiná místa, kam snad nejpopulárnější a velmi sledování tažní ptáci pravidelně přilétají.

Sochaře Ladislava Janoucha váže k jižním Čechám několik pevných pout. Studoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde na celý život získal některé kamarády – výtvarníky. Je obdivovatelem a zároveň sběratelem rozsáhlého výtvarného díla Vojtěcha Kubašty, jehož úžasné pohlednice Vodňan se prodávají dodnes. Rád přijal tak pozvání do městské galerie, ve které v roce 1984 V. Kubašta vystavoval. S sebou přivezl především své přátele a také průřez ze své tvorby. Sochy ve sportovním dynamickém pohybu, alegorie z antického bájesloví nebo torza ženských linií. Bez ohledu na obtížnou přepravu představuje svá díla v širokém spektru materiálu – dřevo, mramor, opuka, bronz, laminát … Sochy k návštěvníkovi promlouvají v harmonii s obrazy a fotografiemi jeho přátel. Soubor zátiší „Po čaji“ Václava Zoubka vtáhne množstvím předmětů a chutného ovoce, jejich kombinací i změnou uspořádání. Přítomnost ženy při „stolování“ někdy jen tušíme a jindy její silueta ještě nestačila odejít z umělcovy mysli. Malíř nám vlastně nechce prozradit, s kým čaj pil? V. Zoubek na výstavu zařadil také olejomalby inspirované vodní hladinou. Potěšil tak nás Vodňanské! Již podruhé zde vystavuje malíř, grafik a ilustrátor Josef Velčovský, který je zároveň pozoruhodným cestovatelem. Nepíše deníky, články, nedělá videoprojekce a přednášky. Svá pozorování známých i neznámých koutů světa přenáší do imaginativních a poetických krajin. Dokáže překvapit promyšlenými a jednoduchými symboly, které nás nenechávají na pochybách, odkud nám „posílá“ svůj humorný pozdrav. Nakonec překvapený autor mohl vystavit i obraz, který mu byl před několika lety ukraden. Fotograf Ivan Král často projíždí naše město z Prahy na Šumavu a zpět. Krajiny z okolí Nové Pece a Lipna nejsou jen kolekcí barevných fotografií, ale jedná se o obrazy. Autor tu jasně dokládá, že i v době kvalitní digitální techniky dostupné téměř všem nelze bez talentu a uměleckého zaujetí vytvořit hodnotné fotografické dílo. Výtvarník Aleš Knotek nám na první pohled dává největší svobodu. Návštěvníci procházejí okolo rozměrných obrazů, jejichž názvy podporují ještě více poletující fantazii v jejich mysli. Alchymie kombinované techniky je v souhře s úspornou kresbou. Na druhý pohled se vše ale změní. Jsme na cestě lidského života, kterou se všemi těžkostmi i radostmi šlapeme všichni.

Všichni vystavující umělci se umí především pozorně dívat na vše, co je obklopuje a co se děje v jejich blízkosti. Svá pozorování uvážlivě vkládají do svých děl. Využijte i Vy svého zraku a přijďte se podívat. Výstava bude přístupná do 15. května 2016.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 2016/4

Malíř Josef Krejsa se narodil 14. března 1896 v Husinci. Vyučil se u malíře dekorací Františka Kováře v Netolicích, u kterého například spolupracoval na malbách interiérů zámku v Libějovicích. Ani světová válka ho neodradila od pilného samostatného studia výtvarného umění a vlastní tvorby, přestože musel stejně jako většina tehdejších mladých mužů narukovat. V roce 1914 byl poslán na ruskou frontu, kde byl raněn. Po nezdařeném následném útěku byl poslán do zajateckého tábora v Itálii. Zde se později zapojil do protirakouského odboje. Po propuštění z armády pracoval v malírně Národního divadla a zahájil akademická studia u Maxe Pirnera. Ze zdravotních důvodů se však musel vrátit domů do Husince. Poté se soustředil především na regionální témata ve své malířské a grafické tvorbě. Mistr krajinomalby se uchýlil k intenzivní práci na dřevořezech. Zachycoval architekturu okolních měst a obcí i výjevy z každodenního života. Je autorem výzdoby hřbitovního kostela sv. Cyrila a Metoděje i jednoho z domů v rodné obci. Vodňanská galerie má ve své sbírce několik Krejsových děl, zejména mimořádnou olejomalbu „Vodňany od západu“ i drobný dřevoryt s kostelem Narození Panny Marie. Umělec zemřel 21. dubna 1941 v Husinci v pouhých 45 letech. Výtvarnou pozůstalost malíře spravuje Město Husinec, které při příležitosti 120. výročí umělcova narození laskavě zapůjčí rozsáhlý soubor děl do městské galerie. Vodňanská výstava bude navíc obohacena o obrazy ze sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a Prácheňského muzea v Písku. Slavnostní vernisáž se bude konat v neděli 22. května v 14,00 hodin v městské galerii. Srdečně zveme!

Josef Krejsa - Vodňany, kolorovaný dřevoryt

Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 2016/4

Prozaická prvotina Do tmy autorky s literárním jménem Anna Bolavá skrývá dramatický příběh nemocné ženy. Vášnivá sběračka léčivých bylin pravidelně vyráží kolem vody ke mlýnu. Omámená rozkvetlými lipami neúnavně trhá květy nejen v blízké čtvrti, ale také na březích mlýnského náhonu a nedaleké řeky. Její životní rytmus určuje jediný konkrétní den v týdnu, a to úterý – den pravidelného výkupu suchých léčivek. V každém dalším týdnu je pro ni naplnění všech papírových pytlů kvalitně usušenými rostlinami více a více vysilující. Přestože zkušený čtenář předvídá její nezvratitelný osud, nemůže se od knížky odtrhnout a musí ji dočíst až do konce. Příběh se odehrává v malém jihočeském městě. Spisovatelka dokáže v nás vyvolat až nadšení s jakou erudicí a smyslem pro detail popisuje naše Vodňany, především jejich nejpůvabnější části. Místa, vesměs nejmenovaná – severní předměstí na Písecké, břehy mlýnského náhonu, mlýn, tj. Vodňanské Benátky, ale i přesně určená – Sokolská louka, Buben, řeka, jejíž název snadno připojíme. Na ulicích se občas mihnou již pozapomenuté figurky, které vytvářely kolorit doby intenzivního sbírání bylin. Obraz výkupny nám zprostředkovává návrat do časů Hrabalových pábitelů na našem rynku. Mladá autorka tak dokládá nejen svůj původ z našeho města, ale také výjimečné pozorovatelské schopnosti již od dětských let. Přejme jí, aby blízké město jí mohlo být dobrou inspirací pro další dobré knihy. Publikaci si můžete vypůjčit v Městské knihovně.

J. Velková

Autor hudby a prezentace: Jakub Plachta

Čtyři fotografové – Karel Burda, Pavel Hrdina, Lukáš Ptáček a Roman Sejkot, prožili ve Vodňanech bezstarostné dětství a mládí. Naše město určitě je pro ně synonymem blízkého a přátelského místa s nezaměnitelnou vůní domova. Přesto se fotografování známých Vodňan překvapivě i pro ně stávalo objevným, inspirativním, ale i náročným. Vydali se na jeho náměstí, do ulic, parků i okolní krajiny. Jejich úmyslem nebylo zachytit každé zákoutí či čtvrť, drobnou architektonickou maličkost nebo významný stavební projekt. Společně se však snaží představit město v určité celistvosti a především vám, vnímavým čtenářům, přiblížit jeho půvab. 

Knihu s texty v českém, anglickém a německém jazyce vydává Městské muzeum a galerie Vodňany za finanční podpory Města Vodňany.

Cena: 400,- Kč, (poštovné 100,- Kč)

Fotograf Roman Sejkot, dlouholetý člen vodňanského Fotokroužku a později dosud dlouholetý člen Klubu vodňanských výtvarníků, připravil pro městskou galerii průřezovou výstavu své umělecké tvorby. Studentské počátky černobílé časosběrné fotografie rozvinul až do barevných struktur počítačově sladěných technických kompozic. Návštěvníka přímo ohromuje vývojem technologie a dosud nepoznaných dimenzí nabízených technik. Vrcholem jsou bezesporu plastické 3D fotografie z divadelního prostředí. Cesta z černé komory v malé koupelně domova k současnosti, kdy můžeme v podstatě všichni fotografovat téměř každým záznamovým přístrojem, nebyla však pro Romana Sejkota přímočará. Nejdříve to byly spíše technické překážky. Na vernisáži autor laskavě vzpomenul tatínka svého kamaráda, který mu s důvěrou zapůjčoval zvětšovák. Ten „přežil“ několikeré stěhování na řídítkách kola vypůjčitele. Navíc předpisy socialistické morálky bránily v získávání odvážných modelek dokonce i pro školní fotografické úkoly. Úspěšné absolvování několika škol přineslo autorovi nejen praxi v novinách, ale také témata, v kterých vynikl. Neobvyklá sportovní reportáž o úsilí hendikepovaného sportovce získala dokonce vysoké ocenění World Press Photo. Cenu, která je i na pohled krásná, fotograf vůbec poprvé vystavuje! Možnost fotografovat herecké a baletní výkony v Národním divadle ho jistě naučila nekončící trpělivosti, které se v mládí občas nedostává. Komerční zakázky, CD a kalendáře se jistě neobešly bez diskuse a ústupků v umělcově záměru s představou objednatele. Stěžejním fotografovým tématem vždy zůstává ladnost a krása lidského a především ženského těla. Sejkotova krajinová kompozice není nikdy opuštěná. Hra těl je sladěna s hrou slov v názvech jeho fotografií. Nenajdete fotografii bez názvu. Výstava „BrainSen – Sejkotovo mozek (na pozvánce) – Snící mozek“ Vás vtáhne uličkou fotografických záclon do vysněné krajiny přemýšlivého fotografa. Vstupte! Otevřeno je do 22. listopadu 2015 v městské galerii.

J. Velková, foto Marie Kočárníková, Zpravodaj města Vodňany, říjen 2015

Dny otevřených ateliérů patří mezi oblíbený projekt Jihočeského kraje. Jeho aktivními účastníky v minulých letech byli i vodňanští výtvarníci a fotografové. V roce 2013 připravili členové Fotoklubu Vodňany jednodenní portrétní ateliér v prostorách městské galerie. Právě byla neděle. Každý návštěvník, který neváhal a nechal se vyfotografovat, si mohl vybrat zajímavý muzejní artefakt a dokonce se i přestrojit. Nabídku využili také milovníci kulturního dění z Protivína. Mezi nimi výtvarník Štěpán Mareš. Fotoaparát na něho zamířil Michal Kočan a hned několik fotografií putovalo přes radčický kopec. Fotograf se dočkal nejen poděkování, ale také pozvání do protivínského ateliéru. Vyrazil tam pochopitelně s fotoaparátem. Vznikl tak soubor překvapivých nedělních portrétů Štěpána Mareše. Ten se připojil se souborem kreseb Básníci Šumavy s překvapením pro vodňanské. Jedna kresba je věnována Wilibaldu Böhmovi, německému učiteli i vodňanskému rodákovi. K údivu badatelů se v našem městě před 140 let narodil 29. října 1875. Otec Wilibald, úředník, pocházel z Prachatic, ale maminka Marie roz. Vondrášková z Vodňan. Učil ve školách ve Veveří u Nových Hradů, Starých Hodějovicích, Českých Budějovicích a Hořicích na Šumavě. Psal verše a povídky. Je autorem hry Doktor Faustus pro loutkové divadlo. Vydal soubor šumavských pověstí. Zemřel 19. prosince 1956 v bavorském Obergessetshausenu. Městské muzeum a galerie Vodňany se i letos zapojí do projektu Dnů otevřených ateliérů, které proběhnou v říjnu 2015. Na jejich překvapení Vás pozveme další měsíc. Přátelská výstava výtvarníka z Protivína a fotografa z Vodňan je v městském muzeu otevřena do konce září 2015. Překvapte je svou návštěvou. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 8/2015

Fotografie a příběhy stopařek a stopařů z českých silnic zapůjčil do vodňanského infocentra spisovatel, novinář a cestovatel Jan Cempírek z Českých Budějovic. Právě s autostopem se nejvíce setkáváme v letních měsících, kdy na nás přátelsky i prosebně častěji mávají převážně mladí lidé na kraji silnic. Doufají, že zastavíme a snad je dovezeme alespoň o kousek dál. Autor výstavy, vyznavač této formy dopravy a hlavně vnímavý řidič k osudům náhodných spolujezdců se snaží nejen obrazem, ale také slovem přiblížit nálady a touhy lidí „na cestě“. Ve dvaceti krátkých příbězích nám předává tak svou lásku k cestování, pochopení pro lidské slabosti a především obdiv k vytrvalosti, s kterou někteří stopaři „jedou“ do vytouženého cíle. Na jeho výstavě se začněte dívat, pak si přečtěte jeden náhodně vybraný krátký text… Určitě Vás nebude třeba nutit a přečtete si všechny. Srdečně zveme do 30. září 2015.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 7/2015

Fotograf František Zemen ze Strakonic přivezl do Vodňan soubor fotografií přírody, rostlin a zvířat převážně z regionu Prácheňského kraje, kam patří nejen Strakonicko, ale i Vodňansko aj. Jedná se o velmi zkušeného autora a jeho záběry dojímají především neuvěřitelnou trpělivostí a odpovědným přístupem ke kompozici, ale i přírodě samotné. Fotografuje od roku 1950, a to nejen krajinu a její přirozené obyvatele. Nadšeně se věnoval reportážní fotografii folklórních tradic, zejména z Mezinárodních dudáckých festivalů. Fotografie publikoval v regionálním tisku i v knihách. Patří mezi zakladatele úspěšné Mezinárodní výstavy ŽENA ve Strakonicích, která se pravidelně konala od roku 1970 do roku 1992. Zodpovědně vždy také přistupoval k získávání odborných znalostí z vybraného uměleckého oboru. V letech 1974 až 1976 absolvoval Školu výtvarné fotografie pod vedením prof. Jána Šmoka z FAMU. Od roku 2003 pravidelně vystavuje především fotografie ze svých toulek přírodou. Společně s fotografem Ivanem Janou představili svou tvorbu na téměř dvacítce výstav v jihozápadních Čechách. Náhlý odchod dlouholetého přítele z našeho světa ho v loňském roce naštěstí neodradil od záměru potěšit i návštěvníky ve Vodňanech. Jeho fotografie jsou mimořádným svědectvím krás okolo nás. Jsou důležitým vzkazem pro nás všechny, stejně jako autorova slova: „Není dobré podceňovat fotografie přírody. Lidí přibývá a přírody ubývá. Velmi ubývá! Následující generace se možná budou moci přesvědčit jen na fotografiích, jak vypadaly hory, lesy, řeky a podivuhodné detaily přírody, dokud je lidská chamtivost a hloupost nezničily.“

Výstava fotografií Prácheňským kraje Františka Zemena v bývalé synagóze ve Vodňanech potrvá do 16. srpna 2015.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 7/2015