My a média

Vody Prácheňska

Historický kraj Prácheňský sice zanikl již v polovině 19. století a jeho území zaniklo rozdělením po tehdy novém krajském uspořádání. Přesto nejen ve Vodňanech přetrvává vědomí přináležitosti k Prácheňsku, ale stejně tak v Blatné. Obě města nespojuje jen „prácheňská historie“ a jihočeské rybářství, ale také vztah k výtvarnému umění a k umělcům, kteří si je a jejich okolí vybrali pro svou tvorbu. Ve sbírkách Centra kultury a vzdělávání Blatná a Městského muzea a galerie Vodňany jsou ukryta díla zachycující rybniční krajinu ze středu jižních Čech až k hranicím Plzeňského kraje. Společným záměrem je představit tyto obrazy návštěvníkům galerií v letošním roce v obou městěch. Rok 2013 nebyl zvolen náhodně. Letos uplyne 120 let od narození akademického malíře Václava Štětky, který je ve vybraném souboru bezesporu „hvězdou vodňanského výtvarného nebe“. Umělec prožil v našem městě více než 40 let a výstava bude otevřena k jeho poctě. Některé jeho obrazy zapůjčila Alšova jihočeská galerie v Hluboké n. Vlt. Z blatenské sbírky byly vybrány obrazy Jana Hály, Josefa Hodka, Václava Sedláčka, Aloise Moravce aj. Vodňanská galerie zařadila díla již jmenovaného Václava Štětky, Františka Elhemického, Cyrila Chramosty, Jana Kojana a dalších. Své obrazy laskavě zapůjčil také akademický malíř Rudolf Riedlbauch. Výstava ve Vodňanech potrvá od 7. dubna do 2. června 2013.


J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/3, s. 13.

25. 3. 2013

Almanach Gymnázia ve Vodňanech 1954 – 1967/68 a 1992 – 2012

Obrázek - Almanach Gymnázia ve Vodňanech 1954 – 1967-68 a 1992 – 2012 V závěru loňského roku vyvrcholil celoroční program oslav k 20. výročí (znovu)založení Gymnázia ve Vodňanech také publikačním počinem. Byl vydán almanach školy. Do jeho obsahu se vešla stručná historie školy a také současné aktivity, které jsou bohatě dokumentovány barevnými fotografiemi. Najdete v něm nejen historický přehled všech členů pedagogického sboru a všech tříd absolventů s fotografiemi, ale především i milá vyznání bývalých učitelů a studentů. S publikací se jistě rád seznámí každý, koho zajímá minulost i přítomnost našeho města, které díky přítomnosti studentů z gymnázia i z dalších středních škol se může cítit stále mladé. Do almanachu můžete nahlédnout či si jej zakoupit ve vodňanském infocentru.

 

Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 1/2013

15. 1. 2013

20 let Nadace JUDr. Zdeňka Nováka a Marie Novákové ve Vodňanech

Přečtení krátkého článku o městské galerii ve Vodňanech v deníku Večerní Praha podnítilo zájem a pozdější navázání trvalého vztahu JUDr. Zdeňka Nováka a jeho manželky Marie k této kulturní instituci v malém městě. Oba byli okouzleni počinem dr. Blahomíra Žahoura. Manželé Novákovi se s obrazovým fondem galerie blíže seznámili v místě svého bydliště v Praze na výstavě Světlo v českém malířství – generace 80. a 90. let 19. století, kterou uspořádala Galerie hlavního města Prahy s Městským muzeem a galerií Vodňany v roce 1982. Následně město Vodňany navštívili. V roce 1987 darovali galerii dva hodnotné obrazy – rozměrnou olejomalbu Madona s jehňátkem, vynikající kopii obrazu Rubensovy školy z florentského paláce Pitti, a Portrét dámy v klobouku od známého českého portrétisty Vratislava Nechleby. Ve své dobročinnosti hodlali nadále pokračovat, aby byl původní výtvarný fond doplněn o další obrazy významných českých malířů z konce 19. a 1. poloviny 20. století. Na počátku roku 1992 děkoval ředitel Jiří Pazdera dr. Novákovi za dopis, „který nám svým obsahem vyrazil dech“. Nové ekonomické možnosti ve společnosti i jejich vlastní přivedly manžele Novákovy k myšlence trvalé podpory galerie prostřednictvím nadace s cílem rozšiřování její výtvarné sbírky a podpory jejího nadregionálního významu.


Nadace JUDr. Zdeňka Nováka a Marie Novákové byla zřízena na základě nadační listiny dne 25. června 1992. Sdružuje finanční prostředky od dárců za účelem nákupu uměleckých děl českých výtvarníků. Jednotlivé členy nadační rady jmenuje zastupitelstvo města. Předsedou je zpravidla starosta nebo místostarosta města. Nadační rada má pět členů. Tajemníkem nadace je ředitel nebo ředitelka Městského muzea a galerie Vodňany. Jmenován je také revizor účtů. V průběhu roku nadační rada převážně jedná o hospodaření se svěřenými prostředky a jejich výnosy. Stěžejní činností je výběr a následný nákup obrazů z nabídky od soukromých majitelů, prodejních galerií či aukčních síní. Při tom je plně respektována historie a zaměření fondu vodňanské sbírky. Děje se tak, i když manželé Novákovi již nejsou mezi námi a nemohou činnost nadace sledovat. Podařilo se získat obrazy krajinářů Antonína Chittussiho, Františka Kavána, Antonína Waldhausera, Karla Sigmunda či Františka Skály. Nákupy se rozšířil také soubor obrazů malířů, jejichž tvorba je úzce spjata s Vodňanskem – Josefa Jakšího, Rudolfa Béma – Vratislava Hlavy, Václava Štětky i Jana Zrzavého. Obrazy Svatopluka Havrlíka, Miroslava Pokludy, Milana Peterky, Ady Nováka a kresby Ladislava Stehlíka rozšiřují sbírkovou část, která počala vznikat s rozvíjející se výstavní činností od 70. let 20. století. Soubor kreseb byl rozšířen i nákupem třech děl ze zdrojů samotné galerie. Za dobu svého trvání k 1. 12. 2012 nadace zakoupila a předala galerii 31 obrazů a 24 kreseb v nákupní ceně 697 100 Kč.


V jubilejním roce Městské muzeum a galerie Vodňany vydalo katalog, ve kterém se můžete seznámit s celým souborem získaných obrazů pro vodňanskou sbírku díky vzácným lidem – JUDr. Zdeňku Novákovi a jeho manželky Marie Novákové. Čest jejich památce!

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2012/12

19. 12. 2012

Za blanickými mlýny až k prameni

Obrázek - Za blanickými mlýny až k prameni V roce 2010 vydala Jaroslava Pixová z Putimi za podpory Nakladatelství Kalina svou první knihu „Na břehu Blanice…“ Už tehdy tušila, že není její poslední. Nápad zmapovat zaniklé a bývalé mlýny na jihočeské řece a osudy jejich obyvatel potěšil nejen pamětníky, ale také širokou čtenářskou veřejnost. V loňském roce mlynář Jan Mostecký křtil vodou z náhonu pod mostem u sv. Jana Nepomuckého už druhou knihu - tehdy o mlýnech na Vodňansku. Letos šikovná autorka představila další pokračování, ve kterém doputovala od Svinětic až k šumavskému prameni naší Blanice. Již tradiční popis původních vodních staveb zahrnuje také jedinou zde vybudovanou přehradu u Husince. Nucené vysídlení Šumavy zpřetrhalo generační vazby ke zdejším mlýnům a tak spisovatelka mohla o této oblasti čerpat pouze z dochovaných archivů. Přes tyto obtíže se jí zdařilo dokončit mimořádnou trilogii o Blanici vodňanské a životě kolem ní. Knihy si lze prohlédnout a případně zakoupit v infocentru.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 11/2012

27. 11. 2012

K 50. výročí úmrtí PhDr. Václava Mosteckého, historiografa města Vodňan

Před rovným půlstoletím se dne 23. listopadu 1962 v domově důchodců v Kardašově Řečici dovršila životní pouť PhDr. Václava Mosteckého, nekorunovaného historiografa města Vodňan. O tři dny později byly jeho ostatky uloženy na hřbitově sv. Kříže v Jindřichově Hradci. Také jeho písemná pozůstalost zůstala ve městě nad Nežárkou, kde dlouhá léta žil.

Narodil se ve Vodňanech o svatováclavském svátku 28. září 1885 do rodiny knihaře Matěje Mosteckého a jeho manželky Josefy. Dětství prožil ve svém rodišti. Přestěhování se rodiny ovlivnilo, že studoval nejprve gymnázium v Klatovech a poté české gymnázium v Českých Budějovicích. Po maturitě vystudoval češtinu a latinu na pražské univerzitě. Roku 1912 obhájil disertační práci na téma Tvorba některých kmenů jmenných v češtině staré a byl promován na doktora filozofie.

Po dvouletém vyučování v Roudnici zakotvil v Jindřichově Hradci, kde od r. 1911 působil po celou svoji aktivní kariéru jako středoškolský profesor tamního gymnázia. Jak to bylo tehdy obvyklé, zapojil se do spolkové činnosti a přispíval do jihočeského regionálního tisku. Jako člen městského zastupitelstva za národní demokracii vstoupil i na politické kolbiště ve svém působišti.

Od mládí ho přitahovala minulost rodného města, k níž ho mohl dovést jeho zájem o starou češtinu, hojně se též vyskytující na stránkách písemností bohatého městského archivu. Patrně pod vlivem činorodého strýce Haštala Mosteckého, mj. kustoda nedávno založeného vodňanského muzea, pod něž tehdy svým způsobem spadal městský archiv, započal se studiem starých dokumentů, v němž mohl pokračovat pouze během školních prázdnin. Z více než třicetiletého badatelského úsilí, které z něho učinilo znalce, vzešlo nejen množství článků, ale především třídílné Dějiny bývalého královského města Vodňan, zkomponované snad podle vzoru Sedláčkových dějin města Písku. V dějinách českého dějepisectví je Mosteckého životní dílo, dílo historika-samouka, mezi sepsanými dějinami měst hodnoceno velmi dobře. V těžkých dobách na prahu 2. světové války však na vodňanské radnici nenašel mecenáše, a tak je r. 1940 za podpory vodňanské spořitelny vydal vlastním nákladem.

S Mosteckého monumentálním dílem se dříve nebo později nutně setká každý, který se tak či onak hodlá zabývat „historickou vodňanologií“. Jak již r. 1992 ve svém příspěvku pro sborník Vodňany a Vodňansko konstatoval K. Pletzer, každý možný pokračovatel v Mosteckého díle se bude muset spokojit jen s doplňováním a zdokonalováním toho, co vytvořil jeho předchůdce. Správný postřeh, který v sobě ukrývá také výzvu, neboť Mosteckého významným počinem bádání o (starší) historii Vodňan ani zdaleka neskončilo, ale během půlstoletí pokročilo dál. Za zmínku stojí rozsáhlý projekt historického místopisu města Paměti vodňanských domů, realizovaný na přelomu tisíciletí za vstřícné podpory tehdejšího ředitele Státního okresního archivu ve Strakonicích, bohužel předčasně zemřelého Mgr. J. Olejníka pod hlavičkou vodňanského městského muzea a galerie, které se snaží Mosteckého odkaz dále aktivně rozvíjet, mj. činností vydavatelskou. Také mimo jeho okruh vznikají další práce, studentské nevyjímaje. Na Mosteckým kdysi použité písemnosti se každý badatel dívá svýma očima. Svoji pozornost může při určité specializaci obrátit k jemu třeba nedostupným zdrojům (včetně archeologickým nálezů), čímž se dílčí úsek vodňanské minulosti může ukázat v nových souvislostech. Vždy se však vyplatí začít „u Mosteckého“, jehož dílo je úhelným kamenem či svého druhu „biblí“ pro všechny, kteří na ně chtějí navázat a na něm stavět.

 

Pavla Stuchlá, Zpravodaj města Vodňany 10/2012

31. 10. 2012

Pomník Petra Chelčického ve Vodňanech

Obrázek - Pomník Petra Chelčického ve Vodňanech Před začátkem léta v roce 1914 se sešli pánové ze Zpěváckého spolku v tehdejší vinárně na vodňanském náměstí, aby připravili hudební program k jeho slavnostnímu odhalení. Stavba pomníku začala dne 22. června t. r. a předpokládalo se, že po dokončení v průběhu prázdnin bude slavnostně představen veřejnosti. Jejich úsilí se však nenaplnilo, protože vzápětí došlo k atentátu na následníka trůnu v Srbsku a následně Rakousko-Uhersko vstoupilo do války, která se rozrostla ve světový konflikt. Válečné události, nejenže zabránily slavnostnímu odhalení tohoto díla, které tím paradoxně nebylo tak odhaleno až dosud, ale také rozprášily veškeré spory, které realizaci pomníku provázely.
Poprvé se odkazu Petra Chelčického „nejslavnějšího muže v okolí Vodňan“ pravděpodobně ujala selská beseda „Chelčický“ svým provolání z 21. května 1871.
V roce 1905 se podařilo naplnit úsilí fondů na zřízení pamětních desek ve Vodňanech, a to básníka, spisovatele a dramatika Julia Zeyera, básníka a notáře Otakara Mokrého a zakladatele průmyslových škol v Čechách dr. Antonína Majera. Všechny desky byly odhaleny v jediný den, a to 13. srpna, při příležitosti srazu rodáků.  Tento úspěch se stal velkou motivací pro podobné počiny v 1. polovině 20. století v našem regionu.
Právě Spolek pro zbudování památníku Chelčickému v Chelčicích se sídlem ve Vodňanech využil podporu i nadšení veřejnosti a začal získávat členy převážně z Chelčic i Vodňan a především dobrovolné finanční příspěvky.  Zřízení pomníku podporovaly obě obce. Obecní zastupitelstvo v Chelčicích 11. dubna 1911 poskytlo bezplatně spolku vybrané místo pro stavbu. Ve stejném roce 18. prosince obecní zastupitelstvo ve Vodňanech souhlasilo s převodem zbylých financí z fondu na pamětní desky J. Zeyera a O. Mokrého do fondu budoucího památníku Petra Chelčického.
V roce 1912 na doporučení výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze byla uzavřena dohoda (úmluva) se sochařem Františkem Bílkem o provedení reliéfu Petra Chelčického. Ve stejném roce bylo jeho zhotovení publikováno v časopise Český svět. Předpokládalo se, že pomník bude zhotoven a odhalen v roce 1913. V Chelčicích bylo vydáno stavební povolení  a Jan dědiční princ ze Schwarzenbergu souhlasil s bezplatným odběrem kamene ze syenitového lomu ve skočickém revíru. Kameníci a stavitelé z Vodňan a okolí předložili své nabídky finančních nákladů na realizaci pomníku.
Po osmi letech úsilí však stále nebylo k dispozici dostatek prostředků. Spolek se ocitl ve finanční tísni a navíc mu ubývalo i členů.  Řešením se jevilo přesunutí stavby do Vodňan a získání tak chybějících financí z pokladny města. Dne 1. června 1913 valná hromada spolku přijala tento návrh výboru, který pochopitelně vyvolal nejen obrovskou diskusi, ale především rozdělil dosud spolupracující občany Chelčic a Vodňan. Situaci řešila dokonce i Národní rada česká, kterou v našem regionu zastoupil Jan Malkus, rolník z Pasek u Protivína. Vodňanští se však chopili příležitosti získat památku na svůj katastr a bývalý poslanec sněmu Českého království musel vzhledem k pokročilým rozhodnutím a událostem na změnu rezignovat.
Dne 15. května 1914 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu pomníku v městském parku na pravé straně při vchodu. Místo vybrala komise ve složení: sochař František Bílek, purkmistr Ferdinand Mašek, ředitel spolku Karel Linhart a sládek vodňanského pivovaru František Hrubý.  Po zrealizování stavby ještě v roce 1915 muselo město Vodňany doplatit vzniklý schodek v nákladech na výstavbu pomníku Petra Chelčického ve Vodňanech.
Dovoluji si tvrdit, že k usmíření obou obcí Chelčic a Vodňan v otázce zbudování pomníku došlo až téměř po 30 letech v roce 1946. Tehdy se 22. září vydal průvod od Husova sboru ve Vodňanech k novému pomníku Petra Chelčického v Chelčicích, díla sochaře Jana Vítězslava Duška z Tábora.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 10/2012

11. 10. 2012

Populární truhlář s křídly

Dne 12. srpna 1780 do tehdy královského města Vodňany dorazilo předvolání k píseckému hrdelnímu soudu pro osoby, které byly obžalovány ze spoluúčasti na nedovolených modlitbách ku Sv. Koruně či Krištofovi. Originální listina je ve vodňanském muzeu uchovávaná s velkou péčí, přestože většina obviněných z libějovického panství a dopady jejich provinění se již vytratily z regionálních dějin. Posledním jmenovaným je ale Vít Fučík! Legenda o jeho řemeslných schopnostech i snech, především však o jeho výkonech a činech přežívá více než 200 let. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších osobností Vodňanska. Je totiž navzdory neúspěšnému pátrání historiků (i vojenských) považován za prvního českého aviatika. Předpokládá se, že v letech 1760 – 1790 na základě pozorování ptáků sestrojil pro sebe křídla, na kterých létal, a to ne jen okolo chalupy na samotě Klůs. Poprvé snad přeletěl Strpský rybník a podruhé vyrazil do Vodňan. Zde měl ke zděšení vodňanských Židů přistát na okně synagogy. Současná budova v Majerově ulici byla postavena v klasicistním slohu a dokončena v roce 1860. Fučík, který je pochován na hřbitově u kostela sv. Štěpána na Bílé Hůrce, zemřel v roce 1804. Pravděpodobně tedy přistál na nedochované modlitebně ve stejné ulici.. Poté se měl vydat na svůj nejvzdálenější let do Písku, který však ukončil už! v Selibově. S létáním prý přestal, až když se zřítil u rybníka Černoháj a potloukl se. Mnoho literátů, novinářů i scénáristů se nechalo inspirovat jeho legendární touhou a hrdinstvím. Šikovný truhlář tak zůstává pro všechny vzorem při dosahování zdánlivě nesplněných tužeb a cílů.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 10/2012

11. 10. 2012

Tenkrát ve Vodňanech : střípky zasutých vzpomínek Rudolfa Berky

Obrázek - Tenkrát ve Vodňanech - střípky zasutých vzpomínek Rudolfa Berky Zkušený autor Rudolf Berka se svým perem zapátral v těch nejmilejších vzpomínkách – v době svého dětství a mládí. Udělal tak radost nejen svým blízkým, přátelům, spolužákům, všem vodňanským patriotům, dokonce také posluchačům Českého rozhlasu České Budějovice, kteří si četbu z jeho knížky mohli poslechnout dříve než čtenáři si ji přečíst, a věřím, že i sám sobě. Popisovanou dobou je převážně období 30. a 40. let 20. století, které přineslo nejen u nás, ale i v Evropě a ve světě řadu změn. Autor se však drží především svých chlapeckých vzpomínek spojených s naším malým jihočeským městem. Vyrostl na vodňanském náměstí, které bylo nejen místem radostných her, ale také mnoha denních i mimořádných událostí. Tenkrát bylo náměstí skutečným středobodem dění Vodňan. Ve vzpomínce na maminku a na její povinnosti hospodyně poutavě popisuje tehdejší kuchyni a vaření, používané a kupované potraviny i lahůdky. Tenkrát se vařilo zkrátka zdravě. Zájem o atletiku přivedl autora a jeho kamarády na Sokolskou louku, kde prožili nejedno sportovní vzrušení a po válce letní sokolské slavnosti. Také tenkrát byla louka obklopená zelenou přírodou a naštěstí její tehdejší atmosféra je zachována až doposud. Škoda, že je tak málo využívána. Neuvěřitelná dobrodružství všem přinášel především kinosál na radnici a promítání tehdy kultovních filmů. Tenkrát v kině je poslední kapitolou půvabné knížky, ač dychtivý čtenář by chtěl ještě číst dál … Autorovi zde patří velké poděkování, že nám umožnil nahlédnout do jeho vzpomínek. Kdo jste tuto vodňanskou knihu ještě nečetli, neváhejte a začněte číst!
Publikace, která vyšla v 2. upraveném vydání, je opatřena krátkou ediční poznámkou o popisovaných profesích, živnostech a obchodech. Nahlédnout do ní, či si ji rovnou zakoupit můžete ve vodňanském infocentru.

 

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 10/2012

V prodeji od 15. října 2012 za 60Kč

11. 10. 2012

Vivat „Císařské slavnosti“ ve Vodňanech

Sobotní ráno 8. září 2012 bylo pro téměř stovku převážně dobrovolnic, dobrovolníků a především nadšenců pro renesanci historických událostí skutečně časné. Příprava kostýmů, účesů a všech náležitostí přece jen všem dala zabrat. Vodňany si totiž historickým průvodem a programem připomínaly návštěvu císaře Františka I. a císařovny Karolíny Augusty. Na seřadišti u Kulturního domu se tak chystali nejen představitelé města, ale tetičky a strýčkové Obce baráčnické Vitoraz s tradičním chlebem a solí, důstojní zástupci bývalých cechů a ozdoba průvodu – vodňanské paní a slečny. Velkým povzbuzením byla přítomnost císařské gardy z partnerského města Zlaté Hory. Kočár pro „císařský pár“ přijel z muzea v nedalekých Pořežanech. Čekání bylo konečně přerušeno pokynem k rozestupům od samotného „císaře“ a za  zvuku bubnů se špalír vydal k místu, kde stávala Týnská brána, kudy v roce 1833 František I. s manželkou vstoupil do Vodňan. Průvod prošel náměstím, ulicemi Československé armády, Jiráskovou a Heritesovou k hlavnímu vchodu děkanského chrámu Narození Panny Marie. Zde proběhlo slavnostní přivítání v režii pana starosty a pana děkana. Průvod pokračoval do děkanské zahrady na náměstí 5. května, kde probíhal kulturní program. Po celý den byly otevřeny historické památky, ve kterých návštěvníky vítali kostýmovaní průvodci. Největšímu zájmu se těšilo radniční sklepení a překvapivě kostel Narození Panny Marie. Průvodci provedli neuvěřitelných 700 zájemců, z toho 92 osob se zúčastnilo komentovaných prohlídek celého historického jádra. V programu byly potěšeny především děti. Před polednem shlédly tři loutkové pohádky souboru Pimprlata a odpoledne vyrazily na „Pohádkovou stezku“. Přišlo jich 88 v doprovodu 31 rodičů. Škoda, že právě vodňanští dospělí si nechtěli tento ještě letní den kulturně užít a program „v parkánu“ proběhl za jejich malé účasti. Poděkování patří všem, kteří měli odvahu přihlásit se na výzvu MěKS a MaG Vodňany a zapojili se do průvodu i programu. Při vracení kostýmů povzbuzením pro organizátory byla častá otázka: „ Kterou událost připomeneme za rok? Už se těšíme.“ My také, ale nechte se překvapit. Císařská slavnost 2012 je již minulostí. Zavzpomínat si můžete na internetu. Ať žije slavnost 2013!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 9/2012

13. 9. 2012

V letních Vodňanech

V červenci 2012 navštívilo vodňanské infocentrum 1371 zájemců o jeho služby. Jedná se téměř o 27 % všech, kteří ho vyhledají v průběhu roku. Z nich si 614 osob zakoupilo upomínkový předmět, mapu či publikaci. Největší zájem letos byl o tzv. samolepíci turistickou vizitku, která je v nabídce ve dvou provedení – fotografie vodňanského náměstí nebo fotografie unikátního nálezu zlata z r. 1927. Sběratelé si na památku do svých turistických deníků otiskují razítko. V infocentru dokonce mohou získat tři druhy, ale své razítko má také muzeum i galerie. Dotaz na ubytování, občerstvení, nabídku ryb a rybích pochoutek, výlety do okolí vzneslo 545 turistů. O památky ve městě a jeho služby se zajímalo 82 osob. Stejný počet měl zájem o dění v muzeu a galerii. Téměř absolutní většina návštěvníků byla z České republiky. Do infocentra přišlo tak pouhých 19 cizinců, kteří hovořili převážně anglicky a německy. Mezi Evropany však nechyběla návštěvnice z USA. Turisté moc zápisů v návštěvní knize nezanechali, ale tento nás velmi potěšil: „Vodňany jsem poprvé navštívila před 20 lety na rybářském táboře a vzpomínky na krásnou přírodu uchovávám dodnes. Náměstí krásně upraveno, tábor funguje. Prostě nádhera. Moc děkujeme paní z infocentra za tipy na výlet.“  My také děkujeme a přejeme nejen turistům, ale i všem vodňanským občanům, aby si druhou polovinu léta v našem příjemném městě ještě pořádně užili.


J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 8/2012

20. 8. 2012