My a média

Kapli sv. Vojtěcha na dohled někdejšího královského města Vodňan založil roku 1730 zdejší měšťan Kristián Jonáš, tesařský mistr. Vysvětil ji o svátku sv. Vojtěcha 23. dubna 1732 vodňanský děkan a okrskový vikář P. Antonín Vokoun. Kaple nese zasvěcení sv. Vojtěcha, sv. Antonína Paduánského a sv. Maří Magdalény. Zakladatel i jeho vnuk v ní nalezli místo posledního odpočinku. Za vlády císaře Josefa II. byla kaple v roce 1787 uzavřena z důvodu plošného rušení nadbytečných sakrálních objektů a prodána do soukromých rukou. Nového vysvěcení se dočkala roku 1816. Od roku 1860 až doposud přináleží do majetku města Vodňan. Dekorativní malba interiéru z roku 1896 byla v roce 1994 rekonstruována a restaurována Janem a Dagmarou Hálovými, ak. malíři restaurátory z Lažánek u Blatné. Nový oltářní obraz sv. Vojtěcha namaloval ak. mal. Alois Martan ze Strakonic. Na přilehlém pozemku byl v roce 1960 zřízen v současnosti užívaný hřbitov. V kapli se konává poutní bohoslužba Římskokatolické farnosti k svátku sv. Vojtěcha. Od roku 2013 slouží také k bohoslužbám Pravoslavné církevní obce Č. Budějovice.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2015/1

Touha navštěvovat exotické země může mít zcela neobvyklou podobu. Ne všichni se vydají na skutečnou cestu. Někteří jsou příznivci cestopisných filmových dokumentů a knih, nebo milovníci fotografických časopisů, ale také barevných fezovek. Jedná se o tištěné nálepky z obalů pro fezy, které se úspěšně na počátku 19. století začaly vyrábět ve Strakonicích. Tyto muslimské pokrývky hlavy byly zpočátku určeny převážně pro příslušníky turecké armády. Pestrobarevné nálepky se začaly používat okolo roku 1850, protože i tehdy platilo, že pěkný obal snáze prodá v něm ukrytý výrobek. Fezovky byly tištěny velice kvalitní tiskařskou technikou a barvami. Většina z nich byla opatřena ochrannou lakovou vrstvou. Jejich barvy doslova září. Převážně se jedná o hodnotné reklamní kresby a některé jsou zdařilým uměleckým dílem. Návrhy fezovek byly zadávány významným ilustrátorům a malířům zemí, které fezy odebíraly. Na kresbách s typickou orientální výzdobou je bohatě zastoupen svět exotické flóry a fauny – lvi, tygři, žirafy, velbloudi, sloni, papoušci, labutě, pštrosi aj. Oblíbené bylo i zobrazení technických vynálezů – velocipédy, automobily, parní lokomotivy, zámořské lodě, rušné přístavy, balóny aj. Fezovky jsou nositelkami historických pohledů na Vídeň, Paříž, Bospor, egyptské pyramidy v Gíze, Eifelovu věž aj. Obrázky doprovází arabské písmo a ocenění výrobků na veletrzích. Pravděpodobně přitažlivé náměty a jejich dokonalé provedení přimělo sběratele rozšířit svou zálibu o nový obor. Známý vodňanský sběratel pan Jaroslav Šikl kouzlu fezovek podlehl již v dětství. Svou sbírku buduje déle než 50 let. Přestože nové fezovky již nevznikají, podařilo se mu jich shromáždit na čtyři sta. Nyní připravil malý výběr pro návštěvníky vodňanského infocentra, kde se tak můžete na chvíli ponořit do světa plného exotiky, romantiky a krásy, a to do 28. března 2015.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2015/1

V letních měsících jste si na výstavě „Umění restaurovat“ mohli prohlédnout cenné předměty - nábytek, korouhve, sochy a obrazy ze sbírky muzea a galerie, které byly v 21. století obnoveny převážně za finančního přispění Města Vodňany a Jihočeského kraje.
Letošní smutné 100. výročí od vypuknutí I. světové války nás přivedlo k péči o vojenské předměty. Prostřednictvím podpory zřizovatele a grantové podpory Jihočeského kraje byl zakonzervován soubor 53 ks vojenských čepic, brašen a opasků Kateřinou Pittlovou, restaurátorkou textilu, v hodnotě 77 600,-- Kč.

Na základě doporučení Mgr. Romana Lavičky, Ph. D., pracovníka Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích, byla podána žádost o podporu restaurování dvou pozdně středověkých sošek – Archandělů Gabrielů z 15. století. Obě pochází z pozůstalosti spisovatele Julia Zeyera. Projekt jejich obnovy ve výši 127 200,-- Kč byl přijat a následně probíhal za téměř 50 % podpory Jihočeského kraje. Díky šikovnosti akademické malířky Jany Záhořové došlo k úžasné proměně obou polychromovaných dřevořezeb. Restaurátorka musela při postupu své práce zohlednit řadu nových poznatků. Chemicko-technologický průzkum například odhalil použití novátorské (v dané době) techniky malby barevným sklem, která je připisována pozdějšímu období. Novinkou bylo i zjištění původních zlatých vlásků. Obě sošky, které se již vrátily do Vodňan, jsou mimořádným uměleckým dílem. Nejen znalý dřevořezbář či sochař užasne nad zručností neznámého umělce i současných restaurátorů.

Restaurátorka ak. mal. Jana Záhořová po osmi měsících trpělivé práce předala vodňanskému muzeu obnovené středověké sošky. Patří jí poděkování za mimořádný restaurátorský počin.

Pokladem se letos pro muzeum staly také bronzové předměty, které do vodňanské sbírky věnoval pan Zdeněk Kříž z Vodňan. Odborně je zpracoval doc. Ondřej Chvojka, Ph. D., archeolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Jedná se o bronzový hrot šípu s tulejkou a fragment čepele bronzové dýky ze střední doby bronzové a bronzové dlátko ze starší doby bronzové. Další předmět bronzová spona je nyní předmětem zkoumání. Nálezy budou publikovány v odborné literatuře.

Publikace Rudolfa Berky Bejvávalo – Po zašlých časech starých Vodňan a Tenkrát ve Vodňanech vyvolaly mimořádný ohlas mezi čtenáři i posluchači Českého rozhlasu. Přínosné byly časté písemné reakce pamětníků pro samotného autora i muzejní archiv. Pan Jan Parýzek z Chebu osobně přivezl deník své tety Berty Parýzkové, vodňanské kloboučnice. Deník začala psát v den mobilizace 27. 7. 1914, kdy odjel do kasáren a následně na frontu její manžel František. V deníku si také vedla pro regionálního historika zajímavé záznamy objednávek oprav a výroby stínítek k lampám. Cenný deník vodňanskému muzeu pan Parýzek daroval.

Poděkování patří nejen panu Křížovi a panu Parýzkovi, ale také dalším zde nejmenovaným dárcům, kteří vodňanské muzeum a galerii v roce 2014 podpořili a rozšířili nejen jeho sbírku, ale především naše poznání o minulosti Vodňanska.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/11

Téměř 150 posluchačů se zúčastnilo semináře „Jak číst v lidských kostech“ antropoložky Mgr. Marcely Horákové z neziskové organizace Labrys, která usiluje o ochranu a záchranu archeologického kulturního dědictví. Ve dnech 23. a 24. října v městské galerii proběhlo šest přednášek s promítáním a praktickými ukázkami.

Město Vodňany leží v příjemné rovinaté krajině na okraji Českobudějovické pánve, obklopeno rybníky. Nevysoké hory jsou na dohled a výstup na několik zakulacených kopců umožňuje neopakovatelné pohledy na město a okolní krajinu. Členitá zákoutí lesů, luk, polí a vodních hladin lákají malíře k jejímu uměleckému zachycení kresbou i malbou. Vodňansko si tak k sobě osudově připoutává duše umělců, podobně jako protékající řeka Blanice spojuje pravý a levý břeh této části jižních Čech. Dochované obrazy nedokumentují pouze určitou historickou podobu města a jeho okolí, nereprezentují jen umělecký názor a zručnost svých tvůrců, ale především nám uchovávají pocity a touhy do nich vložené. Při jejich prohlížení se díváme na naše oblíbené město a milovanou krajinu.

Do sbírky Městského muzea a galerie Vodňany patří téměř 100 vyobrazení Vodňan a jejich okolní krajiny. Nejstarší pochází z roku 1833, kdy město navštívil císař František I. s manželkou Karolinou Augustou. Obrazy jsou vytvořeny různorodými výtvarnými technikami. Mezi jejich autory najdeme významné malíře i šikovné samouky. Často se jedná o učitele. Rozmanitost ucelené sbírky vodňanských vedut se stala inspirací k vydání nového výběrového katalogu Paměť obrazu města Vodňan. Publikační záměr byl finančně podpořen Jihočeským krajem v rámci grantového programu Podpora muzeí a galerií.

Veduta – umělecké ztvárnění obrazu města, je bezesporu důležitým historickým pramenem pro poznávání jeho dřívější podoby. Její existence, a to především ta přesně časově určená, může napomoci při záchraně cenných stavebních památek, drobných architektonických staveb či zdobných prvků. Soubor vodňanských vedut ve sbírce městské galerie není jistě uzavřen. Zájem o tradiční kresbu historických památek a krajinomalbu si výtvarníci předávají z generace na generaci. Přání zachovat kouzlo historického sídla v hradbách je nutné podporovat naší soustavnou snahou, zájmem a péčí. Vodňany pak zůstanou nadále přitažlivými pro výtvarnou tvorbu profesionálních i amatérských malířů.

Barevný katalog Paměť obrazu Vodňan si můžete prohlédnout či zakoupit v městské galerii. Velká část obrazů zařazených do katalogu je nyní vystavena v městské galerii do 23. listopadu 2014.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/10

Dobové fotografie a publikace Vodňany 1336 – 1936 dokládají důstojnost a bohatost celoročních oslav 600. výročí vydání nejdůležitější dochované středověké listiny – „vodňanského“ privilegia krále Jana Lucemburského. V jubilejním roce se Klub československých turistů ve Vodňanech rozhodl některé tehdejší značené stezky pojmenovat po nejvýznamnějších literátech našeho města a okolí. Připomeňme si ve zkratce jejich trasy.

1. Cesta spisovatele Julia Zeyera, červěně značená, 6 km dlouhá, mířila z náměstí přes Žižkovo náměstí a Budějovickou ulicí na travnatou cestu do Lázní Maří Magdalény v Chelčicích. Poté alejí k Novému zámku v Libějovícíh a jeho parkem až na Lomec.

2. Cesta spisovatele Františka Heritese, červeně značená, 9 km dlouhá, mířila z náměstí ulicí Rechle okolo plovárny, po lávce na hráz rybníka Hlubokého a od Martinců mlýna do Krašlovic. Pak vystoupala až na vrchol Hradu k zděnému sloupu s hraničním kamenem (obnoven nákladem Lesů ČR v roce 2004).

3. Cesta autora odborných učebnic Dr. Antonína Majera, modře značená, 9,5 km dlohá, navazovala na „Cestu Františka Heritese“ na vrcholu Hradu, z vyhlídky na Pošumaví se vracela do Vodňan přes Vitice okolo Karásků mlýna a po hrázi Nového rybníka.

4. Cesta básníka Otakara Mokrého, žlutě značená, 8 km dlouhá, vedla z náměstí Husovou ulicí do uličky V líse a navázala na stezku Po Trubách, okolo rybníčku Rýdlovky a pak pokračovala lesem až k božím mukám sv. Linharta. Z Vodňanských Svobodných Hor zamířila na vrchol Svobodné Hory (Haniperku). Letos uplynulo 160 let od narození O. Mokrého a zároveň stezka Po Trubách byla obnovena.

5. Cesta spisovatele Josefa Holečka, zeleně značená, 5,5 km dlouhá, začínala na náměstí a ulicemi Heritesovou a Holečkovou zamířila přes železniční přejezd Stožickou ulicí do Stožic. Pokračovala do Křepic a lesem stoupala do kopce k soše sv. Jiří.

6. Cesta náboženského myslitele Petra Chelčického, modře v bílém poli značená, 6 km dlouhá, vedla shodným směrem jako „Cesta Josefa Holečka“ z náměstí k železnici a pak po silnici do Chelčic, vesnicí a poli na vyhlídku ke kříži na lomeckém rozcestí. Turista se pak mohl rozhodnout, zda půjde ke kostelu Jména P. Marie na Lomci, nebo delší cestou do zámku Kratochvíle.

Značené cesty prošly sice určitou proměnou a jubilejní pojmenování upadla většinou do zapomnění. Tehdejší i současné turistické stezky však vybízely a vybízejí k zdravému pohybu v přírodě a k zájmu o malebná místa v našem okolí.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/10

Před dvaceti lety v neděli 1. ledna 1995 byli občané dvou jihočeských měst Vodňan a Bavorova poctěni návštěvou tehdejšího prezidenta České republiky Václava Havla. Jednalo se bezesporu o mimořádnou událost. Prezidenti na vodňanské náměstí dosud přijížděli skutečně zřídka. Dne 7. června 1924 při své cestě do Českých Budějovic navštívil naše město první prezident samostatného Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Při stejné cestě dne 18. května 1961 zopakoval návštěvu Vodňan Antonín Novotný, třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Dlouhodobé a trpělivé čekání na našeho státníka ve funkci bylo odměněno možným setkáním s osobností světového významu. Příležitost novoročního zážitku s Václavem Havlem si v hojném počtu nenechali ujít, a to navzdory předpokládané posilvestrovské únavě, nejen občané, ale také novináři, fotografové a filmaři. Na dochovaných fotografiích mačká spoušť snad každý druhý přítomný. Řada tehdejších vodňanských obyvatel má jistě doma v rodinném albu uschovanou fotografickou vzpomínku. Samotnou reportážní dokumentací pro Vodňany byl pověřen Karel Burda s kamerou a Pavel Hrdina s fotoaparátem. V archivu Městského muzea a galerie Vodňany se nachází 150 jeho barevných fotografií. Většina z nich byla zařazena na výstavu „Návštěva Václava Havla ve Vodňanech“ v infocentru. Osobnost českého dramatika, esejisty, jednoho z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77 a politika připomene také výstava fotografií ze života Václava Havla v listopadu 2014 v městské galerii. Autorem souboru Fotografovy vzpomínky na Václava Havla je Pavel Vácha, umělecký fotograf - portrétista. Nejstarší fotografie zachycují Havla v klubu Divadla Na zábradlí těsně po skončení premiéry známé dramatikovy hry Zahradní slavnost. Zachytil také zlomový okamžik – Havlův projev z balkonu Paláce Kinských, řadu důležitých setkání s politiky a umělci – režisérem Milošem Formanem a spisovatelem Jiřím Stránským, ale i oběd s manželkou Olgou … Zahájení výstavy v sobotu 15. listopadu 2014 přislíbil PhDr. Jaromír Zemina, přední znalec moderního umění. Obě výstavy k 25. výročí Sametové revoluce budou otevřeny do 31. prosince 2014.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 10/2014

Prezident Václav Havel dne 1. ledna 1995 ve Vodňanech. Foto Pavel Hrdina

Na dohled od někdejší Bavorovské brány při ohradní zdi děkanského parkánu a v blízkosti původem středověkého mlýna zvaného Hliněný (Mayerů) se nacházelo městské tržiště, na kterém se obchodovalo s hospodářským zvířectvem, převážně s telaty, dospělým hovězím dobytkem, hříbaty a koňmi. Každý dobytčí trh byl bezesporu provázen nejen čilým obchodním ruchem – v jeho průběhu se prodalo i okolo 1000 kusů zvířat, ale také značným hlukem, zápachem a znečištěním prostranství. Z těchto důvodů byl v roce 1929 trh přesunut na pozemky vzdálenější od středu města – k tehdejším stodolám v Bavorovské ulici, na jejichž místě se nyní nachází areál základní školy a gymnázia. Na území původního tržiště byl vybudován městský park. Jeho slavnostní otevření pro veřejnost se konalo dne 17. května 1936. Upravené travnaté prostranství s výsadbou listnatých stromů a keřů bylo oploceno a postranní vstupní branka se večer zamykala. V průběhu let se ne vždy podařilo udržet v parku příjemné prostředí a zdařile obnovovat chátrající mobiliář. Plot s bránou i brankou zanikl. Nevhodně zvolené pískové cesty ohraničené betonovými obrubníky ze 70. let 20. století ztěžovaly bezpečný pohyb v parku a musely být odstraněny. Vítané oživení přinesla na počátku nového století velká prolézačka. Přes veškeré nedostatky hojně navštěvovaný park vždycky býval oblíbeným místem her a setkávání. Dokonce zde stával pouťový kolotoč se střelnicemi. Místo si udrželo lidové označení „dobytčí trh“ či „dobytčák“. Název Náměstí 5. května připomíná začátek ozbrojeného povstání Čechů proti nacistickým okupantům na sklonku 2. světové války v Praze. Obnova parku v roce 2014 je vedena snahou, aby nezaniklo jedno z příjemných vodňanských zákoutí, vyhledávané dětmi i dospělými.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 2014/9
 

Základní podmínkou existence každého lidského sídliště bez ohledu na jeho velikost a počet obyvatel je bezesporu dostupný a dostatečně vydatný zdroj pitné i užitkové vody. Území bohaté na prameny, které byly v minulosti vyhledávaným zdrojem vody pro město Vodňany, se nachází na rozlehlých podmáčených loukách a polích po obou stranách někdejší polní cesty z Vodňan na Pražák. Voda odtud samospádem sváděná přírodním korytem i dřevěným potrubím zásobovala především kašnu na vodňanském náměstí, a to po celý rok. Kašna vždy bývala v zimě zakryta a chráněna před mrazem tak, aby mohla být voda bez přerušení k dispozici všem domácnostem ve vnitřním městě. Přiváděnou vodu obyvatelé nabírali také z „vodovodních pumpiček“ zejména podél Bavorovské ulice. Největším odběratelem pramenité vody byl až do svého uzavření na základě rozhodnutí protektorátních úřadů v roce 1942 měšťanský pivovar. Právě historický potrubní vodovod se ukrývá v místním názvu „Po Trubách“ pro menší lokalitu přiléhající k západní hraně města, nýbrž také pojmenování bývalé pěší cesty i současné cyklostezky.

Na konci 19. století se město Vodňany rozhodlo vybudovat nový vodovod z obavy z nedostatku vody při požárech, ale i z důvodu požadavků obyvatel na dostupnost vody po celém území města. V roce 1893 vypracovala pražská kancelář Ing. Karla Kresse technickou zprávu o stavebním zabezpečení prameniště pod Pražákem ve vzdálenosti asi 2 km od Vodňan. Voda rozváděná v kovových trubkách měla být přivedena nejen do hlavních ulic, ale i do obytných domů. K realizaci však v tomto rozsahu nedošlo. Na konci 30. let 20. století přineslo určitou změnu vybudování vodojemu na návrší severně od města, který čerpal vodu z řeky Blanice. Obyvatelé Vodňan se celoplošného zavedení vodovodu dočkali v 50. letech 20. století.

Vokounův kříž

Téměř uprostřed cyklostezky stojí od ní na dohled tepaný kříž. Původně byl umístěn na samém vrcholu věže vodňanského kostela Narození Panny Marie. V roce 1865 ho za silné bouře srazil blesk. Na věž se již nevrátil a postaven byl při někdejší cestě. Kříž je spojován se jménem děkana Antonína Jana Václava Vokouna (1691 – 1757). V době jeho působení ve Vodňanech zachvátil město v květnu 1722 veliký požár. Jeho rozsáhlých katastrofálních následků nezůstala ušetřena budova děkanství ani samotný chrám. Památkou na úsilí děkana Vokouna při opravách budov a nápravu škod po požáru je nejen dochovaná barokní podoba fary, ale také největší vodňanský zvon sv. Marek, odlitý roku 1725, a právě tento kříž.

Zájemci se více informací z vodohospodářské historie našeho města mohou dočíst ve výborné knize Rudolfa Berky Vodňanské vody. Osobnost děkana Vokouna a jeho dobu mapuje muzejní sborník z roku 2008 za autorského a redaktorského přičinění PhDr. Pavly Stuchlé, Ph. D., odborné pracovnice Městského muzea a galerie Vodňany.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňan, 2014/9

Dne 1. září 1904 nastoupil Florian Fencl na místo kaplana do Vodňan, aby zde nakonec prožil většinu svého života ku prospěchu věřících spoluobčanů i města samotného. Narodil se 2. května 1879 v Adamově u Č. Budějovic. Do obecné školy chodil v Rudolfově. V roce 1899 odmaturoval na Jirsíkově gymnáziu v Č. Budějovicích. Pokračoval studiem teologie. Na kněze byl vysvěcen 20. července 1903. Před nástupem do Vodňan působil v Bošilci. Povinnosti ho zpočátku krátce odvolaly do Strakonic a Protivína. Ve Vodňanech se zcela natrvalo „usadil“ v roce 1910. V kostele Narození Panny Marie odsloužil v neděli 7. července 1918 mši za národní samostatnost. Jeho vlastenecké a kulturní působení dokládá především redaktorská práce ve věstníku Okrašlovatel, později Náš domov, který vydával Okrašlovací spolek ve Vodňanech. Velmi cenným redakčním počinem bylo v roce 1914 vydání Almanachu Královské město Vodňany a okolí. Napsal několik knih a aktivně publikoval v řadě periodik. Sesbíral vzpomínky na Julia Zeyera ve Vodňanech. Je autorem zásadního díla vodňanské historie 20. století - „kroniky válečných let (1938 – 1945)“ Soumrak a svítání. Hodně cestoval po Čechách, Slovensku, Německu, Podkarpatské Rusi, ale navštívil také Egypt a Svatou zemi. O cestách přednášel a naopak do Vodňan zval známé osobnosti. Na svých cestách sbíral minerály. Katecheta Fencl byl prvním, který rozpoznal křepické resp. vodňanské zlato při jeho nálezu v roce 1927. Jeho zásluhou se podíl zlata nachází ve sbírce vodňanského muzea. V průběhu německé okupace ho ukryl, aby ho ochránil před odcizením. Založil dobročinný spolek Mikuláš na podporu dětí z nemajetných rodin. Inicioval založení spolku pro postavení pomníku obětem 2. světové války na Kulovatém vrchu u Radčic. K jeho realizaci však nedošlo. Florian Fencl zemřel 28. prosince 1951 ve Vodňanech a byl pohřben na tehdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele. Později byly jeho ostatky uloženy do kněžského hrobu na nově zřízeném hřbitově u kaple sv. Vojtěcha. Svou činností usiloval vždy o rozvoj vzdělanosti, kultury a duchovna v našem městě. Připomínají to jeho knihy, historické a vlastivědné články, povídky i básně. Ve vodňanském muzeu je uchováváno klekátko, na kterém se jistě často modlil za naše město a jeho obyvatele. Florian Fencl prožil příkladný život, naplněný aktivitou a obětavostí pro své současníky, ale i pro nás budoucí.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2014/8