My a média

Dne 11. prosince t. r. uplyne půl století od chvíle, kdy zemřela vodňanská rodačka Božena Heritesová. Narodila 14. března 1883 (130 let) v rodině místního lékárníka a spisovatele Františka Heritese (1851 – 1929). Ve Vodňanech začala chodit do školy. V roce 1896 se však se svými rodiči a sestrou Marií odstěhovala do Prahy, kde navštěvovala dívčí gymnázium Minerva. Středoškolské vzdělání dokončila v Brně. V dalším studiu ji jistě ovlivnilo pravidelné setkávání s osobnostmi – spisovatelem Juliem Zeyerem a básníkem Otakarem Mokrým, kteří s jejím otcem tvořili známou vodňanskou literární trojici. Vystudovala češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě pražské univerzity. V letech 1910 – 1919 učila na různých středních školách v Praze a poté odešla do Bratislavy, kde až do konce roku 1938 působila na dívčím gymnáziu. V důsledku událostí před vypuknutím druhé světové války se vrátila do Prahy, kde krátce opět učila. V roce 1939 se po svém penzionování nastěhovala zpět do svého rodiště Vodňan – do vily, kterou její otec postavil krátce před svou smrtí. Po ukončení války v letech 1945 – 1948 vyučovala češtinu a ruštinu na gymnáziu v Prachaticích. Pak odešla definitivně do důchodu. Ve Vodňanech se věnovala především literárnímu odkazu svého otce – třídila spisovatelovu pozůstalost i umělecké sbírky. Uspořádala a připravila k vydání vzájemnou korespondenci Julia Zeyera a Františka Heritese. Kniha Přátelé Zeyer – Herites vyšla v Topičově edici v roce 1941. Podobně se podílela na vydání Heritesovy autobiografické knihy Tajemství strýce Josefa. Připravila také materiál k bibliografii svého otce. Bohužel myšlenku napsání rozsáhlých „Pamětí“ se jí nepodařilo v úplnosti zrealizovat. Uveřejnila však články o různých literátech a umělcích, ale také o školství u nás i v USA, kam se několikrát vypravila na delší pobyt ke své sestře Marii Heritesové Kohnové. Díky její péči především o Heritesovo literární dědictví a následnému odkazu byly po její smrti velmi obohaceny sbírky Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1964 tam byla současně převzata literární pozůstalost otce i dcery. Božena Heritesová si po celý život pilně dopisovala nejen s příbuznými, ale i s řadou známých osobností tehdejšího společenského a uměleckého života. Například se zachovalo 811 dopisů, které v letech 1893 – 1962 obdržela od své sestry, a 355 dopisů od neteře Marie Kohnové Holečkové. Malíř Jan Zrzavý jí v letech 1941 – 1963 určitě napsal 131krát. Božena Heritesová ve své závěti obdarovala také muzeum ve svém rodišti, které mohlo záhy otevřít „Pamětní síň Františka Heritese“ (dnes v prostorách galerie). Zde je takto získaným nábytkem a předměty navozena atmosféra měšťanské domácnosti konce 19. století tak, jak ji Herites zachytil ve „Vodňanských vzpomínkách“. Pozoruhodná je rozsáhlá spisovatelova knihovna, která ukrývá řadu cizojazyčných publikací a velké množství knih od literárních přátel s vlastnoruční dedikací. V expozici jsou vystaveny také dva portréty Boženy Heritesové – paní profesorky, jak ji bylo zvykem nazývat. Prvním je kresba pastelem od F. X. Svobody, která zachycuje mladou ženu s vážným soustředěným výrazem, a druhým je bravurní kresba od píseckého malíře F. R. Dragouna. Božena Heritesová stále obšťastňuje návštěvníky moudrým pohledem a vlídným úsměvem již stárnoucí ženy. V prosinci zde budou vystaveny některé další drobnosti z její pozůstalosti jako projev poděkování za všechny, kteří síň za těch 50 let mohli navštívit. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 11/2013

Zkušení autoři Jaroslava Pixová a Jiří Fröhlich připravili pro své čtenáře další knihu, která opět voní vodou, kterou lemují starobylé mlýny. Jedná se o rozšířené vydání původní knihy z roku 2000. V jednotlivých kapitolách se autoři vydávají na pouť historií ve vztahu k řece Otavě, především ve Strakonicích spjatých s rodem Bavorů a maltézským řádem. Navštíví ve středověku založené vesnice Slaník, Štěkeň, Přeborovice, Sudoměř, Kestřany, Lhotu a Zátaví. Putování po 28 km dlouhém úseku zakončí v bývalém královském městě Písku. Hned na začátku krátce popíší lidské osídlení v pravěku a v ranném středověku kolem této části řeky. Zastaví se u starých mostů, přívozů i brodů, které již mnohdy neexistují či mají zcela jinou podobu. Vrátí se do doby, kdy se zde rýžovalo zlato a kdy se provozovala voroplavba. Vzpomenou i na ničivé povodně a upozorní na zajímavá místa opředená pověstmi i romantická zákoutí řeky. Nedílnou součástí jsou samozřejmě mlýny, pro něž byla voda nezbytným a nejlevnějším zdrojem energie pro pohon strojů. Je zde popsána historie celkem sedmnácti mlýnů, z nichž je již devět zaniklých, což je větší polovina. Proto je dobré si jejich existenci i historii připomenout. Kniha je doprovázena velkým množstvím fotografií ze soukromých i muzejních archivů. Její vydání podpořilo Město Strakonice, obce Kestřany a Čejetice. Můžete si ji prohlédnout či zakoupit ve vodňanském infocentru.

Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 11/2013

V první polovině září bývá zpravidla v našem muzeu a galerii rušno. Do města přijíždějí návštěvníci, kteří si chtějí pobyt užít mimo turistickou sezónu. Jsou většinou velmi zvídaví a dokážou překvapit nejednou otázkou, ale také zajímavou informací či vyprávěním. Ve středu 11. září navštívil galerii pan Zdeněk Pokorný z České Lípy, synovec vodňaského rodáka  a významného českého nakladatele Otakara Štorcha – Mariena (1897 – 1974). Jeho strýc sice prožil ve Vodňanech pouze první tři roky života (1897 – 1900), ale po celý život si uchovával blízký vztah k rodnému městu, což dokládají jeho trojdílné „Vzpomínky“. Také Štorchův synovec (narozen však v Kolíně) zde prožil stejně dlouhý počátek svého života (1932 – 1935) a Vodňany pro něho stále zůstávají milým místem. Při prohlídce zavzpomínal především na svou maminku Annu, která se v roce 1931 do zdejší lékárny přivdala z dalekého Kolína, kam se naopak z vodňanské lékárny její rodiče přestěhovali v roce 1900. V červnu 1935 se opět se svou rodinou stěhovala zpět. V Kolíně se nachází rodinná hrobka, ve které je pochován i její bratr Otakar Štorch – Marien.

J. Velková, Foto Miloslav Vaněček, Zpravodaj města Vodňany 2013/9

Za plného slunce jsme druhou zářijovou sobotu vítali ve Vodňanech parní vlak a slavnostně si připomněli 120. výročí příjezdu prvního vlaku do našeho města. Zároveň v rámci Dnů evropského dědictví 2013 bylo přístupno devět historických památek, které za doprovodu průvodců navštívilo 663 zájemců. Významné výročí si budete mít možnost užít i na dalších akcích. Ve čtvrtek 3. října v 19,00 hodin v městské galerii se bude konat přednáška o trati Číčenice – Prachatice Mgr. Pavla Fencla, ředitele Prachatického muzea. V sobotu 5. října bude otevřena v infocentru výstava o železnici za podpory spolků Jižní pošumavská dráha & Stifterův spolek pošumavských železnic (potrvá do konce roku). Ve stejný den v 8,30 hodin přijede na vodňanské nádraží zvláštní motorový vlak, který bude vypraven z Písku do Nového Údolí po stopách slavných fotografů Šumavy – otce a syna Seidlových. Vlak vyjíždí při příležitosti 5. výročí otevření Muzea Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově, bude mít omezenou kapacitu a je potřeba si rezervovat jízdenku. Zajištěna je nejen komentovaná jízda a prohlídka s průvodci v Prachaticích a ve Volarech, ale i přeprava autobusem ze Stožce, přes České Žleby, Phillipsreut do Haidmühle. Při zpáteční cestě zde vlak zastaví v 18,45 hodin. V polovině října vyjde díky finanční podpoře Jihočeského kraje nová turistická brožurka „Plnou parou do Vodňan“, kterou budete moci získat zdarma ve vodňanském infocentru. K dispozici bude nejen v českém jazyce, ale také v angličtině a němčině. Najdete v ní fotografie Vodňan, historické zajímavosti i soupis událostí na trati č. 197 za dobu jejího provozu.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/9

Někteří umělci se do vodňanské galerie pravidelně vracejí podobně jako čápi do hnízda na bývalém pivovarském komíně naší radnice. Vyhlížíme je, těšíme se na ně a doufáme, že nezapomenou přiletět. Když oblíbenému umělci předáváme díla z právě skončené výstavy, doufáme, že řekne: „Uvidíme se zase příště, i když to bude asi za pár let.“ Před pěti lety malíř Josef Milota ukládal své obrazy v protivínském ateliéru a přitom řekl, že doufá, že se zase setkáme. Občas se pak zajel podívat na výstavu a také se zeptat, zda s ním počítáme. My se tak mohli opět těšit. Malíř po celou dobu nezahálel. Téměř pravidelně skicoval oblíbenou krajinu, aby zvolený námět mohl přenášet na desku nově vznikajícího obrazu v klidu domova. „Jižní Čechy nám byly dány, aby je malíři malovali.“ Citát z katalogu akademického malíře Františka Líbala jakoby zasel semínko celoživotní lásky k rodné krajině a k malování. Právě návštěva výstavy tohoto umělce podpořila skrytou touhu a nasměrovala tehdejšího mladého muže k činnosti, která se mu stala osudovou. Otevřená krajina širokého starého koryta řeky Blanice v okolí Protivína, jihočeské rybníky a blata byly od počátku pro začínajícího malíře nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Voda je nejčastějším námětem jeho obrazů dodnes. Dramatičnost tohoto přírodního živlu podtrhují stále putující mraky, které nikdo z nás nedokáže nikdy zastavit. Malíř jejich podobu však v určitý okamžik přenese na plátno, jakoby je pro nás zabrzdil. Především krajina okolo Třeboně splňuje jeho představy o předloze k zamýšlené kompozici. Zde nachází barvy, kterými v souladu s vlastními pocity nejčastěji maluje milovanou krajinu. Návštěvník se tak na výstavě prochází jižními Čechami a očima výtvarníka vnímá jejich malebnost, snivost a neopakovatelnost. Patří k ní i květinová zátiší. Sám umělec je se svou manželkou nadšeným zahradníkem. Je vášnivým houbařem a vztah k přírodě je mu vším. Svými obrazy podporuje v každém z nás nejen lásku k místům, kde žijeme. Vtahuje nás do děje proměnlivé krajiny a nabádá k jejímu uchování – a to skutečně, ale především v našem srdci. Blížíme se k době, kdy nás každoročně čápi opouštějí a vydávají se na dlouhou cestu. Opět si uchováváme naději na jejich příští návrat. Dnes jsme se sešli ve vodňanské galerii na nové výstavě obrazů malíře Josefa Miloty. Autor říká, že je to návrat poslední. Dovolím si však vyslovit přání, aby nenechal svůj ateliér zapadat prachem a stále maloval krajinu, kterou má rád.  Uchoval tak naději příštího návratu do oblíbené galerie pro sebe i pro nás. Umělcovou výstavu ve vodňanské galerii můžete navštívit do 29. září 2013.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/8

První písemná zmínka o Drahonicích a Albrechticích pochází ze dne 6. dubna 1253. Dochovala se listina vydaná králem Václavem I. pro špitál sv. Františka při kostele sv. Petra v Praze, ve které jsou obě vsi uvedeny. Dnes jsou Drahonice samostatnou obcí a částí obce jsou blízké Albrechtice s 65 obyvateli. V Drahonicích žije 291 občanů. Letošní 760. výročí dochované první písemné zmínky provázelo nejen uspořádání výstavy, ale také vydání nové publikace. Již v roce 2011 se v kulturním sále v Drahonicích konala výstava fotografií „Drahonice a Albrechtice – včera a dnes očima osadníků“. Výborný nápad podpořila řada obyvatel obou vesnic. Bylo se skutečně na co dívat a také na co vzpomínat. Výstava se stala motivací ke vzniku publikace stejného názvu. Její čtenář se tak může seznámit se stručnou historií, kterou autorka Marie Janoutová dokládá také citáty z kronik, ale především s pestrým společenským, kulturním a sportovním životem. Nechybí kapitola o slavných rodácích i osobnostech a výčet rychtářů, starostů a předsedů obce Drahonice od roku 1848. Nejdůležitější a nejširší součástí knihy jsou fotografie, a to především ze soukromých archivů. Uvedenou knížku jistě rád vyhledá nejen drahonický a albrechtický rodák, ale i každý zájemce o regionální historii jižních Čech. Zájemci si mohou knihu prohlédnout a případně zakoupit ve vodňanském infocentru.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/8

Vodňanský patriot a spisovatel Rudolf Berka, letošní jubilant, připravil svým čtenářům milý dárek – novou publikaci. V loňském roce prolistoval archiv fotografií a pohlednic zdejšího muzea. Podíval se do několika soukromých sbírek a také do té vlastní. Vybral 55 historických fotosnímků, které připomínají půvab našeho města v uplynulých dobách. Autor je doprovodil obsahově zajímavým textem o jednotlivých vyobrazených místech a o jejich historii, kterou nejen zná díky četbě a studiu, ale i o tu, kterou zde prožil. Tak se v příběhu města odráží také jeho životní zážitky a zkušenosti. První zastávkou je nejfotografovanější místo – vodňanské náměstí a následuje dominanta kostel Narození Panny Marie. Z náměstí nasměroval k mlýnské stoce do části „Vodňanské Benátky“.  Nejvíce překvapení pro čtenáře našel v ulicích města. Vybral snímky z ulic Alešova, Husova, Písecká, Heritesova, Palackého, Jiráskova, Vrchlického, Majerova, Mlýnská, Dr. Hajného, Kampanova, Stožická a Žizkovo náměstí. Na okraji města se s ním projdeme alejí v době před stavbou Rybářské školy k rozcestí s kapličkou, zahledíme se na kapli sv. Vojtěcha a vykročíme ještě k nezregulované řece u Mosteckých mlýna, kde dováděla kupa dětí. Koupání ve třicátých letech minulého století nabídne v úhledném prostředí městská plovárna Na Rechlích. Vydaný soubor komentovaných fotografií určený nám Vodňanským. Potěší ty, kteří sem již jen občas přijíždějí na návštěvu, ale především současné občany. Publikaci vydalo Městské muzeum a galerie Vodňany. Do tisku ji připravila firma PTS s. r. o. Vodňany. Zájemci si knížku „Bejvávalo … - Po zašlých časech starých Vodňan“ mohou prohlédnout i zakoupit ve vodňanském infocentru, které je v létě otevřeno každý den.

Cena 130 Kč

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/6

V archivním fondu Městského muzea a galerie Vodňany se nachází rukopisná kniha Zápisky a paměti Tělocvičné Jednoty Sokol ve Vodňanech od roku 1869 do roku 1893. Kniha je cenná nejen svým obsahem na 165 stranách, ale také svou vlastní historií. Na poslední straně se nachází zápis jejího zachránce Antonína Pazdery, který v krajním nebezpečí v době 2. světové válce ji uschoval ve svém domě a riskoval svůj život i životy svých blízkých. Rukopis obsahuje zápisy o činnosti Sokola, ale také zápisy o dalších událostech ve Vodňanech v druhé polovině 19. století. V letošním roce se bohužel stal aktuálním záznam události před 125 lety. Dne 3. září 1888 se zúčastnil přehlídky vojsk v Purkraticích u Písku císař František Josef I. a přitom nechyběli ani vodňanští sokolové. Počasí však tehdy nepřálo a vše probíhalo za silného deště. Vojenské manévry musely být zrušeny a císař již následující den opustil nejen Písek, ale i jižní Čechy. Následující zápis zcela potvrzuje, že císař prchal před velkou vodou. „Tou dobou stihla jižní Čechy od nepaměti nevídaná velká povodeň. Pršelo několik dní ustavičně. Z výšin a z hor valily se spousty vody, kolem vše zaplavující. Poříčí Blanice u Vodňan a dále bylo jedno jezero. Mlýny a stavení v nížinách nacházely se ve velkém nebezpečí. Rybníky obce Vodňanské byly na nejvýše ohroženy; nescházelo již mnoho a dravé proudy by se byly bezmála přes hráze převalily. Nejvyššího stupně dostoupil zhoubný živel dne 3. září 1888, kdy dosáhl výše 2 metry a 28 centimetrů od normálu; prorval od věků vzdorující hráz u Knížecí louky „Jordán“, ztápěl obydlí pražského předměstí a domky vedle erární silnice, jež do polovice oken ve vodě stály. U staré pošty musela být hráz u stoky, jež napájí rybník „Dřemliny“, prokopána, aby příval rybník ohrožující odveden byl jiným směrem. Mlýn „u Suchomelů“ div že nebyl odplaven; ze „Žahourovského“ mlýna, patřícícho pí Veronice Soukupové, bylo slyšet výstřely, jako by volání o pomoc. Několik mladíkům, tuším že byli mezi nimi Sokolové, odvážilo se na voru narychlo upraveném vniknout do ohroženého mlýna a s nadlidským namáháním zachránit, co mohli. Škoda, jež povodeň na polích, lukách a staveních způsobila, byla nesmírná. Poškozeným dostalo se později výpomoci.“

Přeji všem, aby podobných zápisů v současných kronikách již nepřibývalo.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/6

Člověk vždy vzhlížel s úctou k vzrostlým dlouhověkým stromům, které si pamatovalo několik lidských pokolení. Často vysazoval a vysazuje stromy v blízkosti svého domu. Nový strom býval a bývá zasazen ve chvíli narození nového přírůstku do rodiny s přáním zdraví a síly dítěti i stromu. V rodině se vzpomínka na takový počin dlouhodobě uchovává a je poctou pro potomky, pokud strom přečká několik generací.

Původní myšlenky zasazení významných stromů ve městě však upadají časem v zapomnění. Možná nás tyto stromy dále obohacují svou přítomností, avšak znalost jejich významu by jistě přispěla ke zvýšení jejich ochrany. V historických dokumentech se můžeme dočíst například o výsadbě „Stromu republiky“, ale již se nedozvíme, o který konkrétní strom se jednalo. V knihovně místního muzea se dochovala drobná publikace učitele Josefa Koudelky „Význam slavnosti sázení Lip svobody“, ve které je zaznamenán jeho proslov z 21. dubna 1919 ve Vodňanech. Přestože místo tehdy vysazené lípy také upadlo v zapomnění, význam pronesených slov o symbolu vysazovaného stromu, o úctě k předkům a o naplněné touze po svobodě zůstává zachován.

V katastru města se nyní nacházejí dva památné stromy, jejichž státní ochrana byla vyhlášena v roce 2001, tři „Lípy svobody“ zasazené v roce 1990, dvě „Lípy partnerství“ s městem Wartberg ob der Aist (Rakousko) a s městem Sieraków (Polsko), „Lípa přátelství“ mezi Slovinskem a Českou republikou, ale i Dub na ochranu proti povodním z roku 2004, který darovali skláři ze Železného Brodu. Zdravotně postižení občané zasadili strom 3. tisíciletí jako projev vděku svému městu. Od roku 1998 je každoročně v měsíci dubnu vysazován členy občanského sdružení Krajina „Strom Dne Země“.

O významné stromy převážně pečuje město Vodňany a Městské hospodářství Vodňany. Bohužel poměrně často se stávají cílem útoků vandalů, a to včetně pamětních pomníčků u nich zřízených. Kovové destičky označující původ stromů byly již všechny odcizeny. Ochraňujme stávající stromy a pečujme o ně. Vysazujme nové stromy avšak na místa, na kterých budou moci být pravděpodobně chráněny po celou dobu jejich přirozené existence. Výstava „Vodňanské stromy“ usiluje o seznámení široké veřejnosti se současnými významnými stromy v našem městě tak, aby na ně současníci i budoucí obyvatelé Vodňan nezapomněli. Otevřena je každý den od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin v infocentru do 30. června 2013.¨

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2013/5

Pak určitě nezapomeňte navštívit výstavu „Vody Prácheňska“ v městské galerii ve Vodňanech. Mně se to povedlo…